Hlad, strach a chlad. Tak své dětství později charakterizoval sám Lino. Narodil se jako Angiolino Pasquale Ventura v Parmě. Když mu bylo sedm let, rodiče prchli před rodícím se italským fašismem a odstěhovali se za lepším živobytím do Paříže.
Malý Angiolino to ale neměl lehké ani tam. Neuměl francouzsky, spolužáci se mu jako přistěhovalci posmívali, a tak si účty vyřizoval ručně. Za rvačky ho vyloučili ze dvou škol, takže už v devíti letech začal pracovat.
Učil se automechanikem, prodával noviny, roznášel jídlo v hospodě nebo se staral o klienty v cestovní kanceláři. Právě tam se seznámil s Odettou, kterou si v roce 1942 vzal, měl s ní čtyři děti a byl jí věrný až do konce života.
Jedna noha kratší
Sotva ale skončily líbánky, dostal povolávací rozkaz do italské armády, kde měl sloužit u takzvaných horských myslivců. Od jednotky však dezertoval a ukrýval se ve Francii.
Po válce se začal naplno věnovat zápasu a za pět let už slavil titul mistra Evropy v polotěžké váze. Pak mu ale jeden soupeř zlomil nohu, která po operaci zůstala o něco kratší. S dráhou profesionálního sportovce byl konec.
Lino pak začal zápasy sám organizovat a na jeden z nich přišel i šéf filmové společnosti Gaumont. Svalnatý muž s ostrými rysy ho hned zaujal. O rok později už hrál ve filmu s Jeanem Gabinem, který nechtěl věřit tomu, že Lino herectví nestudoval.
A právě v tom tkvěl Venturův úspěch. Vždy hrál jen sám sebe, ať už šlo o gangstery nebo policajty. Nebyly to žádné naučené role, jen chlapíci s tvrdou slupkou, ale citlivým nitrem, kteří se za žádnou cenu nevzdávají.
Nechci žádné medaile
Ventura svou náturu potvrzoval i v soukromém životě. V roce 1959 se mu narodila dcera Linda s mentálním postižením. S manželkou tedy založil a z vlastních úspor vedl organizaci Sněhová vločka, která postavila domov pro děti s podobným osudem.
Právě za tuto činnost dostal Řád Čestné legie, který ale vytrvale odmítal převzít, stejně jako ocenění za své filmové role. „Na vojně jsem seděl ve vězení, protože jsem odmítl povýšení na svobodníka. Stejně tak ani teď nechci žádnou medaili. Proto to přece nedělám,“ tvrdil.
I v pokročilém věku si udržoval vynikající fyzickou kondici, takže jeho náhlá smrt kvůli selhání srdce všechny zaskočila.
(tom)
4 
