MONIKA: S bolestí se peru od dětství

Sdílej článek:

Sympatické plavovlásce Monice (29) dal osud do vínku půvab, cit i inteligenci. Ale přiložil tam i pořádný košík bolesti a trápení v podobě nesprávně vyvinutých kyčelních kloubů, ze kterých se později rozvinula artróza. Ta Monice předurčila celou její budoucnost.

Už jako maličká musela Monika kvůli kyčlím pobývat v takzvané dečce. Z pozdějších let si pamatuje na odřené nožičky od pásků ortopedických strojků. „Nejhorší ale byly všechny ty zákazy a omezení. Nesměla jsem dlouho chodit, skákat ani běhat,“ vzpomíná nerada mladá žena na své dětství. Nakonec jí lékaři povolili plavání a jízdu na kole, sporty šetrné k jejím kloubům. Jen díky tomu dokázala na chvíli zapomenout na svou bolest a přežít začátky dospívání.

Opravdu trpět ale Monika začala od svých patnácti let. Tehdy si přestala rozumět se svým tatínkem, který ji podporoval a trénoval, a z mladistvé vzpoury skončila se závodním plaváním i jízdou na kole. „Mlátila se mnou puberta. S tátou jsem se hádala a z trucu jsem se vykašlala nasport. Byla to chyba, ale to jsem si uvědomila až po čase,“ přiznává Monika.

Lodičky byly tabu

„Když mi artróza v kyčelních kloubech zlikvidovala chrupavku, šla při každém pohybu kost na kost a já prožívala nepopsatelnou bolest. Ještě horší to ale bylo potom, co jsem přestala trénovat a přibrala jsem,“ vypráví s trpkostí v hlase mladá žena. Jakmile šla totiž váha nahoru, tlak na kyčelní klouby zesílil a Monika trpěla ještě krutějšími bolestmi. Sama ale přiznala, že si za to mohla částečně sama. Nikdy prý nepatřila mezi nejposlušnější pacientky a na rady lékařů moc nedala. „Téměř mi zakázali chodit, ale já přesto chodila a při chůzi jsem si různě ulevovala, což mi přineslo ještě větší problémy,“ říká Monika.

Stejně jako kamarádky, i ona prožívala první lásky. Říká se, že v zamilovanosti člověk zapomene na každou bolest. „Jenže ona se, potvora, stejně nakonec přihlásí,“ vybavila si Monika své taneční, které absolvovala s řadou omezení a se zaťatými zuby. „Na jisté pohyby jsem mohla zapomenout, protože pro mě znamenaly nepředstavitelná muka. Tabu pro mě byly i lodičky s podpatkem, které ostatní holky braly jako samozřejmost,“ říká žena se smutkem v hlase.

Belhala se jako stará bába

Po střední škole odjela Monika na dva roky do Austrálie. „Pracovala jsem tam jako au-pair. Vrátila jsem se hlavně kvůli mamince, která v té době nečekaně ovdověla,“ ztišila mladá žena hlas. Ona i její matka v tu dobu prožívaly smutné časy. Moničiny bolesti se navíc stupňovaly. Tehdy čtyřiadvacetiletá dívka se sotva belhala a chůzi musela čím dál častěji přerušovat odpočinkem. „Kdo to nezažil, těžko porozumí. Tehdy jsem se přestala bránit lékařům, kteří mě připravovali na vážnou operaci,“ vzpomíná Monika.

Monika dostala nový kyčelní kloub.

A pak ta bolest přešla…

Operace takového rozsahu a v tak mladém věku není vůbec obvyklá, ale ortopedi v pražské motolské nemocnici odvedli skvělou práci. 23. září 2008 Monice kompletně vyměnili levý kyčelní kloub a zanechali jen několikacentimetrovou jizvu. Ten den změnil ženě život. „Ta úžasná úleva od bolesti se prostě nedá popsat! Musela jsem být sice dva měsíce po operaci v naprostém klidu, ale díky pocitu, že pak budu mít konečně pokoj, jsem to vydržela,“ líčí Monika s nadšením a jen mimochodem dodá, že 7. listopadu už stejně jela o berlích na módní přehlídku návrhářky Beaty Rajské, pro kterou pracuje jako asistentka.

A jak je na tom Monika teď? Kvůli tomu, jak se snažila ulevovat odoperovanému kloubu a zatěžovala více ten druhý, stojí dnes mladá žena před další operací. „Vím, že tomu neuteču, a těším se na to. Pak už budu mít v těle konečně uklizeno a v životě po bolesti,“ dodala Monika.

VLADISLAVA TOMANOVÁ

Záchrana jménem chondroitinsulfát
V léčbě artrózy se s úspěchem používají i tzv. pomalu působící léky proti artróze (SYSADOA). Nejznámější je chondroitinsulfát, který zajišťuje pružnost chrupavky a chrání ji proti poškození. Odborná studie prokázala, že při dlouhodobém užívání tohoto léku došlo nejen ke zpomalení, ale až k zástavě ubývání kloubní chrupavky.


Co si o artróze myslí Pavel Šporcl, houslista

„Pro moje povolání by byla přímo kritická. Snažím se proto vyvarovat úrazů a pro mne nebezpečných činností, ruce a prsty maximálně šetřím a udržuji je v teple. Jakmile bych pocítil nějaké problémy, okamžitě bych se obrátil na lékaře. Samoléčba by v tomto případě byla hodně velký risk.“


Co možná nevíte
Artróza postihuje zhruba 12 procent obyvatelstva, v populaci nad 65 let dokonce více než každého druhého. Nemoc ale postihuje stále mladší lidi.
Za bolestivé onemocnění může mechanické opotřebování kloubní chrupavky, které souvisí s jejím dlouhodobým přetěžováním. Může za to obezita, nevhodné sportovní aktivity, těžké úrazy či vrozené vady pohybového ústrojí.
Hlavním projevem je bolest (hlavně kyčlí, kolen, páteře, drobných kloubů rukou a zápěstí), ztuhlost, otékání a deformace kloubů. Závěrečným stadiem jsou zkostnatělé a nehybné klouby.
Artrózu zatím nikdo vyléčit neumí. Lékaři se proto zaměřují na zachování funkce kloubů, zpomalení úbytku kloubní chrupavky a potlačování bolesti.

.

Sdílej článek:

Doporučené články