5 
Když jsem vás žádala o rozhovor, říkal jste, že nevíte, o čem se budeme bavit, protože žijete slušně. Takže období rebelie je pryč?
To bylo v hiphopovém období. Dá se říct, že se odkláním od rapu a asi se odkloním i od toho oblečení. Když v mém životě padla třicítka, nějak se to zlomilo.
Rap je taky hodně o názorech. Takže máte pocit, že už jste řekl všechno?
To vůbec ne. Ne, že bych chtěl shazovat hiphop, ale ten je jen pro určitou věkovou kategorii. A tu když překročíte, můžete pokračovat jen za dvou předpokladů. První je předstírání, že tomu modelu rapu pořád věříte a druhý předpoklad je, že vás to pořád baví. A v tom případě mám pocit, že jste se někde zasekl a nevíte co dál. Já ovládám pět hudebních nástrojů, skládám hudbu velmi dlouho a rap pro mě není hudba.
A jakým směrem se teď v hudbě a životě ubíráte?
Co se týče hudby, teď chystám něco nového, o čem ale ještě nemůžu mluvit. A v životě mě teď hodně naplňuje program prevence rizikového chování, se kterým objíždím základní školy.
Co je jeho hlavní náplní?
Vyprávím dětem o svém životě a říkám jim, že je úplně jedno, jak je život tvrdý, že bude záležet jen na nich, jak ten život bude vypadat. Buď můžeš jen nadávat, anebo se všemu vzepřít a bojovat. Romským dětem říkám, že jediná šance je studovat. A i když se chytí třeba jen dvě, tak je to pro mě podstatné.
V poslední době se často objevují protiromské nálady. Jaká je podle vás situace Romů u nás?
Myslím, že komunismus zanechal něco špatného jak v Romech, tak v bílých, takže těch posledních dvacet let nebylo pro romské děti dobrých. Ale vzniká nová generace, která se míchá s většinou a s těmi pravými Romy už nemá nic společného. Takže za dalších dvacet let z nich budou úplně normální kluci a holky.
V mládí jste měl také problémy a dokonce skončil na ulici. Kdy nastal ten zlom, že jste se vydal jinou cestou?
Já vás trochu poopravím. To, že jsem jako puberťák skončil na ulici, už byl vlastně ten krok k tomu žít jinak. Protože moji rodiče se odstěhovali z Prahy a já věděl, že když z ní odejdu, nebudu mít už žádnou naději. Chtěl jsem hlavně dostudovat. Pak jsem skončil jako bezdomovec, měl jsem najednou jiné starosti, kde se najím a přespím. Ale osud nahrál tomu, že jsem potkal dobré lidi a nastartoval kariéru.
Prvního úspěchu jste se dočkal až v hiphopovém seskupení Syndrom Snopp?
Nejdřív musíte definovat slovo úspěch, ale je pravda, že to byl fenomén. Mělo to sílu a navíc jsem byl jediný cikán, který tady rapoval. A bílá scéna to těžce nesla. Ale já spíše považuji za úspěch to, že jsem to přežil, že mě ulice nestáhla dolů.
Máte docela široký záběr, složil jste písničku i Hance Zagorové. Jak vás napadne, pro koho zrovna bude?
Skládám už dlouhou dobu. V podstatě od dob první SuperStar, pro jejíž finalisty jsem tvořil písničky. Pak také pro Lucku Bílou, Karla Gotta. Nedělám úplně na zakázku, ale něco složím a pak přemýšlím, pro koho by se píseň hodila. Tomu člověku zavolám a zatím mi to takhle vždycky vyšlo.
Skupina Gipsy.cz, kde působíte, je úspěšná i v zahraničí. Kde všude jste byli?
Procestovali jsme asi čtyřicet zemí světa, včetně Tasmánie nebo Jižní Koreje, kde naši písničku dokonce použili do reklamy. Navštívili jsme se na místa, kam se většina českých kapel nedostane. Hodně rádi hrajeme v Německu, kde milují romskou hudbu. A to samé je ve Francii. Ten přístup lidí je za hranicemi o hodně lepší než v Čechách.
Přestože chystáte nový projekt, s Gipsy.cz jste vydal další desku. Je v něčem jiná?
Zhruba před třemi lety jsem úplně obměnil sestavu kapely a posunul směřování Gipsy trochu jinam. A u desky Upgrade jsme třeba rok jen hledali zvuk. A teď je ta deska podle mě vrcholem kariéry skupiny.
Nepřemýšlel jste, že byste se z Čech odstěhoval?
Dříve jsem hodně uvažoval o česko-romské „válce" a o tom, že bych se přestěhoval kvůli tomu. Ale cestování jsem zjistil, že je tady jeden jediný problém, kvůli kterému bych Čechy opustil. A to je ten, že když je někdo jen trochu jiný než ostatní, hned se na něj všichni sesypou. A hlavně lidé hrozně závidí úspěch a jsou negativní. Na druhou stranu ale miluju Prahu a češství, třeba náš humor, historii. Takže jednou možná odjedu, ale v nejbližší době asi ne.
Před dvěma roky jste se oženil. Jak si užíváte manželství?
Se ženou jsme dohromady pět let a musím říct, že se milujeme víc a víc. Máme skvělé manželství, protože jsem ten typ chlápka, který se vyřádil a teď už si nemá co dokazovat. Navíc moje Verunka je krásná, skvěle si rozumíme a máme hodně společných zájmů, takže nikde není problém.
Verunka není Romka. Jak váš vztah vnímala vaše a její rodina a okolí?
Co se týče Verunčiny rodiny, tak bylo všechno v pořádku, rasově nic neřešili. Co se týče mé rodiny, tam se nějaký blbec, který to řešil, bohužel našel. Ale horší to bylo třeba s Verčinými kamarády. S některými se dokonce přestala bavit, protože měli hloupé řeči.
Plánujete už děti?
Děti máme rádi, ale Verunka je dost mladá a já se na ně ještě necítím. Mám pocit, že jsem v kariéře ještě neudělal dost a až ten pocit budu mít, přijde řada na děti. Navíc mi moje žena dělá manažerku a myslím si, že dítě by dost ohrozilo i náš byznys. Teď je pro nás priorita postavit nebo koupit někde dům.
Navíc ještě děláte školu…
Je pravda, že k tomu mě také hodně inspirovala Verunka, která teď dostudovala vysokou školu. Baví mě programování a věci kolem počítačů, takže studuji informační technologie.
KDO JE…
Radoslav Banga se narodil 27. 2. 1983 v Praze, kde se začal už jako teenager věnovat hudbě. Účinkoval v několika hip-hopových seskupeních Později složil píseň Letím ke hvězdám pro finalisty první Superstar a s některými spolupracoval i po soutěži. Nejvíce se proslavil se skupinou Gipsy.cz, která v roce 2006 získala Anděla jako Objev roku. V roce 2007 Radek získal cenu OSA pro nejúspěšnějšího mladého autora populární hudby. V tom samém roce se stal ambasadorem Evropského roku rovných příležitostí. Je ženatý s Veronikou Banga Konopíkovou.
