Ve zpravodajství jste už mnoho let. Přemýšlela jste někdy, že po tolika letech třeba změníte obor?
Občas mě takové myšlenky přepadaly, ale vždy převážila pozitiva mé práce. Jsem vděčná, že ji mohu dělat, mám ráda své kolegy. Do práce se těším každý den a to je v dnešním světě vzácnost, za kterou by měl každý děkovat.
Dnes už jste ostřílená moderátorka, vzpomenete si na premiéru před kamerou?
Začínala jsem jako elév v televizi ve Zlíně. Ze začátku jsem docházela jen někdy na odpoledne, večery, pracovala jsem zadarmo. Můj tehdejší šéfredaktor chtěl vědět, jestli mám vůbec nějaké vlohy, ne jen odhodlání a drzost. Moje první reportáž byla z výstavy loutek na zámku ve Zlíně. A první moderátorské zkušenosti také tam. Moderovala jsem regionální vysílání ve Zlínském kraji. Ráda na začátky vzpomínám.
Předpokládám, že tehdy jste musela mít velkou trému. Máte ji i dnes, když už jste zkušená?
Trému ne. Ale velký respekt mám ke každému vysílání. Nezáleží na tom, jak dlouho tuto práci člověk dělá, jsou totiž věci, které si při živém vysílání žijí vlastním životem a je dobré být na to připravený. Zkušenosti vás podrží, ale respekt je na místě. Ale je dobré, že když na něj člověk zapomene, hned dostane přes prsty. To mám stále na paměti.
S pořadem Partie jste změnila i outfity. Zatímco ve zprávách převažovaly šaty s decentně odhaleným dekoltem či bez ramínek, v Partii při premiéře jste byla zahalená až ke krku. Musíte dodržovat nějakou formálnost?
Partie vyžaduje decentnost, střízlivost, jednoduchost a pro mě je důležitá i pohodlnost. Je to hodinové živé vysílání, potřebuji se cítit naprosto v pohodě. A moje myšlenky musejí být stoprocentně zaměřené na diskusi, na hosty, nemůžu je otáčet k sobě a svému vzhledu.
Zaslechl jsem, že vám dokonce kvůli oblečení psali lidé vulgární dopisy?
Ano, když se časem změnil šatník zpráv a kostýmky vystřídaly šaty, některým divačkám to vadilo. Přišlo jim to příliš sexy a odvážné. Já jsem podle nich byla příliš „ženská". Jedna z nich mě dokonce nařkla z toho, že jsem podstoupila plastiku. Chtěla jsem jí se vší slušností vysvětlit, že to tak není, že jen saka nejsou k ženám tak lichotivá, ale byl to bohužel anonym. Jako všechny podobné dopisy, bohužel. Odepisuju všem divákům, pokud mám ale kam.
Když jsme ale u toho oblečení, výběr věcí do vysílání je na vás, nebo má hlavní slovo stylista?
Je to práce našeho stylisty Honzy, který oblečení vybírá. A je to o dohodě. Umím říct ne, protože když ho neřeknu a mám pochybnosti, v šatech se necítím dobře a časem je ani nechci nosit. Nejsme herečky. Ve Zprávách sedí člověk sám za sebe.
Už nějakou dobu jste rozvedená. Existuje někdo, o kom by se dalo mluvit jako o partnerovi?
Nebudu se k soukromí vyjadřovat. Nezlobte se.
Jste moderátorskou stálicí, nedostala jste nabídku od konkurence?
Mám svoji práci ráda, jsem Primě loajální a vděčná za příležitosti, které mi poskytuje.
Čili dostala?
Ano. Ale od koho nebudu prozrazovat.
Tomáš Hauptvogel je váš třetí moderátorský partner. Jak těžké je si zvykat na nového kolegu? Co vše musíte společně udělat, aby měl divák pocit, že jste sehraná dvojice?
Je potřeba čas. Zvyknout si na sebe. Někdy se povede, že jsou ti dva na stejné vlně, jako spřízněné duše, ale většinou je to tvrdá práce. Jsem náročná sama na sebe, i na druhé, s Tomášem jsme si tohle museli vyříkat a jsem ráda, že to funguje.
A jak vidíte svou kariéru třeba za pět let?
To bych také ráda věděla, bohužel nemám věšteckou kouli. Žiju přítomností, jak nejlíp umím. Naučila jsem se, že se nesmím rýpat v minulosti, protože tu nezměním. Můžu ji pouze přijmout a poučit se. Budoucnost nevidíme. Ale můžeme ji tvořit tím, že si užijeme přítomnost. Protože jinak je to jen přežívání. Slyším kolem sebe mnoho lidí, kteří stále říkají: až budu mít jinou práci, budu šťastný, až si koupím dům, budu šťastný, nebo až budu vdaná, budu šťastná. Takhle to ale nefunguje. Život je teď a tady. A člověk by se proto měl učit a snažit být šťastný v každém okamžiku. Já se o to snažím.
4 
