Život Jaroslava Čejky byl velmi pestrý. Díky svému talentu a umu se proslavil nejen u nás, ale s vystoupeními cestoval i po světě. Před několika lety se ovšem dostal do domova seniorů, kde ho podle jeho blízkých přátel údajně okrádali a nechovali se k němu dobře. Nakonec se ho podařilo „zachránit" a ubytovat ho v jiném domově v pražských Kobylisích, kde má mim samostatný pokoj a je o něj postaráno.
Ani dnes mu nechybí jeho typický smích, a pokud za ním přijede návštěva, neuvítá ji zlomený stařík, ale duchem stále mladý herec, který by se velmi rád bavil. Takových příležitostí ale moc není. Podle jeho přítele Ivana Dvořáka, který za ním téměř jako jediný jezdí, stará se o jeho zevnějšek a vzpomíná s ním na jeho slavná léta, Čejkovi velmi chybí společnost.
„Skoro nikdo za ním nechodí. Potřeboval by se dostat ven z domova, být víc mezi lidmi nebo si ještě vyzkoušet některé ze svých vystoupení. Je tady pořád zavřený a bohužel je to s ním pak po psychické stránce horší," řekl Šípu Ivan, který bohužel sám nemá tolik prostředků, aby mohl mima z jeho současného domova vyvážet.
Peníze navíc nejsou ani na to, aby s bývalým tanečníkem někdo mohl rehabilitovat, což se projevuje na jeho pohybových schopnostech. Přesto, že se o něj stará personál v rámci svých možností, potřeboval by nadstandardní péči. „Tady mu samozřejmě pomůžou se základními úkony, ale když s ním nikdo necvičí a nepomáhá mu s chůzí, tak se jeho zdravotní stav bohužel zhoršuje. Většinou už tedy jezdí na vozíku," řekl Šípu Dvořák. Někdo by snad mohl namítnout, že si mim za svůj život musel vydělat dost peněz, které by teď mohl na lepší péči využít. Někdejší hvězda ovšem ve skříni úspory neschovává…
Představitel legendární slepice tak i proto v domově nedávno prožil úctyhodné osmdesáté narozeniny, žádná velká oslava se ale nekonala. Právě po tom přitom touží nejvíc. „Chtěl bych, aby přišli přátelé, abychom si zazpívali, zarecitovali a zatančili. Aby oslava byla dlouhá a veselá," řekl Šípu sám Jaroslav Čejka.