Jak jste jako malý vnímal dědův pořad o kutilství? Zažil jste ještě původní Receptář neboli „Sousedovic Toníčka"?
I když jsem teprve devadesátý ročník, na Receptář si pamatuji velmi dobře. Nepletu-li se, vysílal se každou neděli kolem oběda. A tak jsme na dědu koukali se železnou pravidelností celá rodina. Myslím, že právě to mne hodně ovlivnilo a přispělo k tomu, že jsem se o kutilství začal více zajímat. Často jsem navíc dědovi i tátovi koukal pod ruce, a tím se u mě to nadšení z kutilství tak nějak probudilo.
Co jste říkal na to, že děda byl slavnou televizní legendou?
Že je děda slavný a uznávaný, jsem začal vnímat už jako malý kluk. Vzpomínám si, že když nás děda s mými sourozenci brával na výlety, často se s ním cizí lidé dávali do řeči a obdivovali ho. To nás jako malé samozřejmě fascinovalo. Upřímně, komu by se nelíbilo být uznávaný a obdivovaný. Tím že jsme s dědečkem trávili hodně času, časem už mi to ani tak nepřišlo, spíše mě bavilo, že jsem mohl přihlížet, jak se dědovi pod rukama rodí úžasné věci.
Jak se říká lidově, zametal vám děda někdy cestičku?
To určitě ne. Nikdy nebyl ten typ, který by mi dohodil kontakty a zařídil mi nějakou protekci. Věděl jsem, že pokud ho budu chtít následovat, ta cesta bude dlouhá a budu si ji muset vyšlapat sám. A dnes jsem mu za to velmi vděčný.
Jaký byl Přemek Podlaha v soukromí?
Byl to strašně hodný a laskavý člověk. Vždy pomohl každému, kdo měl nějaký problém, věnoval se rodině, byl veselý, vtipný a hlavně byl skromný. Toho si na něm moc vážím. Dnes, když točím s lidmi, se kterými děda léta spolupracoval, všichni mi můj názor potvrzují. Děda byl opravdu jedinečný člověk a moc mi chybí.
Když děda odcházel, vy jste s ním byl téměř až do konce. Jaké to je si ve vašem věku prožít takovou situaci?
Bylo strašně těžké vidět ho v jeho posledních dnech. Já jsem ho v hospicu navštívil asi dva nebo tři dny před smrtí. Držel mě za ruku a chtěl, abych mu vyprávěl, co bylo v práci. Fascinující bylo, že se až do poslední chvíle zajímal o to, jak se mi daří. Zemřel nám večer před Vánocemi, takže to pak bylo hodně smutné období. Já na něj pořád moc rád vzpomínám a často mu chodím na hřbitov zapálit svíčku.
Jak jste vnímal mediální smršť, která se po jeho odchodu rozpoutala?
Myslím, že to k tomu patří. Kvůli tomu, že byl děda jedinečný v tom, co dělal, bylo jasné, že o něm média psát budou. Mrzí mě to, co se napsalo například o mně a mém strýci Pavlovi, že v médiích proběhly nějaké výměny názorů, ale reagoval jsem na věci, které se v tisku objevily. Dnes už bych postupoval jinak a média ignoroval.
Váš strýc si od rodiny před lety napůjčoval peníze, které nevrátil a po odchodu vašeho dědy se o něm dokonce začal hanlivě vyjadřovat do médií. Jsou vaše vztahy pořád na bodu mrazu?
Myslím, že se vztah se strýcem zlepšil. Vím, že je s ním máma v kontaktu a čas od času mi vypráví, jak se Pavel má. Já jsem se s ním nesetkal asi několik let, ale byl bych rád, kdyby se to konečně urovnalo.
Jak vypadala vaše cesta k televizní kariéře?
Média mě fascinovala už odmalička. První zkušenost jsem získal moderováním písniček na přání na jednom internetovém rádiu. Postupně jsem začal moderovat různé večerní zábavy, včetně maturitních plesů a firemních akcí. Pak přišla nabídka pracovat v rádiu Sázava. Asi po ročních zkušenostech s rádiem jsem se přihlásil na kamerové zkoušky na reportéra domácího zpravodajství, které vypsala televize Nova, a k mému překvapení jsem se ještě jako student stal reportérem televize Nova. S vedením jsem se ale nedohodl na prodloužení smlouvy, a tak jsem nakonec odešel. O tři měsíce později mě kontaktovala televize Barrandov, zda bych u nich nechtěl pracovat na stejné pozici jako tehdy na Nově. Tuto příležitost jsem si samozřejmě nenechal ujít, a jak dnes můžete vidět, myslím, že jsem udělal dobře.
Když jste šel na Novu, věděli o vás, kdo jste?
Ne. Já jsem nikdy nechtěl, aby zaměstnavatelé věděli, čí jsem nebo nejsem vnuk. Nechtěl jsem se protlačit skrz cizí jméno. I tady na Barrandově už mi bylo trochu hloupé, že se o mně neustále mluvilo jako o vnukovi Přemka Podlahy. Stejně ten pořad dělám jinak, rozhodně dědu nechci kopírovat.
Ale když jste jeho vnuk a začal jste dělat kutilský pořad, tak se tomu srovnání asi vyhnout nemůžete…
Samozřejmě, ale nelze mě porovnávat s dědou, protože on byl na obrazovce padesát let a já tři roky, takže nějaké srovnávání opravdu není na místě. A naštěstí se s ním ani nesetkávám. Spíš mi občas lidé říkají, že si jsme podobní.
Vy ovšem na obrazovce nejste sám, ale moderujete s kolegyní Lucií Šprinclovou. Jak se vám s ní pracuje?
Skvěle. Lucka je spolehlivá a přátelská slečna, se kterou se znám už delší dobu, takže ta spolupráce je bez problémů.
A vztah mezi vámi je opravdu čistě přátelský?
Lucka na tuto otázku jednou odpověděla tak, že pokud mezi námi někdy přeskočila jiskra, tak to bylo ve chvíli, kdy jsme něco brousili rozbruskou. Samozřejmě, že je to krásná holka, a přiznejme si, že se mi líbí asi jako každému jinému klukovi, ale to je tak všechno. Jsme zkrátka jen přátelé, kteří spolu pracují.
Co rád děláte mimo svoji práci? Doufám, že jen nekutíte.
Mě teď čeká přestavba bytu, takže se svému kutilskému koníčku budu věnovat intenzivně i v soukromí. Jinak mám velkou rodinu, tři sourozence, a naši mají hodně zvířat, včetně tří psů, takže se rozhodně nenudím. Snažím se často vyrážet do přírody, což je pro mě největší relax. Ale je pravda, že na soukromí teď ani nemám moc času, protože mám skutečně hodně práce.
Když už jsme u toho soukromí, tak se musím zeptat, jestli máte přítelkyni?
Nedávno jsem se s přítelkyní rozešel po téměř tříletém vztahu, takže teď sbírám novou energii a spíš se snažím koncentrovat na práci a karieru. Nové lásce se sice nebráním, ale rozhodně nechodím po seznamkách, abych někoho rychle našel. Rodinu samozřejmě v budoucnu chci, ale myslím, že ještě tak pět let můžu klidně počkat.