DĚJINY PROSTITUCE: Kdo mohl provádět přepadové kontroly v ložnicích?

Sdílej článek:

V antickém Římě existoval úřad takzvaného cenzora, který měl bdít nad morálkou obyvatel města. Nebyla to ale jediná instituce, do jejíž kompetence spadala oblast prostituce.

Prodejnou lásku řešili i takzvaní edilové, tedy úředníci, kteří měli původně dohled nad veškerým pouličním životem, tedy nejen prostitucí, ale také veřejnými oslavami nebo dodávkami vody do kašen a vodovodů.

Právě edilové se pokusili zjistit rozsah nemravné činnosti v milionové aglomeraci. Nejprve začali s tím snazším, tedy počtem nevěstinců. Napočítali jich 46 od skromných domů s několika kurtizánami až po obrovská zařízení čítající stovky pracovnic.

Mnohem větší práci měli se spočítáním prostitutek, které nabízely své tělo jen tak na ulici. V seznamu se nakonec objevilo zhruba 35 tisíc osob, včetně nemalého podílu mužů.

Edilové samozřejmě nepočítali s tím, že se jim podobní lidé budou sami hlásit, a tak většinou spoléhali na vlastní pátrání a kontroly. Nutno dodat, že disponovali značnými pravomocemi. Mohli v noci bez ohlášení vstupovat do příbytků a zjišťovat, s kým se paní domu oddává sexuálním hrátkám. Edilové se tak často setkávali s prosbami od žárlivých manželů nebo nápadníků, aby jejich vyvolenou takto prověřili.

Některé Římanky se do seznamu šlapek raději nechaly zapsat i přesto, že neprovozovaly sex za peníze, jen se vyznačovaly větším střídáním milenců. Měly pak pokoj od žárlivých nápadníků i od nočních kontrol edilů.

Sdílej článek:
Autor: Tomáš Mrzena

Doporučené články