V průchodu visel jen vlněný závěs křiklavých barev, který bránil zvědavým pohledům z ulice do dvora obehnaného sloupovým podloubím, kde se pohybovaly lehké ženy. Některé se líčily, jiné se česaly, další si třeba stříhaly nehty, a všechny čekaly na zájemce o jejich služby. Tělo prostitutek nejčastěji halil pouze průhledný závoj, který splýval až k patám, ale zároveň mnohé odkrýval.
Hned za závěsem u vchodu seděla starší žena, dnes bychom asi řekli bordelmamá, která sloužila jako průvodkyně a uvaděčka. Radila návštěvníkům s výběrem té správné dámy podle jejich vkusu a přání. Kromě oho prodávala nápoje lásky a parfémy.
Prostitutky ve veřejných domech podléhaly na rozdíl od těch pouličních dohledu jakési mravnostní policie, která kontrolovala veškeré nevěstince ve městě.
Počet vykřičených domů, takzvaných dikterií, neomezoval žád-ný předpis, takže rostly jako houby po dešti, i když majitel pod-niku musel za každou pracovnici odvádět daň. Dobře zavedený veřejný dům byl totiž i tak velmi výnosný. Provozovat je směli pouze cizinci, ale vidina snadného zisku zlákala i mnohé ctihod-né aténské občany, kteří podobná místa rozkoše provozovali pod falešnými jmény.