Pokusy o pohlavní rozčilování při této činnosti prý pozoroval doktor Pouillet v jisté továrně na vojenské obleky. „Ve stejnoměrném drkotu 30 šicích strojů zaslechl jsem náhle, že jeden z nich pracuje mnohem rychleji. Zatímco se bruneta ve věku mezi 18-20 lety automaticky zabývala kalhotami, které šila, oživil se její obličej, ústa se pootevřela, nozdry se chvěly a její nohy pohybovaly šlapadly se vzrůstající rychlostí," cituje kniha pozorování francouzského lékaře a pokračuje: „Brzy potom zpozoroval jsem matný pohled, její víčka sklesla, hlava se zvrátila nazpět, nohy a ruce se napínaly a potlačovaný výkřik, provázený hlubokým výdechem, ztratil se ve hluku okolním."
Dívka si pak otřela šátkem pot na čele a ustrašeně pohlédla na své spolupracovnice. Ty si však na rozdíl od Pouilleta ničeho nevšimly. „Provázející mne ředitelka zpozorovala směr mého pohledu, vedla mne k onomu děvčeti, které zčervenalo, sklopilo hlavu a nesrozumitelná slova zamumlalo, když bylo upamatováno, že má seděti na židli správně a ne na její hraně," ukončil lékař své svědectví.
Z toho tedy plynulo důrazné doporučení, dle něhož mělo být ve všech šicích dílnách postaráno o řádný dohled, aby zaměstnaná děvčata seděla řádně a nedráždila si pohlavní čivstvo.