Mezi zakázané praktiky pak řadil zejména homosexuální a lesbické styky a pak takzvané samoprznění. S prvním druhem praktik byl hotov velmi rychle: „O jiných způsobech ukájení pudu (o pohlavních stycích osob stejného pohlaví, o obcování se zvířaty aj.) nechceme se pro odpornost předmětu toho v této knize šířiti."
Naopak o onanii se široce rozepsal. „Počínání toto bývá provázeno mnohými těžkými následky. Kazí tělo i ducha a ničí obé právě tak jako pohlavní výstřednosti jakékoliv."
Onanisté byli dle dobového názoru zkaženi nejen organicky, ale i morálně. Okolí na ně nahlíželo jako na slabochy, kteří nemají pevnou vůli k překonání neblahého zvyku, jehož vliv se navíc projeví i na potomcích. „Čím jest rozšířenější tato neřest, tím trvalejší jest účinek její, ba snadno vésti může i ke zničení blahobytu celého národa," nebál se autor rozvinout problém do dramatické šíře.
Tehdy se mělo za to, že pohlavní ústrojí úzce souvisí s ostatními tělesnými orgány a každé jejich zneužívání zanechá stopy na celém těle a jeho výkonech. „Pravdu tohoto nejlépe poznáme na neduživcích, slaboších, lenivcích ba možno říci blbcích, jejichž ústrojí se dostatečně nevyvinulo," uzavírá autor.
4 
