Autor nejprve polemizuje se starším názorem, podle něhož soulož v zimě neškodí, na jaře je účelná, ale v létě a na podzim se nedoporučuje. Dále pak uvádí: „Jest pravda, že v horkých a zvláště bažinatých krajinách jest soulož ve vedrech letních škodlivou, neboť neustálé pocení a nečistý vzduch člověka již dosti vysilují."
Podobně zapeklitá byla tehdy i otázka, která denní doba je pro pohlavní styk nejvhodnější. Autor radí zařídit se dle charakteru povolání. „Provádění aktu pohlavního večer doporučujeme zvláště těm, jejichž zaměstnání namáhá ducha. Klidný a osvěžující spánek po odbyté souloži činí dobře všem umělcům, učencům a úředníkům." Naopak z ranní soulože mohli mít tito lidé problémy, mohli se celý den cítit jakoby psychicky podlomeni, z čehož pramenila nerudnost.
Zcela opačně na to měli jít manuálně pracující: „Lidé, jejichž povolání vyžaduje, aby s napětím všech sil od rána do noci se pachtili, udělají lépe, vykonají-li svou manželskou povinnost hned po ránu, kdy spánkem jsou osvěženi a nových sil po celodenním snažení si načerpali."
Rovněž se nedoporučovala soulož po jakémkoli jídle. Po obědě vůbec ne a ani s večeří to nebylo jednoduché. „Jest radno, aby manželé večeři neodkládali na pozdní hodiny, neboť platí pravidlo, že večeře má býti odbyta nejméně tři hodiny před aktem."
4 
