Miran Jireš: Rakovina mi rozežrala kosti

Nemoc u něj objevili v březnu 2003. „Ale asi jsem ji měl už mnohem dřív. Podniková lékařka si však myslela, že jsou to normální bolesti páteře a léčila mě brufenem a injekcemi proti bolesti,“ vzpomíná, dnes už s úsměvem, na události staré šest let někdejší policejní rada pražské kriminálky. „Pak jsem jednoho dne, byl to pátek, přišel domů a měl jsem takové bolesti, že jsem doslova kňučel. Navíc jsem vůbec nemohl dýchat a dusil jsem se,“ přiznává Miran Jireš a úsměv mu pomalu mizí z tváře. Záchranka ho tehdy odvezla do nemocnice, kde ho vyšetřil neurolog. „Když se mě pak zeptal, zda jsem schopen dostat se domů, řekl jsem, že jo a chtěl jsem jít na taxík. Jenže jak jsem vstal, vůbec jsem necítil nohy. Dva obratle se totiž úplně rozpadly, jeden z nich se navíc zlomil a zmáčkl mi míchu,“ popisuje hrozné okamžiky nemocný muž.

Okamžitě tehdy putoval do vojenské nemocnice, kde mu lékaři provedli zevrubná vyšetření včetně punkce kostní dřeně. Poté se dozvěděl nemilosrdný ortel. „Na pokoji nás leželo několik. Najednou přišla paní doktorka a všechny poprosila, aby odešli. Když jsme zůstali sami, stroze mi řekla: 'Pane Jireš, máte rakovinu…'“

Klikněte pro zvětšení!

Řekla: Skočím s tebou

Z vojenské nemocnice byl pacient převezen do nemocnice na Karlově náměstí, kde ho začali ozařovat – operace totiž byla nemožná kvůli těžkému poškození páteře. Ze stejného důvodu nemohl Miran Jireš ani pořádně chodit, ani sedět. Téměř celý rok tak byl upoután na lůžko. „Během té doby se mě doktoři snažili zavápnit, aby se páteř zpevnila. Horem dolem do mě cpali vápník – v roztocích i ve stravě. Já ale přestával věřit, že se to ještě někdy zlepší,“ vzpomíná Miran na krušné období, kdy byl psychicky totálně na dně. „Když mě přivezli domů, celé dny jsem jenom ležel a koukal do zdi, s nikým jsem nekomunikoval. Nechtěl jsem vidět ani svoje dvě dcery a vnučky a někdy jsem dokonce přemýšlel o tom, že to celé sám skončím,“ přiznává vzápětí. Sílu bojovat mu dala až jeho manželka. „Když ten můj stav trval moc dlouho, přišla za mnou a řekla: 'Uděláme to jednoduše. Jestli se chceš chovat takhle, tak tě dotáhnu na lodžii a skočíme spolu dolů.' V tu chvíli se to ve mně zlomilo a mně došlo, jak moc chci žít,“ říká tichým hlasem Miran a oči se mu zalesknou slzami. Vůle nevzdat se přišla v pravý okamžik. Jireše totiž čekalo nejtěžší období života.

V noci mi praskala žebra

„Moje tělo bylo zhuntované chemoterapiemi, neměl jsem na něm žádné chlupy, přišel jsem o všechny vlasy a zhubl čtyřicet kilo. Po drastické léčbě se mi navíc rozpadly zuby,“ netají se muž prožitými útrapami. „Nechal jsem si sice vytrhat zbytky kořenů, ale dostal se mi tam zánět, který se neustále vrací a způsobuje, že vůbec necítím levou část čelisti,“ ukazuje si na pusu Miran. Hned také zavzpomíná na den, kdy poprvé spatřil rentgenový snímek své lebky. „Vypadala jako ementál, plná malých děr, kost byla jakoby rozpraskaná. Lékaři mi řekli, že si musím dávat pozor, abych se nepraštil do hlavy, jinak by se mi rozsypala jako perník,“ krčí rameny Jireš.

Klikněte pro zvětšení!

Častým zlomeninám kostí se ale vyhnout nedokázal. „V noci jsem slyšel takové divné rány a pak jsem zjistil, že to bylo praskání žeber. Několik se jich zlomilo, hrozně to bolelo a nemohl jsem dýchat. A jednou se mi z nosu spustila krev a tekla osm hodin v kuse. Mohly za to léky na ředění krve, protože myelom způsobuje její houstnutí,“ vysvětluje Jireš.

Nemoc se může vrátit

Dnes je Miran Jireš v relativním pořádku. Podstoupil autologní transplantaci (viz. Co je myelom) a poté, co se znovu „naučil“ chodit, může znovu dělat, co ho baví – jezdit na milovanou chalupu, kde s manželkou tráví většinu roku, nebo venčit sedmiletou labradoří fenku Bonu.

Nedávno vysadil poslední léky a před nástupem do důchodu se dokonce na rok a půl vrátil do práce. V roce 2007 pak spoluzaložil pražskou sekci sdružení pacientů s myelomem, které se pravidelně schází, pořádá odborné přednášky a vydává tematický bulletin.

„Uvědomil jsem si, že buď můžu otravovat sám sebe a lidi ve svém okolí, nebo to přijmu, jak to je. To jsem se naučil, nepatlám se v žádných smutcích a z nemoci si dělám srandu. To byste nevěřili, jak to někdy manželku vytáčí,“ chechtá se muž, který si je dobře vědom, že je pouze ve stavu remise a že se jeho nemoc může kdykoli vrátit. „Pak bych si musel vším tím peklem projít znovu. Ale já se nebojím. Co se má stát, to se stane,“ usměje se na závěr statečný muž.

Klikněte pro zvětšení!

Co je myelom

Mnohočetný myelom je vzácná forma rakoviny krve, která kromě stehenních a pažních kostí napadá a narušuje celou kostru. V Česku jí trpí jen asi 1500 lidí – tedy 13 z každých 100 tisíc občanů. Myelom se dá léčit autologní transplantací, kdy jsou nemocnému transplantovány jeho vlastní zdravé buňky. Nemoc se však po pár letech může vrátit, což je bohužel velice častý jev.

(šim)