Patrik: Chtěl jsem zachránit mamku i mimčo

Patrik Pačanda (9) z Krucemburku na Vysočině si o sobě nemyslí, že je kdovíjaký hrdina. Jenže se mýlí. Hrdinou je pro celou svou rodinu, spolužáky, představitele městyse i svou paní učitelku. „Patrika znám od zápisu ve škole. Už tenkrát se mi ten okatý klučina zalíbil, je šikovný, bezprostřední a upřímný. Vůbec není nafoukaný a s tím, co udělal, se nám ani nepochlubil. Božskou kápl, až když byla v Praze vyhlášena anketa a on se dostal mezi kandidáty,“ řekla nám jeho třídní učitelka Jitka Josková.
 

Když se ve škole Patrikovi spolužáci i učitelé dozvěděli, že by tenhle sympatický školák mohl vyhrát anketu Dětský čin roku v kategorii záchrana lidského života, ochotně mu posílali své hlasy. I díky jim Patrik zvítězil.

Záchvat bez varování
 

Druhý červen 2010 by byl u Pačandů obyčejným dnem. Tatínek Martin (33) jezdí kamionem a brzy ráno odjel do práce. Doma byli synové Stanislav (16) a Patrik (9). „Ten starší se chystal na školní výlet a mladšího čekala cesta k zubaři. Seděl v obýváku a čas před nepříjemnou návštěvou si krátil sledováním televize. A já dostala chuť na obvyklý šálek ranní kávy, kterou jsem si šla uvařit do přilehlé kuchyně. Pak už nevím nic,“ vypráví paní Dana (33), která byla v té době v jiném stavu. Její těhotenství probíhalo přímo ukázkově, a to se pak snadno zapomíná na hrozbu nemoci, která mladou ženu pronásleduje už od 14 let.

Klikněte pro zvětšení!

Jako v akčním filmu
 

„Že maminka trpí epilepsií, jsem věděl. I to, že když čeká miminko, musí na sebe být hodně opatrná. A já najednou uslyšel z kuchyně velikou ránu. Honem jsem tam utíkal a uviděl maminku na zemi. Ležela na břiše, hlavu na kachličkách a kolem hlavy už byla krev,“ líčí Patrik tehdejší běh událostí. Co právě osmiletému špuntovi běželo hlavou?
 

Klikněte pro zvětšení!

„Věděl jsem, že nesmím zpanikařit, i když se mi moc chtělo plakat. Ale místo toho jsem rychle utíkal pro brášku, řekl mu, aby vzal mobil a volal záchranku 155, že mamka dostala záchvat a leží v kuchyni v kaluži krve,“ vypráví srdnatý školák. Bratr Staník, který byl tehdy v devítce, situaci popsal dispečerce a ještě stačil zavolat tatínkovi. Mezitím malý Patrik odbíhal od maminky ven do deště vyhlížet záchranáře. „Moc jsem se o ni bál, i o miminko. Věděli jsme, že se má brzo narodit a všichni jsme se na něj těšili,“ přiznává Patrik. Záchranka přijela během několika minut, chvíli po nich dorazil z práce domů i otec.
 

„Mamku pak naložili na lehátku do sanitky a s houkáním uháněli do nemocnice.“ Tady se vyprávění malého Patrika na chvíli zarazí. Určitě to nejsou příjemné vzpomínky. „Musela to být velká rána, možná mamka spadla i na stolek, když si tak hodně rozsekla obočí. Když se nakonec trochu probrala, slyšel jsem, jak říkala doktorům, že necítí půlku hlavy,“ říká Patrik. Maminka přikyvuje.

Konec dobrý, všechno dobré
 

Jízdu sanitkou si maminka Pačandová užila od té doby ještě jednou. To když se o měsíc později hlásil na svět malý Martínek (dnes 16 měsíců). „Měli jsme obavy, aby ho ten pád nějak nepoznamenal, ale všechno dopadlo dobře, je naprosto v pořádku. Že je krásný?“ netají se Patrik svou náklonností k nejmladšímu bráškovi, který se během několika vteřin uvelebil na tatínkově klíně. Hned se však spustil do svého království hraček a předvedl nám, jak umí pouštět své oblíbené písničky. „Teď už na maminčin záchvat vzpomínáme s úsměvem na rtech, ale šok to byl pro všechny pořádný. Hlavně pro mě, když jsem k ní letěl. Hodně lidí pak říkalo, že jsem hrdina, ale při záchraně zapracoval i brácha Standík,“ filozofuje Patrik, který si za vítězství v anketě Dětský čin roku vysloužil pro školu od stejnojmenného nadačního fondu desetitisícovou odměnu, pro kterou si jel až do Prahy.

Klikněte pro zvětšení!

Primadona z něj určitě není
 

Ve škole i v městečku jsou na Patrika pyšní. Však měl také dvojnásobného Ježíška. Od toho ve škole převzal na slavnosti krásný fotbalový míč, domů si pak vedl zbrusu nové kolo Author a plaketu, které mu nadělila radnice. S novým bicyklem nám ochotně zapózoval uprostřed obýváku. Je vidět, že je na všechny své dárky hodně pyšný.

Klikněte pro zvětšení!

Jak už řekla jeho paní učitelka, jako primadona se ale určitě nechová. Je pořád tím skromným klukem, který si ve správnou chvíli vybavil to, co se nedávno naučil ve škole při hodinách nazvaných Ochrana člověka za mimořádných událostí. „Nemyslel jsem, že to budu tak brzo potřebovat, ale fakt jsem si v tu chvíli vzpomněl na všechno, o čem jsme si ve škole povídali. I to důležité číslo záchranky a co je pro jejich dispečery důležité vědět.“
Malé drama s dobrým koncem Patrika však přece jen ovlivnilo. „Víte, čím asi budu? Když by to nevyšlo s fotbalem, který hraju dost rád, tak bych se chtěl stát policistou,“ pronesl malý školák při loučení. Měl u toho naprosto vážnou tvář.
 

Vladislava Tomanová