Albert Einstein: Dceru obětoval kariéře

Všechno začalo kapesním kompasem. Když bylo Albertovi pět let, otec mu ho dal na hraní a chlapec jím byl doslova fascinovaný. Poznal, že něco v „prázdném“ prostoru musí na střelku působit. Později tuto zkušenost popsal jako jednu z nejdůležitějších ve svém životě.

Vzal si svou sestřenici

Vyrůstal v německém Ulmu v rodině židovského obchodníka, chodil do katolické školy a na matčin nátlak také do houslí. Patřil mezi pomalejší žáky, ale rozhodně není pravda, že by propadal z matematiky. Pokud mu něco nešlo, byly to cizí jazyky, kvůli nimž se nedostal na vysokou školu v Curychu. Podařilo se mu to až napodruhé.

Klikněte pro zvětšení!

Na univerzitě se zamiloval do Srbky Milevy Maričové, s níž se oddával nejen matematickým dýchánkům. V roce 1902 dívka otěhotněla, což Alberta nepříjemně překvapilo. Po škole si totiž budoval kariéru na patentovém úřadě, kde sám od sebe opravoval chyby v návrzích vynálezů. Narození nemanželské dcery mohlo jeho místo ohrozit, a tak Milevu donutil, aby odjela porodit do Srbska. Když se dcera Liserl narodila, zažila její matka těžkou volbu. Měla ji dát buď k adopci a vrátit se k milovanému muži, nebo si dceru nechat, ale přijít o Alberta. Nakonec zvolila první možnost. Liserl ale v dětském ústavu zanedlouho zemřela na záškrt. Mileva si pak Alberta vzala za muže a porodila mu další dva syny. Z jednoho vyrostl uznávaný vědec, druhý ale trpěl schizofrenií a skončil v léčebně, kde také zemřel. V roce 1919 se pár rozvedl a Albert se ještě téhož roku oženil se svou o tři roky starší sestřenicí.

Klikněte pro zvětšení!

Posmrtné tajemství

Když se v Německu dostal k moci Adolf Hitler, Žid a pacifista Einstein raději uprchl do USA, kde také zemřel. Jeho popel je rozptýlený na neznámém místě, přesto jeho tělo nezmizelo úplně. Patolog, který prováděl pitvu Albertova těla, neodolal a zachránil jeho mozek. Vědci později přišli na to, že má skutečně velmi vzácnou stavbu. Temenní lalok je o 15 procent větší, než je běžné. Tato část přitom odpovídá za matematické myšlení a prostorové vnímání.

Geniální vědec byl vždy svůj. Jeho blízcí na něj budou vždy vzpomínat jako na roztomilého podivína, který neustále někde zapomínal věci běžné potřeby nebo třeba radikálně zredukoval šatník, aby nemusel každé ráno přemýšlet, co si vezme na sebe.

(tom)