12 
Ben Hur, Mojžíš nebo Cid. Proslul jako představitel bájných hrdinů a nesmlouvavých mužů. Stejně tvrdé ale byly i jeho politické názory, kvůli nimž se často dostával do křížku s vášnivými odpůrci.
Balík z divočiny
Narodil se jako John Charles Carter, ale dodnes se přesně neví, kdy a kde se tak stalo. Většinou se zmiňuje datum 4. října 1923, ale další zdroje uvádějí o rok více. Stejně tak se zprávy rozcházejí v místě, kde přišel na svět. Ve hře jsou dvě malá městečka v americkém státě Illinois, ale také předměstí Chicaga. Pravda se už nejspíš nikdy neukáže. Sám Heston v rozhovoru v roce 1995 uvedl, že adresy z dětství si už dávno nepamatuje.
V dalších informacích jsou už zdroje zajedno. Otec se jmenoval John a pracoval na pile, matka Lilla byla v domácnosti. Po několika letech se rodina přestěhovala za prací do Michiganu, kde chlapec vyrůstal uprostřed divočiny v městečku St. Helen, které mělo sotva 100 obyvatel. Většinu času se toulal sám po okolí a věnoval se lovu a rybaření. Později přiznal, že lesní zvěř byla i jeho prvním obecenstvem. Dlouhou chvíli si totiž krátil hereckými etudami. Inspirovaly ho příběhy z rádia, případně si zápletky vymýšlel sám.
Když mu bylo 10 let, rodiče se rozvedli. Matka se přestěhovala do Chicaga, kde si vzala Chestera Hestona. Jeho příjmení přejal i malý John, který ale tehdy nezažíval zrovna radostné časy. „Najednou kolem mě bylo plno lidí, přesto jsem stále žil jako samotář. Byl jsem kluk z divočiny, hubený venkovský balík, a nedokázal jsem rychle zapadnout mezi městské děti," líčil.
Tajné poslání
Na střední škole se ale situace obrátila k lepšímu. John hrál divadlo a objevil se v prvních amatérských němých filmech. Kvůli tomu si křestní jméno změnil na lépe znějící Charlton, což bylo příjmení jeho matky za svobodna.
Díky fyzickým předpokladům vynikal i ve sportu, miloval tenis, plavání a svých 192 centimetrů dobře uplatnil v americkém fotbalu. Nakonec dal přednost herectví a díky talentu získal stipendium na univerzitě.
V roce 1944 se oženil se spolužačkou Lydií Clarkeovou, ale krátce poté narukoval do armády. Létal jako radista a palubní střelec v bombardéru B-25 a do civilu odešel s hodností seržanta. S armádou ale spolupracoval i pak. Svým zvučným hlasem namlouval instruktážní filmy pro armádní účely. Dokonce získal nejpřísnější bezpečnostní prověrku, protože přicházel do styku s utajovanými skutečnostmi.
Kopie Michelangela
S manželkou se mezitím usadili v New Yorku, kde se oba pokoušeli o divadelní dráhu. Peněz ale měli málo, a tak si přivydělávali modelingem. Charlton nejednou stál modelem i studentům sochařství.
Hollywoodem zprvu opovrhoval, ale nakonec mu v roce 1950 dal šanci. „Uvidíme, co se stane," řekl své ženě. A stalo se toho dost. Prakticky okamžitě se stal novým idolem. Co jiným trvá polovinu života, zvládl za několik let. Už v roce 1956 hřímal z plátna jako Mojžíš ve velkofilmu Desatero přikázání. Roli přitom dostal z poněkud kuriózního důvodu. Režisér Cecil B. DeMille byl doslova uchvácen jeho podobou se sochou Mojžíše, kterou vytesal slavný Michelangelo.
Snímek se dočkal sedmi oscarových nominací, ale pro Charltona šlo pouze o předkrm. Hlavní chod naservíroval divákům o tři roky později, kdy se představil jako Ben Hur. Stejnojmenný film získal 11 Oscarů, což dodnes nikdo nepřekonal. Vyrovnal se mu jen Titanic (1997) a Pán prstenů: Návrat krále (2003).
Působení před kamerou ale bylo jen malou částí jeho života. Popularitu s oblibou používal k hlásání svých politických názorů. Aktivně vystupoval v prezidentských kampaních, později proslul jako extrémně konzervativní republikán a jeho názory nebyly přijímány zrovna přívětivě. Proslavil se výrokem „vládní systém není řešením, nýbrž problémem".
Brojil proti potratům i homosexuálům, patřil mezi horlivé zastánce práva na vlastnictví zbraní. V letech 1998–2003 dokonce vykonával funkci prezidenta národní asociace držitelů zbraní. Sám měl doma arzenál čítající čtyři stovky historických i moderních kousků.
Podivná adopce
Jako správný Američan se také nikdy nerozvedl. Přestože měl řadu ctitelek, celý život zůstal věrný své ženě. V roce 1955 se jim narodil syn Fraser, načež se odhodlali k dost nečekanému kroku. Přestože mohli mít vlastní dítě, rozhodli se pro adopci. Pravděpodobně byli přesvědčeni, že správní Američané vychovávají páreček, a adopce byla jedinou možností, jak toho s jistotou docílit. V roce 1961 tak do rodiny přibyla Holly.
Další perlička z Charltonova života se vztahuje k roku 1993. Tehdy se náboženský pomatenec David Koresh se svými následovníky zabarikádoval na ranči v texaském městě Waco. FBI uvažovala o tom, že osloví Charltona, aby svým znělým hlasem promluvil ke Koreshovi jako bůh a přiměl ho, aby se vzdal. Z nevšedního plánu však sešlo a následný zásah speciálního komanda skončil krveprolitím.
Koncem tisíciletí začaly Charltona trápit i veskrze pozemské starosti. Nejprve se úspěšně popral s rakovinou prostaty, jeho žena se pro změnu potýkala se zhoubným bujením v prsu. V roce 1996 herec dostal umělý kyčelní kloub a o šest let později oznámil, že trpí Alzheimerovou chorobou. Navzdory tomu ještě několik let natáčel. Zemřel 5. dubna 2008 ve svém domě v Beverly Hills na zápal plic.
Zder najdete poslední rozhovor před smrtí se slavným hercem:
Co ještě nevíte
* Jeho žena mu říkala Charlie, ale všichni ostatní ho oslovovali Chucku.
* Při natáčení westernu The Savage (1952) se stal skutečným indiánem. V místním kmeni prodělal pokrevní iniciační obřad.
* Snažil se tajit, že má pleš. Od roku 1972 používal při natáčení příčesek.
* Měl ztvárnit roli policisty v Čelistech (1975). Nakonec odmítl a slávu slízl Roy Scheider.
* Celý život patřil mezi nekuřáky. Naopak alkoholu se nezříkal. V roce 2000 dokonce nastoupil na odvykací kúru.
* V roce 2014 se objevil na amerických poštovních známkách.
* Manželka Lydia stále žije.
