13 
Téměř nahá žena se válí v příboji ve vášnivém objetí se svalnatým mužem. Tak vypadá jedna z nejslavnějších milostných scén v dějinách filmu. Deborah si ji střihla s Burtem Lancasterem ve snímku Odtud až na věčnost a jistě byla ráda, že se jí nedožila její babička. Jako malou ji vedla velmi přísnou rukou.
Studená sprcha
Deborah Jane Kerrová-Trimmerová se narodila 30. září 1921 ve skotském Glasgow. Její otec Arthur patřil mezi bojové piloty a vážené veterány. Během první světové války vykonal mnohá hrdinství, ale také přišel o nohu. Později pracoval jako konstruktér lodí a stavební inženýr.
Několik let žila Deborah s rodiči a mladším bratrem Edwardem (*1926) v domě prarodičů v Helensburghu, což je město nedaleko Glasgowa. A právě tam ji už v útlém věku začala cepovat její babička, která měla zažité přísné normy viktoriánské Anglie. Kázeň, odříkání a cudnost. To byly mantinely, v nichž se dívenka musela pohybovat. V dospělosti vzpomínala, jak ji babička nutila ležet dlouhé hodiny na tvrdé podlaze, aby se jí narovnala záda a měla správné držení těla.
Poté, co si její rodiče pořídili vlastní bydlení, Deborah si mohla trochu vydechnout. Začala chodit do baletu, dokonce absolvovala několik divadelních představení. Pak ale přišla studená sprcha. „Tanec jsem opravdu milovala, ale musela jsem toho nechat. Řekli mi, že jsem příliš vyrostla," líčila. Chvíli tápala ve vzduchoprázdnu, ale v jejím příbuzenstvu byl naštěstí i někdo jiný než jen přísná babička.
Phyllis Smaleová vedla hereckou školu v Bristolu na jihu Anglie a sedmnáctiletou neteř si vzala do své péče. Díky ní mohla Deborah rozvinout svůj další talent a brzy nadchla i kritiky. „Má vzácný dar. Své repliky skutečně prožívá, místo aby je jen zpaměti odříkávala," napsal třeba obávaný Beverley Baxter.
Pohoršený Churchill
Deborah získávala zkušenosti při vystoupeních ve Francii, v Belgii nebo Nizozemí. Netrvalo dlouho a začali kolem ní kroužit i filmaři, zejména režisér Michael Powell. Poprvé si zahrála v jeho filmu Kontraband (1940), ale při uvedení snímku do kin zažila další velké zklamání. Její scény byly vystřiženy. Na Powella přesto nezanevřela. Právě naopak.
Když se jejich cesty o tři roky později znovu sešly, Deborah už patřila mezi vycházející filmové hvězdy. Připravovaný film Život a smrt plukovníka Blimpa měl být plný vojenské satiry a ironie, což v době jeho vzniku bylo dost odvážné.
Britská armáda na něm přes prosby filmařů odmítla spolupracovat, proti natáčení se postavil i premiér Winston Churchill. Bál se, že film oslabí bojovou morálku monarchie. A aby skandálů nebylo málo, na veřejnost se dostala informace, že Deborah a o 16 let starší Powell jsou milenci. Válečné drama mělo přesto velký úspěch, dodnes je považováno za jeden z nejvýznamnějších britských filmů 20. století.
Sláva, nebo manžel?
Powell doufal, že se svou láskou hned natočí další film, ale přepočítal se. Deborah její agent mezitím „prodal" hollywoodskému studiu MGM, což znamenalo nejen konec spolupráce, ale i vztahu.´
Začátky za oceánem nebyly snadné. Deborah kvůli přízvuku, stylu mluvy a vystupování s nádechem starých časů dostávala samé role spořádaných a kultivovaných dam. Málokdo tušil, že má i mnohem odvážnější a dráždivější tvář, kterou chce ukázat světu. I proto v roce 1953 uvítala roli prostopášné cizoložnice v dramatu Odtud až na věčnost. Scéna, kdy se miluje s Burtem Lancasterem v příboji, vstoupila do dějin kinematografie, ale Deborah na ni má rozpačité vzpomínky: „Voda byla dost studená, navíc jsme museli čekat na správné vlny, takže jsme scénu pořád opakovali. Když bylo konečně po všem, měla jsem v puse asi čtyři tuny písku. A nejen tam."
Od té doby si užívala postavení nové erotické ikony, ale její manžel to neviděl vůbec rád. Britského armádního pilota Anthonyho Bartleyho si vzala v roce 1945, měla s ním dcery Melanii (*1947) a Francesku (*1951), avšak soužití nebylo příliš šťastné. Anthony stále více žárlil na její úspěch a slávu a také na to, že často nebyla kvůli natáčení doma. Manželství se rozpadlo v roce 1959.
Záhy se ukázalo, že Deborah měla k cudné panně opravdu daleko. Pletky měla s Davidem Nivenem nebo Robertem Mitchumem. Stewart Granger se ve svých pamětech pochlubil, že ho v roce 1950 svedla na zadním sedadle taxíku.
Rok po rozvodu se Deborah vdala podruhé. Vzala si německého spisovatele a scenáristu Petera Viertela (*1920), který měl z předešlého manželství dceru Christine.
Tragická zpráva
Postupem času se Deborah začala stále častěji vracet k divadlu. „Když jsem začínala v Hollywoodu, dělaly se filmy hlavně pro zábavu. V dnešní době mají spoustu jiných účelů. Jsou plné politiky, různých skrytých poselství, vše se podřizuje co největšímu výdělku. To není nic pro mě. Když stárnete, máte vyšší nároky na to, co je opravdu dobré, a bojíte se, že nežijete tak, jak se od vás očekává," vysvětlovala herečka, která se před kamerou naposledy objevila v roce 1986. Poté žila střídavě ve Švýcarsku a ve Španělsku.
Začala ji trápit Parkinsonova choroba, takže se na veřejnosti objevovala stále méně. Nakonec přesídlila zpět do Anglie, aby byla blíže své rodině. V roce 2004 ji zarmoutila tragická zpráva. Její bratr Edward, který se proslavil jako novinář, zahynul při dopravní nehodě.
Deborah ho na onen svět následovala 16. října 2007. Zemřela pokojně ve svém domě ve vesnici Botesdale v Suffolku, kde je také pohřbena. Necelé tři týdny poté podlehl rakovině i její manžel Peter.
Co ještě nevíte
* Na Oscara byla nominovaná celkem šestkrát, nikdy ho však nezískala, což z ní dělá jednoho z největších smolařů. Až v roce 1994 převzala čestnou sošku za celoživotní dílo.
* Dlouho se o ní mluvilo jako o nejstarší bondgirl. Zahrála si v parodii Casino Royale (1967), když jí bylo 46 let. Až loni ji překonala Monica Bellucciová, která ve filmu Spectre byla o čtyři roky starší.
* Slavný režisér William Wyler, který má na kontě filmy jako Prázdniny v Římě, Ben Hur nebo Jak ukrást Venuši, řekl: „Jestli je Audrey Hepburnová princeznou filmu, pak Deborah Kerrová je jeho královnou."
* Poprvé a naposledy se ukázala zcela nahá v dramatu The Gypsy Moths. Bylo jí 48 let.
* V roce 1998 dostala Řád britského impéria, ale kvůli zdravotnímu stavu si ocenění nemohla osobně převzít.
