21 
Zatímco u nás se stály fronty na banány, v Sovětském svazu se tvořily fronty na základní potraviny. Malou vzpomínku věnovala naše redaktorka, která v roce 1988 coby dítě navštívila Gruzii. Ačkoli byl Sovětský svaz českými učitelkami popisován jako nejbohatší mocnost světa, v gruzínských obchodech chyběl chléb. Čeští turisté balili zbytky od snídaně pro místní obyvatele, kteří jásali nad vajíčky natvrdo. Pokojské z hotelu prosily ubytované turistky, jestli by jim nepřenechaly nějaké staré punčochy. Nevadí, že po nich tekla oka, ještě s nimi nadělaly spoustu parády.
Kdo měl v dětství kamaráda či kamarádku ze Sovětského svazu na dopisování, možná jim posílal plátkové žvýkačky. Ty se vkládaly do obálky mezi dvě čtvrtky, aby celníci po hmatu nepoznali, co to je, a obsah si nepřivlastnili.
Rozdíl mezi životem v Sovětském svazu a mezi životem v socialistickém Československu by se dal tedy shrnout jednoduše tak, že zatímco u nás lidé prahli po čokoládách a oblečení z tuzexu, v SSSR byli obyvatelé vděční za vůbec nějaké cukrovinky a aspoň trochu hezké oblečení. Černý trh a podpultový prodej kvetl v obou zemích.
Na druhé straně ale mezi Rusy panovala obdivuhodná solidarita. Jak vypráví ve své knize novinář Jan Petránek, pokud snoubenci nemohli sehnat zlaté prstýnky, nikdo je neodsoudil za to, že se vydali na hřbitov a nějaké to zlato si vzali z hrobů. Když v jednom lesíku prasklo potrubí s naftou, nikdo to neohlásil. Místní motoristé díky tomu tankovali zadarmo po několik dlouhých let, než sem zavítal opilý řidič s cigaretou. Naftové jezírko bylo rázem to tam, včetně celého okolního lesa…
