8 
Kdybyste dostali špičatou kost, asi byste měli problém s ní vyhloubit obyčejný důlek na kuličky. S podobným vybavením přitom dokázali obyvatelé středomořského ostrova vytesat do skály obrovský třípatrový komplex s plochou kolem 500 metrů čtverečních. S budováním začali někdy před 5800 lety a práce podle odhadů pokračovaly neuvěřitelných 1200 let. Pak ale komplex upadl v zapomnění a objevit se ho podařilo až poměrně nedávno. Na ostrově se vzápětí začaly dít podivuhodné věci.
Kobky plné žen
Podzemní prostory našli dělníci, kteří v roce 1902 pracovali na základech domu ve městě Hal Saflieni. Skála se jim pod krumpáči náhle propadla a oni pod sebou spatřili velký prostor. Trvalo několik let, než se archeologům podařilo celý prostor prozkoumat. Čím déle na místě pracovali, tím více se jich zmocňoval úžas. Hypogeum, tedy podzemní posvátný prostor, má tři podlaží, přičemž to nejspodnější leží téměř 11 metrů pod úrovní terénu. Nejde ale o prosté chodby a šachty. V komplexu jsou rozlehlé haly s oltáři a obětními komorami. Na stěnách z pískovce je řada reliéfů, zdobené jsou i stropy.
Při objevení v něm bylo uloženo zhruba 30 tisíc koster. Všechny patřily ženám. Vědci se dodnes neshodli na vysvětlení. Šlo snad o pozůstatky kněžek, které v podzemním chrámu pracovaly? Nebo byla tehdejší civilizace matriarchální a ve svatém komplexu byly pochovávány výhradně ženy, zatímco „méněcenní" muži se museli spokojit s věčným odpočinkem někde jinde?
Žije tam cosi velkého
S hypogeem v Hal Saflieni je ale spojena i jedna současná záhada. Od 1. poloviny 20. století se na ostrově záhadně ztrácejí lidé. Dodnes je evidováno více než 100 nešťastníků, kteří beze stopy zmizeli. První velká vlna pohřešovaných se odehrála v roce 1940, ta poslední před pouhými pěti lety. Tehdy se během jediného roku ztratilo 20 osob.
Sami Malťané mají jasno. Za vše může hypogeum, z něhož vybíhá řada chodeb do spletitého komplexu tunelů, které se táhnou pod celým ostrovem. Ty skutečně existují a dodnes se je nepodařilo zmapovat. Co se v nich skrývá, nikdo neví. Objevila se řada svědeckých výpovědí, podle nichž je v chodbách slyšet srdcervoucí nářek a ve tmě se o lidi otírá cosi velkého a kluzkého.
Přesto je hypogeum turistickou senzací a v roce 1980 se dostalo na seznam památek UNESCO. Kvůli rušnému provozu však začalo chátrat, takže bylo v roce 1990 na několik let uzavřeno. Nyní smí dovnitř pouze deset lidí za hodinu. Podle místních pověstí však nikdo z nich nemá jistotu, že se ještě někdy podívá zpět na denní světlo.
