Dodneška se jedná o největší nehodu v historii jaderné energetiky. Srovnatelná je jen nehoda japonské elektrárny Fukušima v roce 2011.
Co se v noci 26. 4. 1986 přesně stalo, je dodnes obestřeno tajemstvím. Ví se jen tolik, že někdo z inženýrů se pokusil o riskantní experiment na čtvrtém reaktoru, jehož následkem bylo přehřátí a exploze jednoho z reaktorů. Víko, které krylo věž, se odtrhlo, vznikl požár následovaný dalšími explozemi. Reaktor se z velké části roztavil a do ovzduší se dostaly radioaktivní látky.
Naměřené gama záření se v okolí reaktoru dostalo na hodnotu 2 000 R (rentgenů) za hodinu. Těžce kontaminované bylo samozřejmě přilehlé okolí elektrárny, které je dodneška opuštěno, ale také širší okolí. O něco slabší zásah dostaly přilehlé státy, nicméně kontaminovaná byla celá severní polokoule a následky radioaktivního záření, které působí na jakékoli buňky, můžeme vídat dodnes.
Buňka, která je vystavena radioaktivnímu záření má totiž tři možnosti, jak se se zásahem vyrovnat:
1) Opraví se a bude žít dál - to je nejlepší varianta, po níž nezůstávají trvalé následky.
2) Buňka zahyne na následky poškození - v tomto případě záleží na tom kolik procent organismu zasáhla a zda tělo zvládne žít i bez zemřelých buněk.
3) Buňka přežije, ale neopraví všechna poškození - následkem je pozměněný genofond a jeho mutace. Může se tak stát, že matka je nositelkou poškozené buňky (aniž by o tom věděla) a její informaci přenese na dítě, které v důsledku toho trpí mutací či postižením, ať už mentálním, či fyzickým.
Největší počet a nejhorší mutace byly nalezeny i po několika desítkách let v okolí elektrárny. Podívejte se s námi na galerii těch nejhorších zvířecích mutací, které byly objeveny následkem nehody v Černobylu.
32 
