Její oči nejsou dobré, jedno je trochu ztuhlé. Také jsou příliš modré, takže při záběru zblízka jsou nevýrazné… Když už se Norma dostala na kamerové zkoušky, přišla studená sprcha. Výsledky byly katastrofální, jenže ona nepropukla v usedavý pláč, nýbrž se zdravě naštvala. A to byl odrazový můstek k šesti nominacím na Oscara.
Drogy a nevěra
Jejím rodištěm se 11. srpna 1902 stal Montreal. Otec Andrew měl prosperující obchodní firmu, ale sužovaly ho velké zdravotní problémy. Trpěl maniodepresivní psychózou a jeho prudkými změnami nálad trpěla nejen manželka Edith, ale také tři děti. Nejmladší Norma později popisovala, že otec chodil po domě jako stín. Zajímavé vzpomínky měla také na maminku. Edith byla mondénní a extravagantní dáma, která se ve společnosti cítila jako ryba ve vodě. Šuškalo se, že je manželovi nevěrná a s oblibou užívá drogy.
Ani to nebyl kompletní výčet rodinných problémů. Otcovy geny k neklidné duši se nejvíce podepsaly na druhorozené Athole a lékařům se podařilo přesnou diagnózu určit až o mnoho let později. Předtím si s ní nikdo nevěděl rady, takže putovala po nejrůznějších léčebnách.
Labilní psychiku měla i Norma, ovšem zdaleka ne v takové míře. V době dopívání jí mnohem víc vadily tělesné nedostatky. Měla zavalitou postavu s příliš širokými rameny, silné nohy a hubené ruce. K tomu silně šilhala.
Přesto snila o kariéře slavné umělkyně, v čemž ji horlivě podporovala matka. Chtěla z ní mít pianistku a učila ji, jak tělesné nedostatky zamaskovat pečlivým líčením, osobním kouzlem, pevnou vůlí a neochvějným přesvědčením o vlastní dokonalosti. Norma byla učenlivou žačkou, ale v 16 letech měla najednou důležitější starosti než správně napudrovaný nosík.
Drsné začátky
Otcova firma zkrachovala a Edith se nerozpakovala ani chvíli. Se zchudlým a pološíleným Andrewem se po několika týdnech rozvedla, prodala Normino piano a vlakem se s ní vydala do New Yorku, kde se měla pokusit o kariéru v showbyznysu. Norma se cítila pyšná a důležitá, ale když vstoupila do pronajatého bytu, chtělo se jí plakat. „Byla tam jen postel, skládací lehátko bez matrace a vařič s jedním hořákem. Toalety byly společné na konci dlouhé chodby," vzpomínala. Když se v noci schoulila s matkou v jedné posteli, stejně nedokázala usnout. Hned za okny vedla frekventovaná železniční trať.
Přitom neztrácela naději, dobře věděla, že má v zásobě tajnou zbraň. S matčinou pomocí získala od rodinného přítele umělecké doporučení, takže neohroženě napochodovala k Florenzi Ziegfeldovi, který chystal nový ročník své slavné divadelní revue. Jenže impresário ji vyhodil kvůli šilhavému výrazu.
Norma se nenechala odradit. Zašla na jiný konkurz, v němž filmové studio Universal shánělo do komparzu osm dívek. Když přišla na místo, mačkal se tam chumel asi padesáti uchazeček. Asistent režie je postavil do řady a zběžně je přehlédl. Rychle vybral sedm tváří, ale od Normy byl ještě dost daleko. Šestnáctiletá dívka neváhala použít trik zkušených žen. Zakašlala, a když se na ni asistent automaticky podíval, lascivně po něm hodila očkem. Zabralo to. „Vy budete číslo osm," uslyšela rajskou hudbu z jeho úst. Pak ale přišly na řadu kamerové zkoušky a další zklamání.
Filmařům se nelíbily zejména její oči. Ani potom se ale nenechala odradit. „Může selhat nějaké úsilí, jako například podnikání mého otce, ale to ještě neznamená, že selhal můj otec," říkala s pevným odhodláním.
Investovala do péče očních lékařů, cvičila před zrcadlem a po večerech chodila do divadel sledovat slavné herečky. Brzy se uchytila v reklamě a v roce 1920 se objevila v prvním filmu. Sice podřadném, ale to jí nevadilo. Po dalších třech letech přišla pozvánka do Hollywoodu, jenže ani tam neměla na růžích ustláno. Nejprve se bláznivě zamilovala do viceprezidenta filmové společnosti Irvinga Thalberga (*1899), který o ni samozřejmě nejevil žádný zájem. Přesto kamarádkám vyprávěla, že si ho jednou vezme. Všechny se jí vysmály.
Vysněná láska
I filmařům se zdála málo atraktivní a její herecké schopnosti nicotné. Vymlouvala se na špatné nasvícení nebo na netrpělivé režiséry. Nakonec ji přišel „zpucovat" sám šéf studia Louis B. Mayer. Ocitla se na pokraji vyhazovu, a to byl právě ten okamžik, kdy se rozhodla zmobilizovat všechny síly. Ani netušila, že jich má ještě tolik.
A stal se zázrak. Ze šilhavé nešiky se vyloupla osudová žena, která uchvátila diváky. Jen v roce 1923 ji Thalberg během osmi měsíců obsadil do šesti filmů, a když o rok později vzniklo studio Metro-Goldwyn-Mayer, stala se hvězdou jeho prvního filmu. A dařilo se jí i dál. V roce 1927 si skutečně vzala Thalberga, dokonce kvůli němu konvertovala k judaismu. Krátce po svatbě přišel její první zvukový film. Ošidný přechod Norma zvládla i díky tomu, že měla vítanou pomoc. Ve filmovém světě se uchytil její bratr Douglas, který se vypracoval na jednoho z nejlepších mistrů zvuku. Za svou kariéru byl jedenadvacetkrát nominován na Oscara a sedm sošek získal. Norma díky němu dokonale věděla, co zvukový film vyžaduje. Pak ji ale pohltila další doba temna.
Zlomená žalem
V roce 1930 přivedla na svět syna Irvinga, o pět let později následovala dcera Katherine. Vzápětí ale Thalberg dostal těžký zápal plic a zemřel.
Psychicky zlomená Norma se pokoušela hledat útěchu v náručí hereckých kolegů Jamese Stewarta nebo Mickeyho Rooneyho, ale žádný ze vztahů dlouho nevydržel. Zároveň cítila, že se její chvíle slávy chýlí ke konci. „Po pětatřicítce se nikdy neukazujte na veřejnosti. Jinak je s vámi amen," zní její slavná věta. Sama ale odešla do ústraní „až" ve čtyřiceti letech, přestože jí to mnozí rozmlouvali.
Na odchod do důchodu se vyzbrojila novým manželem. Vzala si o 12 let mladšího lyžařského instruktora Martina Arrougého, s nímž žila až do své smrti. V 50. letech se ještě poměrně čile účastnila veřejného života, ale pak se zcela uzavřela ve svém kalifornském sídle. Její agentka v roce 1960 let vydala prohlášení, že už nechce nikoho vidět. Norma dosáhla svého a chtěla, aby si ji lidé pamatovali na vrcholu sil.
Do jejího života se začaly vkrádat nejen zděděné sklony k maniodepresivní psychóze, ale také Alzheimerova choroba. Zemřela v zapomnění 12. června 1983 na zánět průdušek. Podle svého přání byla pochována na hřbitově slavných v kalifornském Glendale hned vedle svého prvního muže a životní lásky Irvinga Thalberga.
Jak šel čas s Normou:
Co ještě nevíte
* Měřila 155 centimetrů.
* Když ji Irving Thalberg žádal o ruku, zavolal ji k sobě do kanceláře, kde si mohla z misky plné diamantových prstenů vybrat ten zásnubní.
* Její sestra Athole si v roce 1928 vzala Howarda Hawkse, který režíroval filmy Páni mají radši blondýnky (1953) nebo Rio Bravo (1959). Napsal také scénáře ke snímkům Zjizvená tvář (1932) a Francouzská spojka (1971).
* Jezdila s oblibou lyžovat. V jednom hotelu si všimla fotografie, na níž byla dcera recepčního, a doporučila ji filmařům. Dívka se jmenovala Janet Leighová.
* Její syn Irving se stal profesorem filozofie. V roce 1988 podlehl rakovině. Dcera Katherine se proslavila bojem za práva zvířat. Rakovině podlehla v roce 2006.