Absolonová: Táta mě pořád trápí, ale už to neřeším!

Po dvou letech zkoušíte roli v muzikálu Angelika. Jsou zkoušky náročné?

Já i Leona Machálková tu roli už umíme, ale pro Kamilu Nývltovou je to mnohem náročnější, protože je v tom nová a na nastudování měla jen týden. Ale to období zkoušek je náročné pro nás pro všechny.

Jak se staráte o svůj hlas?

Já už chodím patnáct let na hodiny zpěvu k panu profesorovi Klezlovi. Už ne pravidelně, ale pořád si myslím, že hlasová hygiena je potřeba. Hlasivky jsou sval a já potřebuji někoho, kdo mi řekne, co si ještě můžu dovolit. Jeden čas jsem měla i třicet představení za měsíc a sama se divím, že si hlasivky ještě neodjely na dovolenou. Já totiž nevyznávám úplně zdravý životní styl, kouřím, ponocuji, prostě dělám ty věci, co by se neměly.

Zradil vás někdy hlas?

Na začátku, když jsem v šestnácti letech začínala, zradil mě několikrát. Divím se tomu, že například Michal David tenkrát věřil, že mám nějaký talent. Ale časem mi hlas zesílil a vždy mám radost, když mi někdo z kolegů zpěv pochválí.

Klikněte pro zvětšení!

Kolik muzikálových rolí máte za sebou?

Můj první muzikál byl v roce 1995 Dracula, tam jsem hrála postupně tři role. Následoval Krysař, Kleopatra, Rebelové, Noc na Karlštejně, Tři mušketýři a další. Určitě těch rolí bylo nejméně dvanáct.

V současné době je pro vás muzikál hlavní pracovní náplň.

Myslím si, že muzikál je těžká disciplína a v Čechách se stále podceňuje. Vím, že to nemusí být každého šálek kávy, takže ho nikomu nevnucuji, ale já ho mám ráda, protože je odpočinkový. Mám pocit, že čím je člověk starší, tím víc stresu zažívá a já osobně si ráda takhle odpočinu. Myslím, že i kýč je potřeba. Jen mě mrzí, že u nás nemůže producent investovat do muzikálu tolik jako třeba v Londýně. Důvod je ten, že v Čechách, i když má představení úspěch, stejně běží maximálně rok, ale v Anglii třeba dvanáct let. Ale herecké výkony jsou mnohdy srovnatelné.

Máte ještě potřebu se vymanit ze škatulky muzikálové hvězdy?

Někdy ano a někdy ne. Začínala jsem jako sólová zpěvačka a nemám tohle škatulkování ráda. Dělám vše na tisíc procent a mám radost, když lidé odcházejí spokojeni a je mi jedno, jestli jdou z muzikálu nebo z koncertu. Poslední desku jsem vydala v roce 2004 a bylo to velmi komplikované, protože mě nehrála rádia. Ale teď jsem si odpočinula a asi něco sólově zkusím.

Klikněte pro zvětšení!

Velmi dlouho jste byla bez partnera…

Já mám vždycky delší vztah a pak se z toho delší dobu dostávám. Anebo někoho potkám a zjistím, že to není ten pravý, takže raději žádný vztah nezačínám.

Čím vás tedy oslnil váš současný přítel?

Nevím, jestli se to dá říct jednou větou, ale pro mě je nejdůležitější, abych si toho chlapa vážila, abych mu věřila, abych se s ním nenudila a abych věděla, že je to fajn člověk. Já nedělám v životě podrazy a mám ráda všechno na rovinu. A v tom jsme si s přítelem padli do noty. Navíc je chytrý a nemá mindrák z toho, že jsem zpěvačka a podporuje mě v tom. Dokonce i kartářka mi před časem takový vztah vyvěstila. A teď jsem k ní šla znovu a řekla mi, že to dopadne dobře.

Pomýšlíte na svatbu?

Já už jsem byla vdaná a on ženatý, dokonce vícekrát, a ani jednomu z nás to příliš štestí nepřineslo, tak pro mě není svatba to nejdůležitější. Mám jednu nádhernou za sebou, takže už takový ten holčičí sen nemám. Důležité je, aby se nám spolu hezky žilo a abychom si uměli vytvořit zázemí.

A potomek je v plánu?

Určitě bych se tomu nebránila. Kdyby to přišlo, byli bychom oba rádi.

Klikněte pro zvětšení!

Vyřešil už se nějak váš problematický vztah s otcem?

Bohužel ne, je to pořád stejné. Myslím, že se to nikdy nevyřeší, ale člověk se naučí žít s čímkoliv a v čemkoliv, takže my, máma, brácha a já, jsme se s tím smířili a už to nemá smysl dál řešit. Když se někomu chce vás trápit, tak to bude dělat a nic s tím neuděláte.

Co chystáte na tento rok?

V dubnu začnu připravovat desku, pak jsem dostala nabídky na nějaké muzikály a filmy, ale ještě nevím, jak to dopadne. Ale film mě velmi láká.

Jak trávíte svůj volný čas?

Volno jako takové nemám, třeba dnes mám zkoušku a ještě dvě vystoupení mimo Prahu, po kterých mě vozí můj bratr. A tak to mám nabité pořád. Někdy je těžké skloubit práci se soukromým životem a můj partner musí být hrozně tolerantní a hlavně se musí podřídit mému životnímu rytmu. Je to velká komplikace a málokdo si to umí představit. Protože normální ženská přijde domů z práce, ale u nás je to jinak. Nemáme víkendy a nectíme žádné svátky. A zase v létě, kdy já mám prázdniny, přítel chodí do práce, takže je velmi těžké takhle žít. Ale když se chce, všechno jde. A nám to zatím jde.