Lucka Bílá: Tátu uvidí Filip až po Vánocích!

Jak se těšíte na Vánoce? Počítám, že extrémně, když už máte doma nastrojený stromeček…

Musím se přiznat, že když přišla nějaká návštěva, tak se divili, jestli je to vůbec normální. Ale abych to řekla stručně – já miluju Vánoce. A protože každý rok je ten prosinec vždy chaotický kolem těch vánočních koncertů – já kolikrát končím až 23. prosince – tak ten den potom uteče tak strašně rychle, že je najednou po Vánocích. Já si je takhle uměle prodlužuji a už třetí rok si strojím vánoční stromeček ještě před první adventní nedělí. Už mám i adventní věnce, a těším se, až zapálím první svíčku. A mám tu už teď tak krásnou atmosféru, že letos Vánoce určitě neprošvihnu. Už mám dokonce pod stromečkem první dárek, který jsem dostala od někoho od nás z divadla z Carmen.

To tedy máte vše opravdu připravené hodně dopředu. Většina lidí stromek strojí třeba až na Štědrý den…

My jsme také strojili na Štědrý den, ale musela jsem to změnit kvůli práci. Byla bych schopná se kvůli svým fanouškům rozkrájet, ale já chci mít také Vánoce. I když jsem možná první člověk, který už má nastrojený stromeček. (směje se)

A jak to máte s dárky? Také je máte předem připravené?

Vždy během roku sbírám informace, co by kdo chtěl dostat. Jinak je to zbytečně chaotické, já nenechávám nic náhodě. Vím, že bramborový salát dělá maminka, a dělá ho tak dobře, že já se do toho ani nepouštím, protože i kdybych tam dala vše stejně jako ona, nikdy to nebude tak chutnat. Řízky dělá tatínek, to je jeho, do toho mu nikdo nesmí zasahovat. Ale děláme samozřejmě i kapra. A já jsem pak od vánoční výzdoby, shánění dárku a plnění těch snů. (usmívá se)

Máte už plány i na Nový rok?

Myslíte na Silvestra? Toho na rozdíl od Vánoc nemusím. Něco končí a nevíte, co začíná… Já ty konce nemám ráda. Spíš se těším na obyčejné dny, co přijdou v příštím roce, ale nějaké to všeobecné veselí mě neláká. Silvestr je pro mě strašně smutný a melancholický.

Tak se raději pojďme bavit o těch hezkých svátcích. Budete je trávit s rodinou?

Já jsem jednou v životě s rodinou nebyla. Bylo to v roce 1992 v Hamburku, tehdy ještě se skupinou Uno, a to bylo opravdu naposledy, co jsem kdy byla bez rodičů. Opravdu mi to nesedělo. Ještě se mi vlastně jednou stalo, že jsme je slavili s Filípkem a jeho tatínkem Petrem Kratochvílem na Floridě, a ty vánoční ozdoby na těch palmách, to už opravdu také nikdy. Já neuznávám Santu, já mám prostě radši Ježíška. Vánoce jsem vždy trávila se svými rodiči, a myslím, že to je krásný zvyk. Navíc máme tady v Otvovicích takovou tradici, že se před večeří všichni scházíme u místní kapličky, kde zapalujeme svíčky a přejeme si krásné svátky a zpíváme koledy. A pak jdeme domů, kde si dáváme dárky a koukáme se na pohádky. Je to strašně krásné.

A jak to vlastně má Filip? Vidí se na Vánoce s tatínkem?

Samozřejmě, že ano. Jezdí k tátovi na víkendy, to dodržuji. I když by se asi víc hodilo říct, že jsem si to přála od začátku, protože Filip nesmí být člověk, co má v sobě nějaké prázdno. Oni mají s tátou skvělý vztah. Navíc po něm má Filip část jeho povahy. Je empatický, citlivý a narodil se jako světoobčan. (směje se) Na Štědrý den je ale vždycky se mnou, k tátovi jede vždy na pár dní až po Vánocích.

Je něco, co byste si od Filipa přála k Vánocům?

Já sbírám tolik věcí, že u mě to mají všichni jednoduché. Sbírám kominíky, nahé panenky, stříbrné krabičky na léky, nebo třeba i stříbrné šperky s českými motivy. A také mám obrovskou sbírku Čtyřlístků, chybí mi jen čtyři čísla.

Dáváte přednost promyšleným darům před nákladnými?

Ono je to případ od případu. Já se třeba Filipovi snažím dát hlavně to, co potřebuje. Takže počítače a veškeré vymoženosti, které jsou, nepočítám jako přehnaný dar, ale jako nutnost. Ovšem na Vánoce se z něj vždy snažím vytáhnout nějaký jeho sen. A musím říct, že pro něj a pro tátu se mi nakupuje nejlépe. To maminka, ta mi dělá starosti. Ta prostě neřekne nic, nebo řekne přání, které se zabalit nedá, jako ať jsem šťastná a spokojená.

A ctíte nějaké vánoční zvyky? Lijete olovo, nebo držíte půst?

V životě půst ne! Já jsem masožravec, a já musím hodně snídat, jinak nemám dobře nastartovaný den. Jsem zvyklá si ráno zacvičit, skočit si do bazénu a pak se pořádně najíst. A k tomu patří i ten kus chleba s nějakým masem. Ale ty Vánoce nejsou přece tolik o tradicích jako o těch lidech.