Laurinová: Nechci být princeznou na jeden den!

Sabino, vedl vás k herectví už váš tatínek, režisér František Laurin?

Seznámil mě s tím prostředím, ale spíš mi vždycky říkal, že je to velmi tvrdá profese a odrazoval mě od ní. Říkal, a to zcela správně, že je to neustálé pochybování a nejistota, že jste jednou nahoře a jednou dole. Ale samozřejmě člověk, když je mladý, tak si prosadí svou.

A kam byste měla nakročeno, když ne k herectví?

Já si myslím, že bych měla nakročeno stejně sem. Mě to pohltilo, už když jsem trávila jako malá čas v divadle, a navíc jsem to asi opravdu měla v krvi. Díky té profesi vlastně mohu být vším. Ale kdybych musela volit jiné povolání, určitě by to byla zase práce s lidmi. Možná v cestovním ruchu, možná bych byla pečovatelka nebo učitelka v mateřské škole.

A svým dětem byste herectví doporučila?

Možná bych jim to také rozmlouvala. Ale pokud to jednou samy budou chtít a bude to jejich volba, bude můj názor bez šance. My jsme začínali v úplně jiné éře a konkurenčně je dnešní doba velmi tvrdá, herců je moc a prosadit se je velmi těžké. Každý chce všechno hned, ale ono je potřeba spousta času na to, aby člověk něco dokázal.

Jste doma na své dcery přísná?

Jsem velmi přívětivý tip a někdy bych určitě měla dupnout víc, ale nemám ráda konflikty, takže se snažím všechno raději vysvětlit a jít na to tou laskavější cestou.

Klikněte pro zvětšení!

Kdysi každého velmi překvapil váš vztah s Pepou Vojtkem, který je proti vám spíše bouřlivý typ…

Je přirozená věc, že lidé nějak působí, ale nic není takové, jak se zdá na první pohled. Myslím, že náš vztah byl vyrovnaný a dlouho harmonický. Možná u nás platilo, že protiklady se přitahují a člověk může tomu druhému dát něco ze sebe a zároveň se zase něčím hezkým nakazit. Když nějaký vztah nevyjde, tak to není vždy úplně o tom, že by se k sobě lidé nehodili. Ale také si myslím, že se partneři více poznají až po delší době, třeba že až po pěti letech začínají vědět, s kým opravdu žijí. Mění se situace, narodí se děti, které všechno změní, a přijdou jiné věci, které upozorní na to, že si ti lidé nemusejí zase tolik rozumět.

Mohu se zeptat, jak dlouho jste se svým současným partnerem?

Pět let.

A neblíží se tedy doba svatby? Nebo už jste dokonce tajně vdaná?

Nejsem. To je pro noviny věčné téma. Ale nezlobte se, já to opravdu považuji za soukromou věc.

A můžete alespoň prozradit, jestli jste někdy po svatbě toužila?

Zažít svatbu jen kvůli krásným šatům není moje parketa. Před kamerou jsem si je oblékla už tolikrát, že pouze tohle pozlátko být princeznou na jeden den mě nezajímá. Pro mě je otázka sňatku závažné rozhodnutí a ne jen akce z hecu či reklamních důvodů. Myslím, že lidé by se měli důkladně poznat, než k takovému rozhodnutí dospějí. Zvlášť když dnes vidím kolem sebe spoustu případů rychlomanželství, která rychle vzniknou a ještě rychleji skončí.

Jak jste jako rodina strávili léto?

Společnou dovolenou jsme si užili už v červnu, kdy jsme byli v Turecku. Jinak jsem většinu léta trávila s dětmi a rodiči na chatě nebo jezdila po vlastech českých. A od poloviny srpna jsem zkoušela muzikál Popelka ve Frýdku--Místku.

Klikněte pro zvětšení!

Není to pro vás občas těžké, když máte partnera z jiného oboru?

Myslím si, že určitě záleží na lidech, na toleranci obou partnerů. Je určitě dobré, když si můžete promluvit s někým, kdo ví, o čem to je, ale důležité je také to, jestli to toho partnera zajímá. Mě třeba velmi zajímá, co se děje v ordinaci.

Ale herci většinou svou práci velmi rádi a často rozebírají…

Lidé z našeho oboru jsou trochu blázni, často tím žijí, trápí se, rozebírají donekonečna postavy, které hrají. Ale je dobré, když vás třeba děti dostanou okamžitě zpátky do reality a musíte řešit i jiné věci. Důležité je najít mezi tím rovnováhu.

Co plánujete pracovně?

Začínám zkoušet činohru Hledání slov v Divadle Kalich a potom od ledna bych měla začít zkoušet Dámu s kaméliemi. Začátkem října mám premiéru Popelky na ledě. Ale přicházejí i hezké nabídky z televize a rozhlasu, o kterých ovšem zatím raději nechci mluvit.

V muzikálu o Popelce hrajete jednu z jejích zlých sester. Nedělá vám potíž ztvárnit zápornou roli?

Jsem ráda, že herectví přináší různé příležitosti a charaktery a nehraji třeba jen éterické bytosti. Mám spoustu různých možností, jako je dabing, televize, divadlo, a líbí se mi na tom právě ta pestrost a různorodost.

Ale vaše chování vždy působí velmi mile…

Děkuji. To ale neznamená, že nedokážu přitvrdit (smích). Myslím si, že je problém, že u nás se hrozně škatulkuje. Herec by měl umět zahrát všechno. A zvlášť v Popelce si mohu dovolit třeba to, co jinde ne. Pro mě je největším oceněním odezva diváků. Například jednou v divadle po představení Na východ od ráje, kde jsem hrála postavu Kate, což je jedna z nejzápornějších hrdinek světového románu, mě na ulici potkala paní, trochu se zarazila a řekla: ‚Fuj! Nejradši bych vám vlepila facku za to, jaká jste byla.‘ A to byla pro mě vlastně pochvala a ocenění.