Richard Müller: Nemám peníze na své sny

Býváte na Slovensku i v České republice. Dá se říct, kde to máte raději? Máte nějaké oblíbené místo?
Konkrétně bych řekl, že ne, samozřejmě s výjimkou mého domova. Ale jsem velký milovník hotelů a letišť. To jsem zdědil po své mamince. Jsem rád na letišti už dvě tři hodiny předtím, než bych tam měl být, pozoruji lidi a ten zvláštní sortiment, co tam mají. A v případě hotelů je to tak, že mám za sebou relativně dlouhou kariéru a její dvě třetiny byly poznamenané příšernými ubikacemi, které tu svého času fungovaly. Takže dnes je to už velká radost, protože jsou lepší hotely pomalu v každém větším městě.

Co máte na hotelech tak rád?
Mám rád jejich atmosféru. Velmi rychle zjistíte, jaká tam je, jestli dobře vaří, jaká je tam obsluha, jak s vámi jednají na recepci. A to jsou základní body, které vytvoří konkrétní obraz, který by měl být co nejlepší.

To byste mohl třeba složit o hotelu nějakou písničku…
Já mám. Jmenuje se Chladné hotely a nahrávali jsme ji ve čtyřiaosmdesátém. Ta píseň se nachází také na mém velkém výběru a je to podle mě dobrá skladba.

V poslední době jste hodně shodil. Jak jste to zvládl a jakou dodržujete životosprávu?
Bylo to tak, že jsem začal jíst a přestal žrát. Mám pocit, že v poslední době se nehovoří o ničem jiném, ať už v televizi nebo v tisku, stále se to řeší. Denně mi přicházejí tři návody na to, že právě tohle je ta správná dieta, a já nejsem ochotný být disciplinovaný do té míry, abych jedl každé tři hodiny nebo pětkrát denně, vždycky jen do něčeho ďobnul. Ale je pravda, že bych chtěl ještě zhubnout. Ovšem neřeknu vám, kolik vážím teď, protože se nevážím. Vždycky se bojím podívat na to číslo.

Ale vy jste také hodně vysoký…
Ano, to mi vždycky říkají takoví milí lidé, kteří mě chtějí potěšit. Ale kdybych chytil zlatou rybičku a ta by byla jen o váze, tak bych klidně pustil ještě takových dvacet kilo. Velmi rád.

A kdyby vám mohla splnit ještě něco jiného, co byste si přál?
Určitě budu banální. Chtěl bych to, co každý člověk na světě, to znamená zdraví, mír, příjemný, nekonfliktní život. A to poslední přání by bylo nahrát album, kde by hrál Eric Clapton a Keith Richards z Rolling Stones, to by mě potěšilo.

Myslíte si, že je to až tak nereálné? Zkoušel jste to někdy?
Myslím, že je to velmi nereálné, a nikdy jsem to nezkoušel, protože to jsou už takové sféry, že není reálné najít cestu k takovým lidem, ať už korespondenční, emailovou nebo jinou. Tam jsou na to sekretářky, asistentky a předpokládám, že takových žádostí dostávají denně dvacet.

Ale byla by to určitě pěkná deska…
To určitě byla. Protože Erika Claptona mám velmi rád, jako muzikanta a kytaristu a zpěváka, a Keitha Richardse mám rád jako osobnost. Je to takový ten čert, který je ale strašně milý.

Ke svému životnímu jubileu jste si nadělil výběr největších hitů, ale měl jste také nějakou soukromou oslavu?
Neměl vůbec žádnou. Já nejsem oslavovací typ. Pamatuji si, že když jsem měl čtyřicítku, tak jsem si pozval rodinu a přátele, dali jsme si večeři a já jsem obdaroval každého z těch lidí a měl jsem z toho velkou radost. Postavil jsem to na hlavu, ale myslím, že jsem byl velmi spokojený já i oni.

Určitě jste ale k padesátinám dostal nějaké dárky? Nebo můžete říct, co by vás potěšilo?
Od partnerky jsem dostal prsten a obecně mě potěší všechno, co dostanu, když to má nějaký smysl a dokonce i když je to úplně nesmyslné, protože mám rád humor. Bohužel mercedes jsem nedostal a v helikoptéře bych se bál. Ale co by mě hrozně potěšilo, by byl hausbót. Jenže to by musel být nějaký velký blázen, který by mi ho dal. Nedávno mě v Bratislavě vezli helikoptérou, a když jsem se díval po slepých ramenech Dunaje a viděl, jak tam ty hausbóty stojí, řekl jsem si, že tam musí být fantastický klid.

Ale vy byste si mohl takový hausbót koupit, ne?
Myslím, že bych na to neměl. To určitě ne.

Možná, když se prodá hodně kusů vašeho výběru, tak si ho budete moci dovolit…
Jestli se prodá hodně kusů, tak mám takový pocit, že budu akorát na nule. Protože je to velmi nákladný projekt a mně ani nejde o to na tom vydělat, ale o to, aby můj skalní fanoušek tento výběr měl.

Máte dvě děti a s dcerou jste dokonce zpíval. Plánujete s ní ještě nějakou spolupráci?
Ona je velmi sebevědomá a na svůj věk moudrá dívka, která začala jako modelka módní přehlídkou Vivien Westwood v Bratislavě, ale u ní si ani nedovedu představit, kam se ta její orientace stočí, protože má přítele Kanaďana a tvrdí, že až ukončí maturitu, chce žít v nějaké jiné zemi. A já jí v tom velmi rád pomůžu.

A vy jste byl na přehlídce, kde předváděla?
Ano, a byl jsem na ni velmi pyšný. Těšilo mě to a myslím si, že byla velmi dobrá.

Dočetla jsem se, že se synem nemáte příliš dobrý vztah…
S tím mám ten nejlepší vztah. To musely být hlouposti. Jediný rozdíl mezi mými dětmi je v tom, že syn se programově nezúčastňuje společenských akcí. Přijde na můj koncert, ale je typ chlapíka, který se nechlubí jménem. Konkrétní příklad je třeba ten, že se jednou někde střetl s jedním starým pánem a něco řešili, a když mu Filip dal vizitku, ten starý pán hned říkal, že znal Vlado Müllera. A Filip mu neřekl, že je jeho vnuk. On chce prostě jít sám svou cestou. Zatím se mnou žije ve společné domácnosti a samozřejmě má negativní vlastnosti, jako máme my všichni, ale myslím, že ty pozitivní vysoko vítězí.

Vy teď nejste ženatý. Uvažujete do budoucna o svatbě?
Na to můžu říct jediné, že teď nevím.