Světlana Nálepková: O mužích vysoké mínění nemám!

Jak jste trávila Vánoce a slavila Nový rok?
Byla jsem trošku v „kómatu“, protože jsem od začátku listopadu pracovala každý den. Bylo toho tolik, že jsem ve finále na Štědrý den zkolabovala. Poté jsem odjela do lázní Svatá Kateřina, kde jsem oslavila silvestrovskou noc.

Mám tomu rozumět, že jste byla v nemocnici?
Ne, zase tak hrozné to nebylo. Přecházela jsem nějakou virózu a k tomu se přidal pracovní kolotoč, a tak jsem se nakonec přetáhla. Když to řeknu jinak, šlo o vyčerpání.

Věřím, že to muselo být nepříjemné. Nicméně jsem vás zastihl těsně před odletem do Afriky. Letíte na dovolenou?
Přesně tak, letím si odpočinout, relaxovat…

Když se bavíme, jak jste trávila konec roku, zkuste zrekapitulovat loňský rok – byl pro vás vydařený, nebo byl horší?
Malinko to bylo takové složitější. Nebyl pro mě úplně nejlepší, ale měl i určitá pozitiva. Spíš ho beru jako takový vyvážený.

Jaké máte pracovní plány?
Těsně před Vánoci jsem měla v Divadle Metro premiéru komediální hry Láska na tři, kde hraji s Oldou Víznerem. Bylo to dost náročné, protože tam je hodně textu a hrajeme to pouze ve dvou. Od ledna se hra bude objevovat pravidelně, na což se docela těším. Chtěla bych také do konce sezony udělat jednu komedii. A i když jsem kdysi řekla, že už nikdy neudělám žádnou desku, možná ještě jednu natočím. Dostaly se mi totiž do ruky moc pěkné skladby.

Naposledy jste v celovečerním snímku hrála v roce 2004. Bylo to ve filmu Pánská jízda. Nestýská se vám po natáčení?
To člověk neovlivní. Buď vás jako herecký typ potřebují, nebo ne. Nepatřím k těm, kteří se nabízejí, mám to hozené tak, že buď to přijde, nebo ne. A hlavně já jsem nikdy moc nefilmovala, takže by mě musel někdo objevit… Ne že bych to nechtěla nebo bych se tomu bránila, protože člověk dělá trochu jinou práci, s jinými lidmi a je to příjemná změna.

Máte jedinou dceru Pepinu, která se od vás před časem odstěhovala k příteli. Jste si blízké?
Je mi naprosto nejbližší člověk, máme velmi pěkný kamarádský vztah.

Klikněte pro zvětšení!

Stýská se vám po ní?
Třikrát denně si voláme, takže i když nejsme spolu, je to jako bychom spolu pořád byly.

Před rokem a půl jste prodělala velmi komplikovanou gynekologickou operaci – jak jste na tom od té doby zdravotně?
Naprosto skvěle, vše se vydařilo, jak mělo, i když nebudu popírat, že jsem určité obavy měla…

Z dětství si nesete určitá traumata kvůli nedobrému vztahu s vaším otcem. To se logicky promítá i do vašich partnerských vztahů – jaký máte vztah k mužům?
V podstatě na jednu stranu velmi pozitivní, a to v tom směru, že si život bez muže neumím představit. Život bez lásky by pro mě byl velmi smutný. Na druhou stranu moc vysoké mínění o mužích nemám. Sice se v nich snažím vidět to nejlepší, ale dost často to nejde.

Je to tedy tak, že kvůli tomuto pohledu se často vaše partnerské vztahy dostanou do krize ve smyslu, že si daného partnera nedokážete vážit?
Ano, tak nějak to je. Najednou si prostě začnu říkat, že takhle ne a takhle to dál nepůjde. Samozřejmě chápu, že člověk musí přinášet určité oběti, snažím se být tolerantní, ale když v tom vztahu existují nějaké překážky, přes které to nejde, tak to nemá smysl protahovat…

Co vám přesně vadí, jde o charakterové vlastnosti toho muže nebo jeho špatné návyky, že třeba nechává na zemi špinavé ponožky?
Jde o ty charakterové věci.

Momentálně máte nového partnera – o dvaadvacet let mladšího Václava Plesku – našla jste konečně toho pravého? Není žádným tajemstvím, že vám předchozí vztahy nevyšly, ba dokonce vás někdejší partneři doslova stáhli ke dnu, a to nejen finančně, ale i psychicky.
Neřeším naštěstí už, jestli je to ten pravý, to jsem dávno vzdala. Nežiju představami, jestli s ním budu do konce života a podobně. Když to řeknu, jak to cítím, tak se už nedívám do budoucnosti, ale užívám si přítomnosti a jsem nohama pevně na zemi. Pro mě to je momentální štěstí, ale nevím, jestli to tak bude i za týden.

Klikněte pro zvětšení!

Je mi tedy jasné, že o případné svatbě je zbytečné uvažovat…
Přesně tak, je to asi to poslední, o čem bych přemýšlela, ale zase se říká: nikdy neříkej nikdy, ale to by se musel stát zázrak (smích…).