Xindl X: Lásku prožívám, ale budu ji zatloukat!

Jste člověk, který skládá vlastní písně, pracoval jste jako scenárista a slyšel jsem, že chystáte i vlastní muzikál. Kde berete inspiraci a jakým způsobem vlastně pracujete?
Já myslím, že důležité je hlavně koukat se kolem sebe a pozorovat životy lidí okolo. Samozřejmě taky musíte žít i vlastní život, protože kdyby byl člověk jenom zavřený doma a něco psal, tak asi nic nevymyslí a vytvoří jen věci odvozené od nějakého jiného literárního díla. Prostě je důležité žít.

Rozumím tedy správně, že inspiraci čerpáte z vlastního života?
Z vlastního života, životů kamarádů i z toho, co jedna paní povídala. Důležité ale je, když člověk čerpá z vlastního života, být k sobě upřímný, nehrát si na něco a nebát se vytahovat vlastní strachy. Protože i když je člověk přetaví do jiného příběhu, pořád to bude mít tu sílu, pořád tam bude něco málo, co je osobní a z tebe. Když to bude celé vyfabulované, tak lidi vycítí, že to není umění, a nikoho to nebude bavit, ať už je to film nebo písnička.

Zažil jste třeba, že vás někdo zklamal a měl jste touhu si to s ním prostřednictvím textu vyřídit?
Když mě někdo zklamal, tak mám většinou touhu mu to vracet úplně jinak (usměje se). Ale naštěstí většinou vychladnu dřív, než stihnu ty věci zrealizovat. Občas dochází na nějaké to vyřizování účtů pomocí písniček, ale většinou mi nakonec přijde hloupé udělat písničku jen proti konkrétní osobě. Takže když je ta písnička dobrá, vyškrtnu konkrétní reálie, aby to mělo nějakou obecnou platnost. Anebo je ta písnička špatná, a v tom případě vůbec nemá cenu ji vytahovat. Takže je pravda, že byly nějaké písně, co byly psané na konkrétní osoby, ale pak byly trošku předělané, že to z toho už tolik nečouhá.

Klikněte pro zvětšení!

Jak byste sám sebe charakterizoval jako člověka?
Já myslím, že za mě mluví moje písničky. Myslím, že kdo si poslechne moje texty, tak ví, co jsem zač já, anebo ví, co přesně nejsem. Takže něco mezi tím.

Počkejte, to jsem nepochopil…
Já taky ne…

Mě zajímá, jak se vnímáte. Jestli si myslíte, že jste dobrý člověk, co si uvědomí své chyby a poučí se z nich? Nebo jste spíš někým, kdo má svoje umění, přes které to řeší a vyřizuje si tak účty se životem?
Já myslím, že tyhle věci nejsou v rozporu. Většinou samozřejmě to, že člověk o nějakých věcech píše, je první krok, aby si je uvědomil. A když už si je uvědomí, tak je někdy i napravuje. Je pravda, že třeba když jsem napsal píseň Chlast je ten nejlepší kuchař, tak jsem pak poměrně dlouho vydržel abstinovat. Přirozeně je důležité se ze svých chyb poučit, ale když to uděláte, tak to dá něco jen vám. Když o těch vlastních chybách napíšete, tak to může něco dát i jiným lidem.

Uvědomujete si tu odpovědnost, která s tím jde ruku v ruce?
Myslím si, že si to uvědomuji. Souvisí to s tím, jak jsem říkal, že se snažím být k sobě upřímnej, abych nezpíval o věcech, co si nemyslím. I když je něco řečeno úplně opačně, tak většině lidí dojde, že je to ironie. To je myslím díky té upřímnosti v těch textech. Kdybych tam psal nějaké úplné blbosti, tak to tu sílu mít nebude. Buď v sobě písnička skrývá nějakou řekněme pravdu, a ta když tam je, tak to ty lidi může ovlivnit, ale když to budou jen nějaké bláboly, tak to ty lidi prostě neovlivní.

Klikněte pro zvětšení!

Mně se spíš jedná o to, zda si uvědomujete, že tím můžete řídit, jak se budou chovat i ostatní lidé?
To ale je podle mě i jeden z důvodů, proč člověk ty písničky vlastně dělá. Další důvod je jakási rezonance – máte v sobě pocit, tak ho prostřednictvím písně pustíte ze sebe. Já myslím, že většina lidí se v určitých věcech cítí stejně. A právě možnost předat vlastní zkušenost je podle mě důvod, proč tolik lidí fušuje do takzvaného umění. Pak je v tom taky to, že některé písničky jsou zábavné a pomohou lidem odreagovat se.

Vy píšete i scénáře…
(přeruší otázku) Momentálně nepíšu. Psal jsem Comeback a psal jsem Restart. Teď jsem ve fázi, kdy píšu náměty, protože se chci naplno věnovat muzice a není čas scénáře dělat až do konce. A já si stejně myslím, že moje přednost je spíše ty věci vymyslet, než pak u nich sedět a dotahovat dialogy. Společně s režisérem Jakubem Sommerem jsme před časem vymysleli námět k filmu Československá filmová romance, ke kterému teď píše scénář můj kamarád Jirka Vaněk. A ještě jsme napsali námět k muzikálu Raportér, což je zatím tedy jen pracovní název, který se ještě změní.

Jak je pro vás v životě důležitá láska?
Láska je smysl života. Ať už je to láska ve vztahu nebo láska v rámci rodiny či láska k lidem obecně. Láska je něco, co člověku může pomoci přemoct sobectví a strachování se o svoje maličký já. Je strašně osvobozující, když je člověk schopen dělat věci i za jiným účelem, než že je dělá jen pro sebe.

A vy teď jste zamilovaný?
Lásku prožívám. Ale nechci si nechat ten vztah zkazit od médií. Takže když se mě všichni ptají, řídím se tím, co říkal doktor Plzák – zatloukat, zatloukat, zatloukat.

Nebojíte se toho, že si k vám média tu cestu stejně najdou?
Já myslím, že to v Čechách tak žhavé není. A naštěstí je taky tady spousta těch rádoby celebrit, co ty fotky na sebe posílají rády samy. Já doufám, že to ten bulvár zbrzdí, aspoň dokud ty lidi budou ty své fotky do novin dál posílat. A mám taky několik kostýmů, které střídám, aby mě lidi nepoznali. Takže si to soukromí snad ohlídám. (směje se)