Nevěra prospívá manželství!

Podle statistických údajů až čtyřicet procent mužů svou manželku podvádí. Dosud se prozrazená nevěra brala jako vážná trhlina vztahu a důkaz o tom, že nevěrník svou zákonnou partnerku už nemiluje. To by se ale mělo radikálně změnit, alespoň podle Maryse Vaillantové.

Neplést sex a city

Nevěra je v její teorii pozitivní zprávou, která přispívá k fungování vztahu. „Záletní muži nijak nezpochybňují své city k partnerce. Jen cítí potřebu se nadechnout a nalézt trochu volnosti mimo svůj dlouhodobý vztah,“ tvrdí psycholožka. Muži totiž nejsou od přírody na rozdíl od žen stavěni na celoživotní monogamní vztah, a pokud jsou k tomuto způsobu života nuceni, může to u nich vést k vnitřnímu pnutí a nespokojenosti. „Dlouhodobé partnerství vyžaduje závazek a ochotu odkládat uspokojení. Monogamie tedy může být pro silnější pohlaví velkým utrpením. K nevěře pak schází jen málo. Třeba vhodná příležitost,“ míní Vaillantová a jedním dechem dodává: „Dotyční muži svou partnerku stále milují, ale jejich potřeba krátkodobých nic neznamenajících vztahů je natolik vysoká, že ji nedokážou překonat.“

Klikněte pro zvětšení!

Muži za to nemohou

Pro někoho kacířskou teorii žene psycholožka ještě dál. Nejenže omlouvá mužskou nevěru, ale zároveň nabádá ženy, aby z ní ve vlastním zájmu a také v zájmu zachování manželství nedělaly tak velkou vědu, jako obvykle dělají. „Pro mnohé oběti nevěr jsou pocity při jejím odhalení prožívány podobně, jako by jim někdo zemřel. Je to rána, ze které se neumí vzpamatovat, a často si nedokážou představit, jak by mohlo partnerství pokračovat,“ říká Vaillantová.

Pokud ale ženy přijmou fakt, že nevěra je přirozená a pro psychické zdraví některých mužů dokonce nezbytná, dočkají se samy velké úlevy. „Vždyť úmluva o věrnosti v podobě svatby a manželství je podmíněna pouze kulturně a nikoliv biologicky. Je to stejné jako fakt, že lidé nejsou z biologického hlediska předurčeni k tomu, aby žili sto a více let. Je to fakt, s nímž jen máloco zmůžeme. Čím dříve si toto ženy uvědomí, tím lépe,“ uzavírá Vaillantová svá slova do pranice.

(tom)