Nový sexidol: Klus nebo Ztracený?

Co mají společné?

Tomáši Klusovi je teprve třiadvacet, Marek je o rok starší. Ani jeden z nich nepochází z Prahy, Tomáš je z Třince, Marek z Železné Rudy. Oba v mládí sportovali, Tomáš dokonce dosáhl ve sportu značných úspěchů: v roce 2002 si dokonce jako člen vítězného družstva odvezl zlatou medaili z dorosteneckého mistrovství Evropy v moderním pětiboji. Marek, který je ze Šumavy, miluje lyže, ale celé dětství a mládí se věnoval především hudbě: „Dodnes jsem šťastnej, že mám rodiče, kteří mě podporovali ve všem, co mě bavilo. A tak mě dali na Lidušku a pak mě drželi při studiu na Ježkově konzervatoři v Praze,“ říká o svém dětství. I Tomáš studuje uměleckou školu, herectví na pražské DAMU.

Hraní po barech

Oba si zažili nelehké muzikantské začátky. Tomáš Klus první příležitost zahrát si živě získal v baru jednoho svého kamaráda. „Zpočátku jsem vytvářel takovou živou hudební kulisu k obědům a večeřím,“ vypráví dnes s úsměvem, „probíhalo to tak, že jsem si na místě vymýšlel písničky ve svahilštině a patřičně „procítěně“ je předkládal stolovníkům. A oni na to postupně začali reagovat. Nejvtipnější bylo, když za mnou přišel jeden seriózně vypadající pán, poklepal mi na rameno a pochválil mě, že mám fakt povedený texty.“

Marek Ztracený přišel do Prahy, kde bydlel na internátě. Dnes na to vzpomíná takto: „Probíhalo to tam podobně jako na základce, nebyl jsem moc vzornej… A přidaly se k tomu holky. Vychovatelky mě pořád vyháněly z nějakýho pokoje. Takže jsem si pak prošel řadou divokejch podnájmů a podivnejch zaměstnání.“ A hraní na klavír po hotelových barech? „Kdo si tím neprošel, neví, o čem mluví. Fakt dost. Čtyři roky hraní pro znuděný turisty bohatě stačily,“ říká.

Autoři svých písní

Tomáš hraje na kytaru, skvěle zpívá a především je muzikant, který si umí sám napsat chytlavou melodii, poutavý text a výslednou píseň dokáže také osobitě interpretovat, to je v dnešní době takřka ohrožený druh. Talentovaný písničkář díky rodičům, velkým hudebním nadšencům, vyrůstal v prostředí festivalů a koncertů. Dodnes také mezi své největší oblíbence řadí Jaromíra Nohavicu či kapelu Mňága & Žďorp. Ve své tvorbě navazuje na českou písničkářskou tradici, kterou obohacuje o moderní přístup, mladistvou lehkost, nadhled a vtip. Když kvůli sportu v brzkém věku vyměnil rodný Třinec za Prahu, brzy ho začal vábit svět umění. „Bylo mi patnáct šestnáct a najednou jsem byl odříznutej od celýho svýho dosavadního života. Potřeboval jsem všechen ten stesk a trápení ze sebe nějak dostat. Pravě tehdy jsem se začal čím dal častěji obracet ke kytaře. Písničky jsem si doma skládal už předtím, ale až tehdy se ve mě objevila touha prezentovat je taky veřejně,“ vypráví dnes Tomáš o nelehkých začátcích v metropoli.

„Marek Ztracený se obejde bez nálepek – i cynik totiž pozná, že v tom klukovi je něco hodně původního, vzácně čistého a pravdivého, že to prostě funguje a že umí. Český pop tak může mít nový mužský objev – hlas „se srdcem na dlani“, s vlastním klavírním doprovodem a hlavně s velkým autorským darem – sám si skládá hudbu i texty,“ praví se v Markově oficiálním životopise.

Písně o lásce

Mezi návštěvníky baru si Tomáš Klus postupně získal první příznivce, kteří začali chodit víc za jeho muzikou než za jídlem. „Díky tomu jsem získal možnost zahrát si jednou týdně takříkajíc sám za sebe. Což mě taky donutilo začít psát víc písniček se skutečnými texty,“ směje se Tomáš a s nadsázkou dodává: „Většinou píšu, jak jsem zamilovanej a jak je všechno kolem k ničemu.“ Důležité je však to, že jsou jeho texty autentické, uvěřitelné a navíc hravé.

„Rýpal možná namítne, že texty jsou „zase jenom o lásce“, ale o ní je přece všechno už od nepaměti…Navíc tyto písně jsou věnované pouze jedné, konkrétní lásce. Té osudové. Podstatné je, jestli při tom někdo opravdu nese duši na trh, zda se dokáže podělit o své nehrané pocity. Pak má písnička smysl a jen tak nevyšumí. Ty Markovy tedy jsou o všem tom věčném: proč si lidi nemůžou rozumět a proč se cítí ZTRACENÍ,“ napsali o Markově debutu v jeho mateřské firmě, Sony BMG.

Úspěchy

Tomáš Klus dostal „zlatou desku“ za prodej prvního alba Cesta do záhu(d)by. Novinkové album Hlavní uzávěr splínu se po prvních týdnech v prodejnosti drží na předních místech a během prvních 10 dní bylo prodáno 5000 alb. První ochutnávkou z desky byl singl VeSmíru, který se hned v prvních týdnech umístil na rádiích v hitparádě IFPI mezi TOP 50 nejhranějších skladeb. Tomáš Klus má letos za sebou přes 30 letních festivalů a slavností, koncem léta si zahrál jako speciální host vyprodaného koncertu slovenské zpěvačky Jany Kirschner.

V českých rádiích před dvěma lety senzačně vyskočil do první desítky pilotní singl Ztrácíš z albového debutu tehdy absolutně neznámého třiadvacetiletého Marka Ztraceného. Se zmíněnou singlovou písničkou zvítězil i na mezinárodním hudebním festivalu Carpathia v polském Rzeszowě mezi stovkou soutěžících z celé Evropy. A tyhle úspěchy jen podtrhnul Objev roku, který Marek vyhrál v loňském Českém Slavíkovi. Letos se prý dokonce probojoval do první desítky!

Aktuality

Chcete si je poslechnout?

Tomáše Kluse najdete ZDE!

Klikněte pro zvětšení!

Marka Ztraceného najdete ZDE!

Klikněte pro zvětšení!

Bez SuperStar a X-Factorů?

Že by to konečně šlo i bez tlakové metody superstar a xfaktorů? Že by to zas šlo „normální cestou“? „Jsem šťastnej, že se někomu líbí Ztrácíš, že se to hraje v rádiu. Producent i manager mě od euforie držej zpátky, ale je to fakt nádhera. Když mě poprvé někdo zastavil na ulici a chtěl se se mnou vyfotit, byl jsem vykulenej. Samozřejmě vim, že to je všechno teprve začátek, že to bude ještě hodně práce. Ale teď neni na místě řešit, jestli se to povede nebo nepovede. Dělám maximum a hodnotit budu až ve správnej čas. Jsem výbušnej, taky někdy nerozhodnej, neumim si nechávat věci pro sebe, neumim vycházet sám se sebou… Ale co se týká profesních záležitostí, v tom mám jasno. Nechci, aby to vyznělo nějak arogantně, ale v práci si věřím,“ tvrdí Marek Ztracený. „Psaní písniček je pro mě ideální protiváha k divadlu, který studuju, jsem v nich sám za sebe, na nic si nehraju, můžu bejt maximálně upřímnej. Navíc mě baví to, jak si lidi v textech nacházejí svoje vlastní příběhy, který s tou mojí původní myšlenkou nemusí mít vůbec nic společnýho. Jak si do nich projektují sami sebe a svoje osudy,“ říká.

Tak co, který z nich se vám zamlouvá více? Anebo si myslíte, že oba mají něco do sebe a česká pop music potřebuje novou krev jako sůl, čím více, tím lépe? Podělte se o své názory v diskuzi!

(zdroj: Sony BMG)