Zoufalý Etzler: Chtěl zabít VLASTNÍ MÁMU!

Smrt maminky si herec Miroslav Etzler bude vyčítat do konce života. Je přesvědčený, že ji kvůli své neznalosti zavinil. „Nebyl jsem připravený na její nemoc, a tudíž jsem napáchal neskutečné množství chyb a blbostí,“ tvrdí herec, který dlouho netušil, co se s jeho maminkou děje.

„Jednoho dne mi zavolala a řekla mi, abych si domů odvezl knihovnu. Neměl jsem ji ale kam dát, a když jsem čtrnáct dní nato mamince volal, vzal to nějaký pán. Zjistil jsem, že s ním vyměnila byt, a to za mnohem menší. Netušil jsem, proč to udělala,“ popisuje počátky nemoci.

Pomohla psycholožka

Při další návštěvě maminky si s sebou vzal odbornou pomoc v podobě kamarádky psycholožky. „Řekla mi, že to uděláme rafinovaně. Pojedeme tam, já něco uva-řím a ony si popovídají. Když jsem byl v kuchyni, ona se zeptala, kde máte man-žela, a mamka bez rozmýšlení odpověděla, že v práci. To byl táta už dvacet let mrtvý. A kluci? Zeptala se kamarádka. Maminka ani nemrkla a řekla, že ve škole. Přede mnou se otevřelo něco, co jsem nevěděl, jaké bude mít pokračová-ní,“ říká Etzler.

Po čase se rozhodl, že přestěhuje maminku k sobě do Prahy. Jak se později ukázalo, bylo tohle rozhodnutí začátkem konce. „Chtěl jsem najít nějaký ústav, kde by se o ni postarali, prostě něco noblesnějšího. Začal jsem je objíždět, ale všude mi řekli, že Alzheimera neberou,“ vzpomíná. „Pak jsem našel jedno místo kousek za Prahou, kde ji přijali. Měla svůj zařízený pokoj a penzion garantoval pravidel-nou lékařskou péči. A já myslel, že jsem z toho nejhoršího venku,“ vypravuje Etzler, který si dodnes vyčítá, že si ústav lépe neprověřil.

„Nenapadlo mě vůbec nic kontrolovat. Zhruba po roce mi ale přišla zpráva, že maminka má na účtě 35 korun. Kontaktoval jsem paní provozovatelku a ptal se, co se stalo. A ona mi řekla, že maminka nedostala dvakrát důchod,“ popisuje herec. „Tak jsem se v tom začal šťourat a zjistil jsem, že první zápis do lékařské dokumentace byl proveden tři dny poté, co jsem o ni požádal. Což znamená, že celý rok nebrala léky a nikdo ji neléčil!“

Tím to ale neskončilo. Když protestoval, provozovatelka sociálního ústavu jeho maminku vyhodila. „Den po této ostré výměně názorů jsem místo nějakého návrhu obdržel strohou zprávu, že ji odvezli do Bohnic,“ tvrdí.

Na vraždu nakonec nestačil

To nejhorší ale mělo teprve přijít. „Maminka na tom byla tak špatně, že nebyla schopná říct, zda má hlad, nebo žízeň. Koukala prostě jen do stropu. Ošetřovatel-ka mi řekla, že převozem z ústavu se její stav velmi zhoršil. Právě ten převoz pro ni byl zřejmě rozhodující,“ vzpomíná herec na den, kdy jeho maminka vzdala boj o život. „Stal se z ní ležící pacient. Jezdil jsem za ní do nemocnice každý den,“ vzpomíná. „Právě tehdy jsem se zeptal doktorky, jestli by jí nemohli dát léky, aby se to její trápení zkrátilo. Paní doktorka se mě zeptala, jestli vím, co po ní chci. Jel jsem domů a rozhodl se, že jí pomůžu sám. Vezmu polštář a zadusím ji. Ale nedo-kázal jsem to,“ vypravuje dojatě Etzler. Jeho maminka tři týdny nato zemřela.