Cesta ke vzniku tohoto svátku byla dost klikatá a dlouhá. Jedna ze základních událostí se odehrála už v březnu 1857. Tehdy ve Spojených státech stávkovaly ženy pracující v textilních továrnách za zlepšení pracovních podmínek. Podobná revolta něžného pohlaví byla tehdy něčím naprosto novým a šokujícím. Výsledky proto nebyly příliš valné a dalších padesát let se velké protesty žen nekonaly.
Chléb a růže
Až v roce 1908 se v New Yorku opět vzbouřily švadleny a vstoupily do stávky. Ulicemi města se valilo 15 tisíc nespokojených dělnic, které požadovaly nejen vyšší mzdy, ale také dnes už zcela samozřejmé věci jako volební právo a zákaz práce dětí.
Heslem protestujících bylo „chléb a růže“, kdy chléb symbolizoval ekonomické jistoty a růže lepší kvalitu života. Ani tehdy ale stávka nebyla příliš úspěšná a řada protestujících dělnic přišla o místo. Přesto šlo o významný impuls v době rodícího se hnutí za rovnoprávné postavení žen ve společnosti. Už v květnu téhož roku přišla Socialistická strana USA s nápadem, že se bude každoročně konat Národní den žen.
Ženy přispěly k pádu cara
Snahy o lepší postavení něžného pohlaví ale v té době sílily také v Evropě. V roce 1910 na konferenci socialistických organizací v Kodani navrhla Němka Clara Zetkinová zavedení Mezinárodního dne žen (MDŽ) jako připomínky na demonstrace švadlen v New Yorku. Pevný den svátku ale ještě stanoven nebyl.
V březnu roku 1911 se MDŽ poprvé slavil mezinárodně, a to v Německu, Rakousko-Uhersku, Švýcarsku a Dánsku. Nyní je tomu tedy přesně 100 let.
Tehdy ale ještě nešlo o oslavy jako spíše o další protesty. Není bez zajímavosti, že se k nespokojeným že-nám přidávali i mnozí muži, kteří také toužili po lepším platu a snesitelnějších pracovních podmínkách.
Ruské ženy si MDŽ poprvé připomněly v roce 1913, ale nejdramatičtější průběh měly demonstrace v roce 1917, kdy přispěly k pádu carského režimu. Prozatímní vláda pak schválila volební právo žen. Demonstrace se v Rusku podle tamějšího kalendáře konaly 23. února, což ale podle gregoriánského kalendáře, který pou-žívá západní svět, připadalo na 8. března. Tím se MDŽ dočkalo i svého pevného data.
Co bylo dál?
Svátek se rychle rozšířil, ale jeho obsah kolísal od politického a feministického protestu po socialistickou obdobu Svátku matek. Významným milníkem se stal rok 1975, kdy MDŽ oficiálně uznala OSN. Po listopadu 1989 u nás zmizel z kalendáře, ale v roce 2004 se vrátil jako významný den. V současnosti si MDŽ při-pomínají až dvě třetiny Čechů. Jeden tábor příznivců vítá jeho sociální a politický aspekt, druhý ho považuje jen za dobrou příležitost věnovat ženě květinu.
(tom)
4 
