Radek Martínek: Long Island - Můj druhý domov

Jste v New Yorku už osm let, jak se tu žije?
Příjemně. Tři roky jsme bydleli přímo u pláže na Long Beach. Tam je to nádherné! Sice přes zimu hodně foukalo a byla větší zima než jinde, ale jakmile vysvitlo sluníčko, žili jsme si jak v pohádce.

Domeček na pláži? To musí být romantika…
Bylo to pěkné, hlavně pro dceru. Chodila si hrát na písek, dělala bábovičky (směje se) a byla spokojená. Teď doma zatím žádné hřiště nemáme, tak musíme na veřejné.

Přestěhovali jste se?!
Trochu do vnitrozemí, a to z důvodu dojíždění. Z Long Beach jsem to měl třičtvrtě hodiny do tréninkové haly a když byla odpolední špička, jel jsem i hodinu a půl. Teď to mám deset minut do tréninkové arény a dvacet do Nassau Coliseum.

Prý jsou rodinné domy v New Yorku drahé…
Speciálně na Long Islandu je to hodně drahé. My máme svůj vlastní letos poprvé, konečně jsem se odhodlal a koupil ho.

Investoval jste i vzhledem k dětem? Aby si mohly zvolit, kde chtějí žít?
Určitě, doufám, že mi za to jednou budou vděčné. Vlastně obě holky se narodily tady, mají americké občanství… Ale teď je na to ještě brzy, Andulce jsou tři roky a Veronika se narodila před měsícem.

To jste čerstvý tatínek! Jak jste slavil?
Narodila se těsně před All Stars Game a zrovna zde byl můj táta s mamkou, tak jsme trochu zapíjeli. Bude zdravá (směje se).

Užíváte si rodinný život?
Až do devětadvaceti jsme děti neměli, žili jsme si v pohodě a já si nedokázal představit, že bych je vychovával. No a teď je život perfektní, vždycky se těším domů. Jsem pyšný táta!

Kolik chcete dětí?
To záleží na manželce, ale ještě bychom chtěli kluka. Jana si myslela, že už teď bude kluk. Mně je to vlastně jedno, i když je fakt, že holky jsou mazlové tátů (usměje se).

Jen abyste nedělali děti, dokud se vám nenarodí kluk.
To by byla rodinka (směje se). Zrovna nedávno jsem se bavil s klubovým řidičem autobusu. Vyzvídal, že se mi narodila holčička a já mu říkal, že už druhá. No a ten řidič na mě: Z toho si nic nedělej, já mám čtyři holky a až popáté se mi narodil kluk. Snad to u nás nebude stejně…

Kolik stojí narození dítěte v kabině?
Přinesl jsem krabici doutníků a dal tisíc dolarů. Vedení Islanders zase posílá manželkám kytku a blahopřání.

Jak trávíte dny volna?
Když mám čas, vozím Andulku dvakrát týdně do školky, vyzvednu ji, a když je hezky, jdeme ven se psem, nebo jsme doma a hrajeme si. Mám klasickej rodinnej život, teď se všechno točí kolem dětí. V kině jsme třeba s Janou byli naposledy, když jsme ještě neměli holky (usměje se).

Kde jste se vůbec s manželkou poznali?
Na diskotéce v Havlíčkově Brodě v době, když jsem hrál za juniory. Jsme spolu od sedmnácti, takže patnáct let. A jsem spokojený rodinný typ.

Máte v Americe už hodně přátel?
Za ty roky už dost a paradoxně jsou to také Češi.

Žije tady hodně krajanů?
Scházíme se pravidelně na Velikonoce, Vánoce a na den díkůvzdání, a to nás je asi třicet (směje se). Seznámil nás Roman Hamrlík, ještě když tu hrál. Oni jsou také ze Zlína jako Roman. Když odešel, my se nepřestali stýkat a těm jedněm se také narodily dvě holky, tak máme společné zájmy.

Co dál vám tu připomíná domov?
Na Long Islandu se dá koupit české pivo. Sežene se Plzeň a dokonce i havlíčkobrodský Rebel! Za těch osm let už vím, kam zajít…

Pořídíte ještě něco? Co třeba vánočního kapra?
Ten se shání těžko. Prý ho prodávají místní polské obchody, ale to si ho musíte zamluvit. My na Štědrý den večeříme Tilapiu, to jsou takové filety z bílé ryby.

Jste tu jako doma! České pivo, svátky, známí…
Dá se to tak říct… Domovské prostředí je fajn, hlavně pro moji manželku. Když jsem na cestě po Státech, sejde se se známými, děti si hrajou a ženské drbou (směje se). Jsem rád, že má Jana zábavu.

Kde jste vlastně doma?
Určitě na Vysočině, ale Long Island je takový můj druhý domov. Stejně ale pořád platí, že když v létě letíme do Čech, jedeme domů.

Marek Brož