Jak začíná DEPRESE?

Černobílé myšlení

Člověk, který má černobílé vnímání reality, vidí buď černou, nebo bílou. Žádné odstíny šedivé mezi tím. V praxi to znamená, že někdo je buď dobrý, nebo zlý, šikovný nebo budižkničemu, génius nebo idiot, a věci kolem nás jsou buď skvělé, nebo úplně nanic. Když se někdo dívá na svět takto černobíle, není divu, že se dostane do deprese. Děje se to hlavně tam, kde člověk vidí černobíle sám sebe. A tak zatímco životy druhých bere jako procházku rájem, svou budoucnost vnímá zcela beznadějně.

Zobecňování

Může se nám stát, že nás někdo zklame. Může se nám dokonce stát, že nás zklame i více lidí. Neměli bychom z toho ale vyvozovat, že všichni lidé jsou zrádci a vždycky zklamou. Žena, které byl její manžel nevěrný, by neměla všechny muže házet do jednoho pytle jako nevěrníky, a muž, kterého opustila partnerka, by neměl zanevřít na všechny dívky a vyhýbat se jim. Takové uvažování je provázeno sebelítostí a výroky typu: Jsem naprosto k ničemu, jsem hlupák, nikdo mě nechce, jsem strašně ošklivá a neschopná. A deprese je na světě.

Vymýšlení si

Někteří lidé vidí, co ve skutečnosti neexistuje. Lidově se tomu říká „malovat čerta na zeď“. Oč jde? Partner slíbil, že se na večírku zdrží do půlnoci. Čekáme do jedné, do dvou do rána a partner nikde. Toto čekání ale neprožíváme netečně, ba naopak. Nespíme a hlavou se nám honí různé, většinou negativní myšlenky (asi si tam užívá s jinou, opil se a spadl do škarpy, co když se vyboural). Tyto děsivé a fantazií živené představy o tom, co by se mohlo stát, že nás někdo nemá rád, že nás chce někdo zničit, vyvolávají bezdůvodný strach, a ten deprese.

Čtení myšlenek

Nejenže si vymýšlíme a vidíme svět černě, my dokonce víme, co si myslí druzí! Uveďme příklad ze života: Maminka stojí ve frontě v supermarketu s dítětem, které bez ustání pláče. Ostatní nakupující to nijak nekomentují, ale žena má hned jasno: „Všichni si myslí, že jsem neschopná matka, která ani neumí uklidnit vlastní dítě!“ Čtení myšlenek je zvláště nebezpečné tam, kde si o sobě z hlav druhých lidí odečítáme věci negativní, ponižující nebo zahanbující.

Prorokování

Jde o činnost, se kterou se setkáváme u řady depresivních lidí. Aniž k tomu mají dostatek spolehlivých informací, odvažují se prorokovat krize a katastrofy (z bezvýznamné zprávy o devalvaci koruny předpoví úpadek měny, v občasné bolesti vidí smrtelnou chorobu). Není divu, že v důsledku takovéhoto vidění budoucnosti svojí i zbytku světa upadají do deprese.

Sebeobviňování

Ne všechno, do čeho se v životě pustíme, se nám podaří. Vždy na tom máme svůj podíl viny, ale někdy máme ho přeceňovat. Nelze třeba sám sebe obviňovat za všechny nezdary v manželství, protože vina je vždy na obou stranách.

Přehánění

Nejen u mladých lidí se často setkáme s maximalistickým způsobem vyjadřování (bylo to „děsně krásné“, ona je „šíleně pitomá“, bylo tam „strašně hnusně“). A to i v situacích, které svou intenzitou těmto silným výrazům neodpovídají. Uděláme-li drobnou chybu, hned „jsme to totálně pohnojili“, vidíme-li ženu v neslušivé róbě, hned ji označíme za „příšerný zjev“ nebo „obludu“. Není divu, že z těchto výrazů pak skládáme i obraz své depresivní situace.

Přehlížení kladů

Často vidíme až příliš jasné všechny možné zápory, ale na to dobré zapomínáme, nebo to znehodnocujeme. Zářným příkladem je manželka, která podává na stůl oběd a už předem se omlouvá: „Ta omáčka se mi srazila, maso není tak propečené a polévka je přesolená.“ Stejné myšlení najdeme u ženy, kterou kamarádka pochválí, jak pěkně vypadá. Ta to však nebere jako chválu, ale narážku na to, že v poslední době přibrala.

Musíš a nesmíš

Často si sami na sebe, ale i na ostatní uplétáme bič, kterým stále něco přikazujeme nebo zakazujeme a očekáváme, že to bude splněno. Manželka vyžaduje, aby byl muž v určitou dobu doma, a to na minutu přesně, nestrpí neumytou sklenku ve dřezu a noviny na jídelním stole. A běda tomu, kdo tento řád poruší! Takové uvažování ničí nejen toho, na koho je zaměřeno, ale i samotného tvůrce. Uvědomte si, že člověk není robot!

Jak myslet pozitivně

Změňte přístup