Karel: S cukrovkou bojuje novou metodou

Dlouho vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že by se i on měl stát obětí této choroby. Karel Sládek žil na vesnici, byl zdravý jako řepa, měl rytmus v těle a hudební sluch. Muzikant každým coulem, který ochotně usedal za bicí a s kamarády hrával pro potěchu ostatním do nočních, občas i ranních hodin.
„Je pravda, že jsem se přitom často nevyspal, nepil, nejedl, pak jsem musel do práce nebo na melouch, jak to dřív chodilo. Dnes, když se ohlédnu, tak vidím, jak jsem měl rozházenou životosprávu,“ vypráví vyučený malíř pokojů a lakýrník. To, že by mohl mít cukrovku, odhalila spíše náhodně až preventivní lékařská prohlídka v novém zaměstnání.

Mé řemeslo zlaté dno nemělo

Vedle své profese v říčanském komunálu jezdil ještě tehdy svobodný pan Sládek s bigbeatovou kapelou Green boy´s. „To byly krásné časy, hráli jsme i několikrát týdně a peníze, které jsem si muzikou vydělal, byly určitě vyšší než mzda v zaměstnání.“ Opustit řemeslo však nechtěl, a tak čtrnáct let kromě práce každou sobotu, někdy i v neděli, vyrážel s kapelou. „A také se zkoušelo,“ připomene usměvavý muž bilanci svých hudebních aktivit.
 

Aby měla kapela zelenou, museli muzikanti absolvovat takzvané přehrávky. „Pamatuju si, že jsme hráli před komisí asi pět let za sebou. Mělo to výhodu, že jsme mohli hrát a také žádat regulérní honoráře.“

Po třech letech k oltáři

Karlovi bylo 21 a jeho vyvolené 20, když se rozhodli, že se vezmou. „Chodili jsme spolu tři roky. A představte si, že jsme se seznámili na koncertě a já nevěděla, že tenhle stále se smějící mladík hraje v té kapele,“ vypráví manželka pana Sládka Jitka (57).

Klikněte pro zvětšení!

Přesto, že se členové kapely ženili a měli rodinu a děti, hráli dál. Karel se pořád cítil zdravý jako buk. „Měl jsem radost, když se nám za rok po svatbě narodil první kluk, jmenuje se po mně Karel (36). Teď bychom ho našli někde ve Skotsku, je kuchař a sbírá zkušenosti,“ říká Karel Sládek starší a nejraději by zřejmě přeskočil mezidobí, ve kterém onemocněl nepříjemnou metabolickou poruchou.

„Když už jsme v kapele spolu hráli, chtěli jsme s kluky i společně pracovat, a tak mi sehnali místo u našeho kamaráda. Bylo to v údržbě tehdejší federální vlády, a to, že bych mohl mít cukrovku, vyslovil při komplexní preventivní prohlídce lékař Jana Wericha, Jaroslav Hovorka. Ten tam pro pracovníky vlády ordinoval. Byl to skvělý doktor, čaroval se mnou a zkoušel na mně i akupunkturu. Jenže bušte do bubnů se zapíchnutými jehličkami v těle!“ rozpovídá se pan Karel o tom, od koho poprvé slyšel, že by mohl mít cukrovku. Doma nemoc přece neměl nikdo, ale doktorovo podezření po několika dnech potvrdily krevní odběry.

Všechno hrálo proti

Panu Sládkovi tehdy bylo něco málo přes třicet, byl už tatínkem dvou kluků (mladšímu Pavlovi je 25 let), s manželkou koupili starší dům v Kolovratech a po víkendech ho opravovali. Přitom stále s kamarády hrával. „Když mi na diabetologii řekli, že mám stále vyšší hodnoty cukru, trochu mě to vystrašilo. Ta nemoc je asi nejvíc záludná v tom, že nebolí a není vidět. A vlastně vás nic nenutí, abyste se začali například omezovat v jídle. S odstupem času vidím, že největší problémy mi dělalo dodržování životosprávy.“

Klikněte pro zvětšení!

Karlovi totiž dost chutná, a protože měl v oblibě českou kuchyni, sem tam si dopřál víc, než by mu dietní režim dovolil. „Říkal mi, Jitko, kdybys to aspoň nevařila tak dobrý,“ přidá své povzdechnutí manželka. A právě paní Jitka vycítila, že na boj se záludnou nemocí nemůže být její manžel sám. Válku s cukrem v krvi však nezačali dobře.

Ohrozila mě jednostranná dieta

Dvě mouchy jednou ranou chtěli u Sládků řešit ve chvíli, kdy ručička na váze ukázala, že hlava rodiny váží přes 120 kilogramů. „Věděl jsem, že je to moc, a tak jsem se přidal k manželce, která taky chtěla hubnout. Drželi jsme tzv. vajíčkovou dietu,“ vypráví muž, který ale lidi s diabetem před podobnými kroky varuje. „Žena sice zhubla o dvanáct a já o šestnáct kilogramů za dva měsíce, ale zatímco Jitka to dobře zvládla, na mě to bylo moc rychlé. Organismus reagoval metabolickým kolapsem. Skončil jsem ve vinohradské nemocnici.“

Klikněte pro zvětšení!

Hladina cukru v krvi se mu tenkrát vyšplhala na hodnotu 21 mmol/l, což je více než trojnásobek optimální hodnoty. „Když jsem se po týdnu vracel domů, měl jsem cukr zase v normě, kolem 6 mmol/l. Cítil jsem se také mnohem líp.“

Preparát pomáhá pacientovi hubnout

To, co se stalo před pěti lety, už by se opakovat nemělo. Tehdy Karlovi pomohl klasický inzulin a prášky.
 

„Od své diabetoložky jsem nedávno dostal nového pomocníka, jmenuje se Victoza. Není to inzulin, ale nový preparát, který se aplikuje pouze jednou denně. Pomáhá mi hlídat hladinu krevního cukru a na rozdíl od inzulinu se po něm netloustne,“ vysvětluje.

Klikněte pro zvětšení!

Sám ale musí být stejně disciplinovaný, jíst podle harmonogramu, víc se hýbat a pravidelně si píchat nový lék. Ten se aplikuje prostřednictvím speciálního pera vpichem do břicha, stehna nebo horní části paže a hradí ho pojišťovna.

Začali jíst zdravě

„Doma jsme začali jinak jíst. Přidali jsme zeleninu, omezili přílohy a dáváme přednost zdravějším úpravám masa. A abych Karla nepokoušela, už raději ani tolik nepeču,“ vysvětluje manželka pana Sládka. Ten se sice netváří nejšťastněji, ale sám dobře ví, v čem v minulosti tak často chyboval. Nic z toho už opakovat nechce.

„Mám nové zaměstnání, dělám na směny po 24 hodinách a už i v práci vědí, jak důležité jsou pravidelné přestávky na jídlo. Mají pochopení a také díky tomu se mi daří hubnout. Tentokrát však pomalu. S každým kilem dole se cítím líp a pomalu se zase blížím k hodnotám naměřeným u zdravých lidí.“
 

Vladislava Tomanová