Sůl škodí, víte proč?

Kuchyňská kamenná sůl je z 98 procent chlorid sodný neboli sodík. Můžete namítnout, že tento minerál je zdraví prospěšný prvek, ovšem jen tehdy, pokud ho přijímáte v organické, neboli „živé“ podobě formou čerstvého ovoce, zeleniny, ořechů a semen. Takovýto sodík dokáže tělo plně zužitkovat a případný nadbytek bez problémů vyloučit močí. Anorganický, „neživý“ sodík může v malých dávkách organismus stimulovat, ale při současných stravovacích zlozvycích jsme solí doslova zaplaveni a to nám způsobuje nemalé zdravotní problémy.

„Denní spotřeba soli několikanásobně překračuje množství, které je organismus schopen zvládnout. Tělo pak sůl zadržuje a dochází k její nadměrné koncentraci v krvi. Tento stav se nazývá hyperchloremie,“ vysvětlil lékař celostní medicíny Tomáš Staša.

Takto postižený člověk se chová doslova jako narkoman nebo alkoholik – cítí se dobře jen do té doby, dokud nedojde k větším ztrátám soli (např. pocením). Když se obsah soli prudce sníží, naruší se izotonická rovnováha krve a tělesných buněk a výsledkem je šok tělesných tkání, zejména nervových a mozkových. To má na nemocného silně deprimující účinek. Zdánlivá rovnováha a pohoda se vrátí teprve ve chvíli, kdy postižený člověk opět dodá svému tělu sůl. „Tím je začarovaný kruh uzavřen – na hodně soli ještě více soli,“ podotkl lékař.

Klikněte pro zvětšení!

Pokud je v těle soli nadbytek a vyměšovací systém ji nestačí vyloučit, dochází k otravě, která může skončit i smrtí. „Zpravidla se dají rozpoznat tři stadia. V prvním se mohou objevit funkční poruchy jater, ledvin nebo kůže, popřípadě všechny najednou. Ve druhém stádiu následuje selhávání orgánů a v moči se může objevit bílkovina. Třetí stadium se projevuje nálezem bílkovin, močových válců, červených krvinek a hnisu v moči, což jsou všechno známky závažného poškození ledvin,“ varuje Staša.

Velké množství soli dále zvyšuje krevní tlak a ochuzuje naše kosti o vápník, což je nebezpečné v každém věku, ale u starších lidí to může být zvlášť kritické.

Co místo soli?

Miso

Miso je fermentovaná vyzrálá pasta ze sójových bobů, rýže nebo ječmene. Miso může být světlé, tmavé, hladké nebo hrubé. Obsahuje živé enzymy, které pomáhají při trávení, dodává esenciální oleje, vitaminy (včetně B12), minerály a proteiny ve vyváženém složení. Miso je výživné, slané koření (obdoba nezdravého masoxu), tradiční základ japonské kuchyně, zejména k přípravě miso polévek, k ochucení salátů, restovaných jídel, těstovin, do marinád, dresinků, omáček apod. Miso podporuje látkovou výměnu, pomáhá při špatném trávení, vyživuje pokožku a krev, a tím podporuje tvorbu buněk a kožní tkáně. Pomáhá při srdečních chorobách, rozpouští v krvi cholesterol a je velkou pomocí při předcházení arteriosklerózy a vysokého krevního tlaku. Dále zmírňuje důsledky kouření nebo konzumace alkoholu a pomáhá proti alergiím a tuberkulóze.

Tamari
Jde o tradiční japonskou sójovou omáčku, která je vedlejším produktem při výrobě misa. Vzniká dlouhodobou fermentací (kvašením) sójových bobů v dřevěných sudech. Tento proces má řadu kladných účinků na organismus. Vznikají při něm vitamin B12, důležité aminokyseliny a enzymy, které podporují vylučování trávicích šťáv a přispívají k lepšímu využití živin z potravy. Tamari také neutralizuje extrémy kyselin i zásad a posiluje srdce. Omáčka má téměř černou barvu a výrazně slanou chuť, obsahuje daleko méně sodíku než kamenná sůl a na rozdíl od levných „sójovek“ v sobě nemá žádný cukr, glutaman, barviva, dochucovadla ani živočišné extrakty.

Shoyu

Obdoba tamari. Na rozdíl od tamari ale vzniká fermentací sóji a pšenice. Má tmavě hnědou barvu a slano-nasládlou chuť. Obsahuje méně minerálů a stopových prvků než tamari a je o něco levnější.

Sůl So-Low

Jedná se o klasickou kamennou sůl, která má ovšem o polovinu nižší obsah sodíku, zbytek tvoří draslík.