Na začátku nového školního roku se často objevují nejrůznější statistické údaje ataké se, bohužel, brblá nad současnými dětmi. „Kam ten svět spěje?“ nebo „Když my byli mladí, vše bylo jinak.“ To jsou jen příklady obvyklých hanlivých frází.
Důležité je říci, že nelze brát vpotaz názory starších lidí, kteří nadávají na všechno astýskají si po době komunistické! Doba je jiná aČeská republika se mílovými kroky přiblížila vyspělému západnímu světu. „Ato je přesně ono, děti nejsou horší, mění se se společností,“ řekl Šípu naúvod Jan Cimický.
„Jsou chytřejší, mají větší přístup kinformacím, jiné vyjadřování, ale také jsou víc pod kontrolou. Když my byli kluci, hodili jsme po škole tašku do kouta anikdo onás do večera nevěděl. Co my vyváděli! Dnes jsou děti stále ve spojení díky mobilům, atak se může zdát, že zlobí víc,“ obhajuje uznávaný psychiatr dnešní omladinu.
Ať už ztřídních schůzek či jen zdoslechu se ale knašim uším ze základních škol dostávají mnohá negativa. Tak například že děti nevydrží být soustředěné ani 45 minut. „Je to médii. Když běží vtelevizi film azápletka vrcholí, přijde reklama. Nebo politické debaty, změnily se na nudné monology.“
Apodobné odpovědi sype Cimický zrukávu na všechny nešvary dnešních dětí. Nečtou! „Ony ale odpovědí: Co nevím, to si vygooglím. Amají pravdu, ale bohužel tak přicházejí ofantazii.“ Vtělocviku neudělají ani kotoul! „Nejsme pohybově aktivní aznovu to souvisí se společností. Ta je sedavá. Dítě přijde ze školy asedí upočítače,“ pokračuje odborník vanalýze.
Stím souvisí také trend přibývajících vysokoškoláků aubývajících sportovců. Ikdyž ne ve všech odvětvích jsou problémy tak markantní. „Nemůžu říct, že by byla úplně sestupná tendence. Je to ročník od ročníku, někdy máme ve třídě dětí jen osmadvacet, jindy ičtyřicet. Ale vzásadě platí, že svelkým mezinárodním úspěchem, třeba vítězstvím na mistrovství světa, je dětí víc,“ popisuje situaci vhokejové Slavii Vladimír Růžička. Ale zpět do školních lavic. Jako nejnebezpečnější se vdnešní době zdá komunikace přes internet. „Facebook adalší sítě nejsou autentické. Jsou známy spousty případů, kdy se dítě bavilo sdeviantem vydávajícím se za někoho jiného,“ varuje Cimický.
Školáci vroce 2011 jsou zkrátka úplně jiní než školáci vroce 1991. Ale stejně jako nepřijdou do módy walkmany, těžko se vrátí děti, co si chtějí hrát na vojáčky. Tak jak ztoho ven? „Společnost si vždy našla nějakou regulaci. Věřím, že toto je jen období, které se musí překonat, protože člověk potřebuje žít vharmonii,“ zakončil odborník.
Co všechno je jinak?
SPORT
Zatímco snad ještě dnešní dvacetiletí (možná spíše třicátníci) mají základy ze všech sportů anení pro ně problém vzít do ruky hokejku, hrát fotbal či jakýkoliv jiný sport, teenageři bojují svelkými pohybovými problémy. Vždyť slušné procento znich neumí udělat ani kotoul, onějaké gymnastice nemluvě.
RODINA
Vnenávratnu jsou zřejmě imomenty, kdy většině rodičů nejpozději ve čtyři odpoledne „padla“ aoni věnovali volný čas ratolestem. Ty dnes žijí vlastním životem ačekají, jestli přijde dříve znáročné práce otec nebo matka, aby vůbec měly teplou večeři. Nezřídka se stává, že se pak stravují ve fastfoodech, popřípadě po hospodách hledají vmenu smažený sýr.
ZÁLIBY
Vdevadesátých letech byly na sídlištích nebo návsích kvidění partičky rozdováděné mládeže. Aktuální realita? Scházejí se, ale za jiným účelem – např. kouření cigaret nebo marihuany, bezcílné poflakování se po sídlišti atd. Ati, co zde nejsou, sedí doma upočítače apřidávají přátele na facebooku, případně hrají hry. Oničem jiném nechtějí slyšet.
ŠKOLA
Děti neudrží pozornost, fantazie je ta tam amísto přečtení knížky si její obsah „vygooglí“ na internetu. Kantoři to sdnešní omladinou nemají lehké ana vině je paradoxně skokový rozvoj technologií. Zatímco ještě před dvaceti lety byla vzácností vymakanější kalkulačka, dnes není výjimkou, když žáci přímo vučebnách používají notebooky nebo chytré mobily.
KOMUNIKACE
Příslušníci starších generací soblibou říkávají: „Jó, za našich mladých časů jsme poslali své milé dopis adva týdny byl klid.“ Jde samozřejmě onarážku na moderní komunikační technologie, které nejen dětem naprosto berou soukromí. Zatelefonovat se sice většinou dalo, ale jen na pevnou linku, zato dnes není problém volat klidně kdykoli izadarmo přes skype.
HODNOTY
Chvíle strávené statínkem nebo maminkou vcukrárně nad pohárem zmrzliny se šlehačkou aspolu snimi rozjařené úsměvy jsou ty tam. Dnes srodiči dítě vyrazí leda tak do obchodního centra apřemlouvá je, aby mu koupili značkové džíny (popřípadě cokoliv jiného značkového), protože jinak nebude mezi vrstevníky „in“. Kam až tohle může dojít?
Marek Brož, Lukáš Vrkoč
4 
