Zjištění, že se v hotelu nedá platit kartou a tudíž nemáme ani na zaplacení svého účtu, nám nepřidalo. A tak jsme místo večerních procházek či zábavy seděli na balkoně a přemýšleli co dál.
Byl pátek večer, banky otevíraly až v pondělí a nám došlo, že nezbývá nic jiného než navštívit bankomat v hlavním městě, který však údajně, jak nám sdělila delegátka, bývá přes víkend prázdný. Ovšem představa, že nás budou eskortovat na místní policejní prefekturu a později i do vězení, nám dala sílu přece jen tuto poslední možnost vyzkoušet.
Bankomat. Vcelku jednoduchá záležitost, ovšem pouze pro někoho, kdo si pamatuje svůj PIN a umí alespoň trochu anglicky. Což nebyl náš případ. Nakonec jsme ale kód po krkolomném zjišťování odhalili, takže jsme si za poslední peníze zakoupili lístky a vydali se autobusem do města.
Vystoupili jsme v centru a po pár metrech se poštěstilo. Hurá, našli jsme bankomat! Vypadal sice, že tam stojí z dob osídlování ostrova, ale to vem čert, říkali jsme si, jen aby v něm byly peníze.
Jak se domluvíme
Vložili jsme kartu. Z nabídky dvou řečí – řečtiny a angličtiny (nutno podotknout, že neovládáme ani jednu) jsme vybrali angličtinu. Ale ať jsme mačkali cokoli, věty na displeji stále ukazovaly pro nás něco naprosto nesrozumitelného. Začal nás polévat studený pot. Představa, že zmáčkneme něco špatně a bankomat nám kartu spolkne, byla strašná.
S naší jazykovou bariérou bychom se ani s nikým nedomluvili. Na konci sil i nervů, že budeme bez peněz i bez karty, se nám zhruba po sedmi minutách – bůh ví jak – povedlo peníze vybrat. Lidé nakupeni za našimi zády si viditelně oddychli. Kdyby tak věděli, jaký kámen spadl ze srdce nám.
Ohromná úleva i psychické vyčerpání nás posadilo na nejbližší schody, kde jsme nabírali další síly žít. Vědomí, že nás nezavřou a že máme znovu, jak se říká na chleba, nás postavilo zpět na nohy. Na výlet po městě jsme ale neměli ani pomyšlení, a proto jsme vyrazili zpět do hotelu.
Vše nakonec dobře dopadlo, ale po této zkušenosti si před každou naší dovolenou dobře spočítáme odváženou hotovost a platební kartu s sebou vozíme opravdu už jen jako poslední záchranu.
Viktor B., Praha
4 
