104 dní na pochodu smrti

Hladoví lední medvědi, nepřízeň počasí, obrovské plovoucí kry, které člověka rozmáčknou jako mouchu, a také vážné zdravotní komplikace. To jsou jen některé těžkosti, se kterými se musela dvoučlenná expedice poprat. Její složení přitom nevzbuzovalo velkou důvěru. Důchodce na své poslední velké cestě a po jeho boku mladý zelenáč. Těžko hledat rozdílnější dvojici. Přesto tito dva nezdolní dobrodruzi spojili síly a za 104 dní urazili na lyžích a na kajacích téměř 2500 kilometrů.

Cestu kolem Ellesmerova ostrova hodnotili experti jako poslední velkou a dosud neuskutečněnou polární expedici. Dosud se o ni nikdo ani nepokusil. Všem naháněly hrůzu tamější podmínky.

Hrozivé kusy ledu

Výprava začala loni v květnu. Muže nejprve čekal pěší pochod na vzdálenost asi 800 kilometrů. Každý za sebou táhl čtyřmetrový kajak naložený vybavením, jehož váha přesahovala 100 kilogramů. Jak se blížilo léto, led začal praskat a polárníci museli bojovat doslova o každý metr, o který se posunuli vpřed. Nakonec kry natolik roztály, že muži mohli nasednout do kajaků. „V lodích jsme byli alespoň trochu v bezpečí před všudypřítomnými ledními medvědy. Jeden den jsme jich zahlédli i jedenáct, z toho devět bylo velmi agresivních,“ líčí Turk. V ledové vodě ale hrozilo zase jiné nebezpečí. Vanul silný vítr, který hnal po hladině obří kry. Pokud by se některý kajakář dostal mezi dvě masy ledu, rozmačkalo by ho to na kaši.

Sto metrů za den

Tuto etapu dobře vystihuje textová zpráva, kterou Turk poslal svému podpůrnému týmu: Medvědi děsí nás. My děsíme medvědy. Vítr nás také děsí. My ale neděsíme vítr.

Pro Turka, který patřil mezi první průzkumníky nedalekého Baffinova ostrova a má za sebou pět výprav do hloubi Sibiře, byla tato cesta posledním velkým dobrodružstvím. V jeho věku bylo obdivuhodné, že se do něj vůbec pustil.

Po jeho boku stál Erik Boomer, který si udělal jméno svými výkony na kajaku na těch nejdivočejších peřejích světa. V polárních končinách byl ale úplným nováčkem. „Jsem zvyklý riskovat a jít na maximum v krátkých časových úsecích. Projedu peřeje nebo překonám vodopád a pak mám klid. Tady to ale byl risk od začátku do konce,“ říká Boomer a pokračuje: „Na takovou cestu se nemůžete připravit. Je tam příliš mnoho neznámého, nevíte, do čeho jdete. Máte radost, když se podíváte kupředu a můžete si říct, že dalších 300 metrů to nevypadá na žádný problém. Dál myslet nejde.“

Vždyť tě neznám!

Když byl led hladký, dvojice urazila pěšky až 25 kilometrů za den. Na rozlámaném ledu ale byla ráda, když se za stejnou dobu posunula o sto metrů. „Každý den jsme několikrát překonávali hranice svých možností. Dělali jsme věci, o kterých jsme si nemysleli, že jdou udělat,“ vypráví Turk.

Nesourodou dvojici dal dohromady jejich společný přítel Tyler Brandt, který s nimi na expedici také vyrazil. Krátce po startu si ale nešťastnou náhodou poškodil záď kajaku a nemohl pokračovat. Turk s Boomerem se museli rozhodnout, zda cestu zvládnou jen ve dvou, navíc když se předtím nikdy neviděli a netušili, co od sebe očekávat. Nakonec se rozhodli to risknout. „Říkal jsem si bože, co si tam spolu počneme? Ale věděl jsem, že Erik stejně jako já miluje dobrodružství, tak jsem to s ním zkusil. A udělal dobře,“ mrká Turk na svého parťáka.

Muži se samozřejmě někdy i pohádali, ale nikdy nešlo o nic vážného. „Brzy jsme se naučili, že musíme táhnout za jeden provaz, jinak v ledové pustině nepřežije ani jeden z nás. Erik je podle mě jeden z nejsilnějších lidí na světě, fyzicky i psychicky,“ chválí ho muž s vizáží kovboje z Divokého západu.

„Na našem vztahu se samozřejmě podepsal i výrazný věkový rozdíl, ale spíše pozitivně. Jon mi byl obrovskou inspirací. Odmítá se smířit se svým věkem a chce stárnout po svém, to znamená ve víru dobrodružství. To se mi strašně líbí a doufám, že na stará kolena budu jako on,“ vrací Boomer poklonu.

Vlčí přízrak

Kromě ledu a větru dobrodruhy ohrožovala také zvířata. Pokud pomineme útok jednoho nerudného mrože o váze přes 1,5 tuny, šlo zejména o lední medvědy. „Měli jsme s sebou speciální petardy, které je měly zahnat. Ale nevypadalo to, že by se jich báli. Hluk, který vydávaly, se totiž velmi podobal praskajícímu ledu, což je zvuk, na který jsou zvyklí. Zjistili jsme, že náš křik je mnohem účinnější,“ popisuje Boomer.

Stejná metoda jim pomohla i v nejhorší chvíli, kdy jim jeden medvěd udělal tlapou díru do stanu a dovnitř strčil hlavu. Všemu přihlíželo ještě pět dalších šelem.

„Několikrát jsme si říkali, že jsme měli opravdu kliku. Někdy to bylo krušné, třeba když mi poslední týden pochodu začaly selhávat ledviny, ale kdykoli se lámal chleba, štěstí se přiklonilo k nám,“ myslí si Turk a přidává další historku: „Jednou do našeho kempu přišel vlk a zůstal tam asi 15 hodin. Všude chodil za námi, spal přímo vedle nás, a když jsme se probudili, stále tam byl. Připadalo mi, že je to nějaký dobrý duch, který nám tak dává najevo, že je s námi a že nám pomůže, když to budeme opravdu potřebovat.“

Muži si sice mohli přivolat na pomoc letadlo, ale na cestě byla řada míst, kde nemohlo přistát. Třeba ve skalách nebo na rozlámaném ledu. „V ten moment to bylo jen na nás. Jestli jsme nechtěli umřít, museli jsme pochodovat,“ shodují se oba muži.

Pocta mrtvé manželce

Turka hnal kupředu ještě jeden zcela soukromý motiv. Cestu kolem Ellesmerova ostrova měl absolvovat s manželkou Chris, ale plány jim zhatila tragédie. V roce 2005 žena zahynula při pádu laviny. „Nesl jsem s sebou lyže, na kterých jsem se s ní v roce 1980 oženil. Ty jsem pak na její počest nechal v ledové pustině. Když ztratíte milovaného člověka, nemůžete to v sobě nikdy zcela uzavřít, ale díky téhle cestě jsem se s tím už definitivně smířil,“ lesknou se oči drsnému muži, který se roku 2006 opět oženil.

V cíli pochodu se zesláblého Jona museli ujmout lékaři, přesto se do důchodu nechystá. „Budu se hodně rozmýšlet, jestli ještě někdy svému tělu udělám něco takového, jako byla tahle expedice. To ale neznamená, že se přestanu vydávat na odlehlá místa. Rýsuje se třeba možnost výpravy do Tibetu, to by mohlo být fajn,“ odmítá dobrodruh odejít do výslužby.

Jasno o svém osudu má i Boomer: „Myslím, že moje další dobrodružství bude mít určitě něco společného s teplem,“ zubí se. Oba muži nyní kandidují na cenu pro největší dobrodruhy roku, kterou uděluje společnost National Geographic.