Šíp.deník.cz

Eva: Má dcera zemřela beze jména

Paní Eva u hrobu své dcerky, která tragicky zemřela při autonehodě
Paní Eva u hrobu své dcerky, která tragicky zemřela při autonehodě
Zdroj: Šíp
Sdílej článek:

Jejího muže (47) zavřeli do vězení, exekutoři jí zabavili majetek. Poté, co se provalila manželova nevěra, zažádala o rozvod a našla si přítele, se kterým začala nový život. Krátce po narození jejich dcerky ale přišla další krutá rána. Holčička tragicky zahynula a vinou úřadů byla pohřbena beze jména.

Křehkou Evu provází smůla od chvíle, kdy se vdala. „Libor byl moje velká láska,“ vzpomíná sympatická tmavovláska. „Byli jsme spolu více než osmnáct let, máme jednoho syna, kterému teď bude osmnáct let, a dvě dcery. Starší Evičce je třináct let a mladší Anitce bude v listopadu pět. Prožili jsme s Liborem krásné chvíle a překonali mnoho těžkých okamžiků, které nám život připravil,“ pokračuje paní Jusková.

Dala mu lásku i naději

Manžel Evy ale žil dvojí život. V prvním byl starostlivým otcem rodiny a úspěšným podnikatelem, v tom druhém překračoval hranice zákona. V roce 2003 si pro Libora přišla policie a odvedla ho rovnou za katr. „Dopustil se několika trestných činů a dlužil lidem hodně peněz,“ vysvětluje Eva.

Svého manžela neopustila ani ve chvíli, kdy stál před trestním senátem a zpovídal se ze svých zločinů. Dávala mu naději a sílu, že všechno dobře dopadne. Libor ale nakonec dostal jedenáctiletý trest a putoval z vazební věznice rovnou do věznice s ostrahou.

Život malé holčičky skončil příliš brzy. Úřady dodnes neuznaly její jméno.

„Chtěla jsem, aby věděl, že na něho čekám a budu čekat. Myslím, že potřeboval podporu a já jsem mu ji dávala. Když byl odsouzený a odvezli ho do věznice, tak jsem za ním jezdila i s dětmi. Vysvětlila jsem jim, proč je tatínek ve věznici, a pořád jsem jim opakovala, že je to stále náš tatínek a že patří k nám. Bylo to pro mě těžké, ale držela jsem se,“ přiznává Eva.

Další rána udeřila na mámu tří dětí v době, kdy k nim domů začali chodit exekutoři a domáhali se majetku, na který měli podle rozhodnutí soudu nárok. „I to jsem přežila, ale lehké to nebylo. Exekutoři mi nechali jenom minimum peněz na děti a všechno ostatní mi vzali. A to jsem při tom všem ještě stačila našetřit na cesty za manželem a na balíčky, které jsem mu pravidelně posílala,“ pokračuje statečná žena.

Nevěra za mřížemi

Zato Libor se měl ve vězení dobře, žádné starosti si nepřipouštěl a místo vděku začal být své ženě nevěrný s bývalou kolegyní. „Přišla jsem na to úplnou náhodou. Celou dobu jsem Libora navštěvovala v běžném režimu. Pak jsem se ale náhodou dozvěděla, že vězni mají jednou za čas nárok na intimní návštěvu, a tak jsem o ni zažádala. Tehdy vyšlo najevo, že už ji manžel vyčerpal. A s kým. Byl to pro mě šok,“ přiznává drobná žena. „Netušila jsem, že by byl něčeho takového schopný.“

#nahled|https://g.denik.cz/56/bc/mdzb5_denik-galerie.jpg|https://g.denik.cz/56/bc/mdzb5.jpg|Sašenka s babičkou. Tato fotka je jednou z posledních.#

I po téhle ráně se vzpamatovala a řekla si, že život jde dál a že ho bude žít po svém. Nejprve se s Liborem domluvila na ukončení manželství, a když souhlasil, podala k soudu žádost o rozvod. „Pak už jsem jen čekala na předvolání k rozvodovému stání.“

Začala nový život

V květnu 2006 se Eva seznámila s Vladimírem (40). Sympatický černovlasý kluk z Ukrajiny se zamiloval do ní i do jejích dětí. „Trochu jsem se bála přivést jim nového tátu, ale ony si na něho okamžitě zvykly. Říkaly mu strejdo, Vladimír si s nimi hrál, chodil s nimi na procházky a zároveň mi pomáhal s výchovou. Najednou jsem se zase cítila skvěle a věděla jsem, že mi začíná druhá, krásnější etapa života,“ usměje se žena.

Sestřičky pohromadě. Vlevo Saša, uprostřed Evička, vpravo Anitka.


Vladimír se k Evě nastěhoval a začali spolu vést domácnost. Po nějakém čase oba usoudili, že k dokonalému štěstí už jim chybí jen společné miminko.

„Říkala jsem si, že budu každou chvíli rozvedená, a moje biologické hodiny už bily na poplach. Pokud jsem ještě chtěla otěhotnět, byl nejvyšší čas. A krátce nato, v únoru 2007, jsem skutečně otěhotněla,“ pokračuje ve vyprávění paní Jusková. Stále ještě věřila, že než porodí, bude již rozvedená. „Bylo to krásné období. Vláďa byl štěstím celý bez sebe a začali jsme shánět výbavičku.“

Evin nový přítel Vladimír a otec malé Sašenky

Čtrnáctého listopadu 2007 přivedla Eva na svět krásnou holčičku. Vladimír byl u porodu až do chvíle, než se lékaři rozhodli, že miminko přijde na svět císařským řezem. Rodiče se rozhodli dát své dcerušce jméno Alexandra.

Jméno: Nezjištěno

Pohádka o šťastné rodince ale záhy skončila. „Netušila jsem, že to bude tak strašně neřešitelný problém,“ pokračuje Eva. Podle zákona byl totiž otcem Sašenky Libor, protože za něj Eva byla stále ještě vdaná. „Přitom jsem ho už déle než tři roky neviděla, nebyla za ním na návštěvě a že by z věznice utekl, aby mi s prominutím udělal dítě, tak to se také nestalo. Vladimír jim říkal, že on je jediný a pravý otec a že chce nejen svou dceru sám pojmenovat, ale také být zapsaný jako otec v jejím rodném listě. Úřednice ale byly neoblomné a trvaly na tom, že dle zákona musí se jménem dítěte souhlasit můj manžel!“ zlobí se Eva.

Její dcera tak putovala z porodnice domů s neúplným rodným listem. V kolonce „Jméno“ bylo zapsáno: „Nezjištěno“ a v kolonce „Jméno otce“ byl vepsán Evin uvězněný manžel. „Jak k tomu to miminko přijde, že má v rodném listě příjmení člověka, který sedí za mřížemi a přitom vůbec není její otec?“ kroutí nechápavě hlavou paní Jusková.

#nahled|https://g.denik.cz/56/bc/mdzb4_denik-galerie.jpg|https://g.denik.cz/56/bc/mdzb4.jpg|Rodiče se s dcerkou rozloučili básničkou.#

Se svým přítelem se proto obrátili na matriku. Tam jim ale řekli, že k vyřešení nestačí, aby Evin manžel napsal z věznice dopis s prohlášením, že není otcem dítěte, a Vladimír písemně prohlásil, že je otcem on. „I tak jasnou a banální situaci, kdy se nikdo nedohaduje a není tu žádný spor, prý musí projednat soud. Ten potom vydá rozhodnutí, kdo je skutečně otcem dítěte,“ říká rozhořčeně Eva. Když sepisovala žádost, cítila se zahanbená a potupená. „Přece musím vědět, koho miluji a s kým spím, ne? Chtělo se mi plakat, ale řekla jsem si, že tu dobu zase nějak překonám. Dceruška byla prostě Sašenka a byla moje a Vládi.“

Osudová tragédie

Když byly malé Sašence tři měsíce, přijela se na ni podívat babička z Ukrajiny. „Vláďova maminka u nás strávila několik dní. Malá byla její první vnučka, a tak se jí pořád věnovala. Když jsem ji pak vezla na letiště do Prahy, vzala jsem Sašu s sebou. Při zpáteční cestě domů se ale stala příšerná věc…,“ odmlčí se na chvíli Eva ve snaze zadržet slzy. „Malá stále plakala, tak jsem chtěla zastavit u nejbližší benzinové stanice a utěšit ji… Pár metrů před cílem mě ale z neustálého nevyspání přemohl mikrospánek a já se vybourala. Bylo to strašné,“ šeptá mladá žena při vzpomínce na tragédii.

Sama jako zázrakem nehodu přežila. Její holčičku dopravili záchranáři do nemocnice, kde týden bojovala o život. Nakonec ale vážným zraněním podlehla. To se stalo třináctý únorový den roku 2008. „Bylo to jako noční můra,“ vzpomíná na ten den zoufalá žena. „Vůbec jsem si to nechtěla připustit, odmítala jsem uvěřit, že je Sašenka pryč, ale realita byla neúprosná,“ pláče paní Jusková. Naštěstí měla vedle sebe Vladimíra, který ji ohromně psychicky podržel.

Tragédii ale dodnes špatně nese starší dcera. „Nemůže se srovnat s tím, že už sestřičku nikdy nepochová v náručí, nenakrmí ji ani nevyjede ven s kočárkem. Malá Anitka tomu tolik nerozumí. Jenom ví, že se Sašenka už nevrátí,“ pokračuje Eva.

Soudkyně: Vyhrabeme ji

Při vyřizování pohřbu zažila další ránu. Pro úřady totiž byla její malá holčička stále bezejmenná. „Prosila jsem úřednice, které vystavovaly úmrtní list, aby mi tam vepsaly alespoň její křestní jméno. Jenže ony mi stále opakovaly, že podle zákona to nemůžou udělat. Nakonec jsem si odnesla domů úmrtní list se jménem „Nezjištěno“. Nemůžu se na ten papír ani podívat,“ zoufá si žena.

Přes všechny životní rány se rozhodla o jméno a příjmení své dcery bojovat i po její smrti. Případ se dostal před soud a soudkyně dokonce vyslovila názor, že nechá tělíčko exhumovat a provést zkoušku otcovství, aby opravdu vyloučila, že otcem není Evin uvězněný manžel.

„Běhá mi z toho mráz po zádech, a tak dál lítám po úřadech i po soudech a nevzdám se, dokud nedostanu do ruky nový rodný i úmrtní list, kde bude napsáno v kolonce jméno Alexandra a v rubrice otec Vláďovo jméno. Vím, že mojí holčičce už to život nevrátí, ale alespoň bude ona i já klidně spát,“ vysvětluje Eva své pohnutky.

I přes všechnu bolest zůstává optimistkou. Věří, že na ni ještě čeká opravdové štěstí. „Až dám do pořádku všechny formality kolem rozvodu, rodného listu a úmrtního listu, plánujeme s partnerem další děťátko,“ svěří se na závěr.

Mercedes Wimmerová

Sdílej článek:

Doporučené články

Partnerské horoskopy

Přehled partnerských vztahů