Co jste říkala na nápad vybrat hlavní hvězdy do muzikálu Robin Hood během reality show v televizi?
Nebyla jsem proti. Jen jsem říkala, že to bude vypadat, jako když si děláme takovou malou soukromou SuperStar a chceme si znovu hrát na porotu. Jenže my si na ni nehrajeme, ona to porota skutečně je. SuperStar to připomíná jen v tom, že lidi hodnotíme, ale to bychom dělali stejně.
Dívala jste se na poslední řadu SuperStar, kde porotkyně řešily hlavně svou image?
Dívala jsem se a říkala si, pane jo, co zas budou mít na sobě, která bude mít větší prsa a která bude mít větší účes. Ale i to si najde diváka. A Dara byla vždycky vítěz. Ta byla tak geniálně vytuněná, že už to víc ani nešlo.
Nechtěla byste si to takhle také zkusit?
Nesnáším to. Byla jsem v SuperStar kvůli hodnocení, ne abych tam zastiňovala soutěžící. Ale Dara je tenhle typ a myslím, že jí to sedí. Já každopádně nejsem tvor na tyhle experimenty, hodinové česání a líčení není nic pro mě.
Vraťme se k Robinu Hoodovi. Nevadilo vám, že jste psala muzikál a vůbec nevěděla, kdo se v něm objeví?
Když zrovna nepíšu text Lucce Bílé na tělo, tak to v podstatě nikdy není přímo pro někoho. Mezi nově příchozími adeptkami ale byla moje představa Mariany, takže jsem spokojená. Stejně ale musíte počítat s tím, že napíšete hru, ta se pak hraje po celém světě a každý si obsadí, koho chce.
Jak jste spokojená s finalisty?
Bála jsem se, že zpěváci z ulice, i když mají zkušenosti, nebudou dobří a my nebudeme mít o čem hrát. Kdyby totiž vážně přišli špatní lidé, museli bychom vybrat někoho známého. Nešlo by strčit před diváky, kteří si zaplatili drahé lístky, nějaké exoty a říct: „Tohle jste si zaplatili a tohle my vám ukážeme.“ Ale klaplo to a já jsem spokojená.
A jak to zvládáte v porotě mezi třemi muži?
Zatím dobře, ale tohle jsou všechno taková zahřívací kola. Až dojde na inscenování a práci na hře, tak se možná budeme s panem Ďurovčíkem škrtit, to nevím.
Váš muž pronesl, že když po vás chce napsat třeba text navíc, koupí vám kožich. Probíhá to tak ve skutečnosti?
Takovou blbost by snad nemohl nikdy říct. Já žádný kožich nemám, a když, tak jeden plyšový. Ale to bylo zřejmě v nadsázce, nic takového se neděje. Kdysi dávno v dřevních dobách jsem mu napsala jeden text, když mi koupil flašku červeného a jedny tvrdé sparty. Vždycky udělám všechno, co mám a za to, že bych třeba připsala sloku, mi ještě nikdy nic nedal.
Na co se teď nejvíce těšíte?
Na zkoušení té hry, protože to je velká neznámá. Vy to napíšete, ale neznáte představu režiséra a určitým způsobem je to omezené finančně. Člověk by si řekl, že chce vodopády a kdesi cosi, ale ono se to musí vejít do rozpočtu. Takže teď se nejvíce těším na režijní představu pana Ďurovčíka.
Je už muzikál hotový?
Není komplet. Já ho mám dopsaný, Ondřej dopisuje písničky a teď s těmi lidmi nahráváme demo snímky, aby se mohlo zkoušet a sesadit to celé dohromady.
Jak probíhá spolupráce s manželem?
Různě. U tohohle muzikálu vznikal text dopředu, asi devadesát procent. Ale samozřejmě že to konzultujeme. Já to napíšu, Ondřej na to kouká, pak si na to něco zkusí zahrát. Někdy mi to zahraje do telefonu a já mu řeknu ano, to je senzační a už na to nešahej.
Nechtěla byste se vrátit k herectví?
Občas nabídky mám, ale většinou to kvůli práci na muzikálu nebo desce musím odmítnout. Nehledě na to, že po všech zraněních, co jsem měla, bych na jevišti ani pořádně nepopoběhla, nemohla bych tancovat… Z pohybového hlediska bych si připadala dost svázaná.
Co děláte, když si potřebujete odpočinout?
Jezdím na chalupu, maluji si tam, píšu nebo dělám sošky. Nevydržím dlouho bez nějakého uměleckého vyjádření. Ale rozhodně nezahradničím. To spíš zajdu do lesa nebo za kamarády do stanice, kde mají ohrožená zvířátka. To mě baví. Naopak šíleně nerada nakupuju. To mají lidé většinou rádi, ale já ne.
4 
