Během jediné horké srpnové noci přišla oveškerý majetek, ověrného jezevčíka Danečka amálem iovlastní život. Když se po měsíci do rodné obce vrátila, radnice pro ni zařídila na necelých pět měsíců náhradní bydlení vmístní ubytovně. Josefa Sedlářová ale myslela jen na jediné – chtěla se vrátit do svého domku adožít pod rodnou střechou. „Neměla jsem nic, shořelo mi úplně všechno. Od sociálních pracovnic jsem dostala pár kousků oblečení, boty, kabát, něco mi dali nebo půjčili další hodní lidé, ale když jsem řekla, že budu chtít znovu domek postavit, moc pomocníků mi nezůstalo,“ vzpomíná paní Josefa.
Věřil jí prý málokdo alidé nad jejím snažením spíš kroutili hlavami. Výjimkou byl pan Jaroslav Křižka (73). „Jsem vyučený tesař, atak jsem se vrátil do svého mládí, udělal paní Sedlářové stropy asdalšími pomocníky zvedl střechu. Syn Rudolf je pro změnu truhlář amá ‚na svědomí‘ zase vchodové dveře,“ přiznal nám vitální pán, který vdomku Josefy Sedlářové dělá vše, co je zrovna potřeba.
„Otomhle ale ani nemusíte psát, opravdu, pro mě je to samozřejmé, že jdu pomoci. Jen by nás mohlo být víc. Šlo by to rychleji,“ říká skromně sjemnou výčitkou směrem do ulice apotichu dodává, jak paní Sedlářovou obdivuje: „Kdybyste viděli, co se tu jen nadřela! Zdi tří místností ichodbu drhla vlastníma rukama kartáčem od mastných sazí po požáru. Tráví tu každou volnou chvilku ažádná práce jí není cizí. Na svůj věk je vmimořádné kondici, prostě kneutahání.“
Jsem Býk, ato mě pohání kupředu
Zima byla pro paní Josefu nekonečná. „Těšila jsem se jako malé dítě na jaro, ale nezahálela jsem ani mezitím. Jen ty dlouhé sněhy amrazy mi zabránily dostát svému předsevzetí oslavit pod novou střechou své květnové 81. narozeniny. Ale nevadí, teď už se dočkám,“ usměje se nezdolná paní Sedlářová. Právem na sebe může být pyšná. Vždyť se jí pomalu ale jistě podařilo uskutečnit sen ivpodmínkách, kdy jí téměř nikdo nevěřil ajen málokdo pomohl.
„Měla jsem krizi, nebudu to tajit. To už jsem volala ibratrovi do Zlína, ale dobře udělal, že byl na mě přísný. Zase jsem se zaťala ajela dál,“ říká bělovlasá čiperka, která se narodila ve znamení Býka. Ato možná rozhodlo. „Ano, jsem Býk auvědomuji si to každou chvilku. Umím se zabejčit aradovat se zkaždé maličkosti. To mě pořádně popohání dopředu,“ směje se paní Sedlářová.
Atak se radovala, když byla nová okna ve zdi, zedník je začistil avzniklo první pěkné místo uvnitř domu. Nebo když postupně přibývaly čisté rovné zdi, elektrické vedení, rozvody vody, futra, vchodové dveře, fasáda, žaluzie nebo kamna. „Nedovedu si představit, že bych dožila jinde než ve svém. Paní Mikulková na ubytovně je moc hodná, také mi od začátku věřila, ale to víte, všechno financuji hlavně zdůchodu – náhradní bydlení iopravy domu. Až budu zase žít pod vlastní střechou, ušetřím přes tři tisíce měsíčně, které se mi budou hodit při zařizování domácnosti. Teď mám jen to, co se při požáru podařilo zachránit,“ vysvětluje ahned nám pyšně ukazuje troubu, která už má své místo vjinak prázdné kuchyni hned pod větracím okénkem. Péct se vní prý ale zatím nedá. „Už tři týdny čekám na revizního technika znedalekých Bílovic, který musí prověřit, zda jsou elektrorozvody vpořádku. Až od něj dostanu papír srazítkem, rozjedu se kdistributorovi, přihlásím se opět kodběru elektřiny aten mě připojí. Takhle vám ani nemůžu uvařit kafe,“ pokrčí rameny.
Zlednice zbyly škvarky
Levným spotřebičům zdruhé ruky už paní Josefa nevěří. Není divu. Byl to právě zkrat ve starší lednici, který podle vyšetřovatelů hasičského záchranného sboru způsobil loňský požár jejího domu. „Zobav před další katastrofou už nechci vdomě ani plyn aspotřebiče budu raději nakupovat postupně. Až si našetřím, koupím nové. Teď bude nejvíc potřebná lednice, zté původní totiž zbyly jenom škvarky,“ uvažuje nahlas žena. Vzápětí se dozvídáme, že je zatím na cestě maličký kuchyňský kout, do kterého chladnička krásně zapadne.
„Začínám skromně apro začátek mi bude stačit jedna zařízená místnost. Hlavně aby byla elektrika. Válendu mi slíbili Křižkovi, kamna inový komín už jsou také vyzkoušené, krásně topí akomín dobře táhne, to je pro domácnost důležité,“ pokračuje paní Sedlářová. „Trochu mám strach jen ztoho, co budou stát nové vařečky, naběračky, prkénka, misky, hrnce, pekáčky, otvíráky. Každá mladá nevěsta to dobře zná, jak pak peníze létají. Jen stím rozdílem, že já už nemám rodiče, kteří by mi pomohli.“
Pod střechou bude ipes
Na stěhování do nového domečku se paní Sedlářová těší ikvůli pejskovi, kterého by si chtěla opět pořídit. „Moc si ztoho rána nepamatuji, jen to, jakou jsem cítila tíhu na prsou, když na mě ve spánku skočil můj tehdejší tříletý jezevčík Daneček. Chtěl mě tak varovat před ohněm akouřem, byl velmi chytrý. Při požáru bohužel zemřel, moc jsem po něm plakala,“ vyprávěla nám žena při naší první, prosincové návštěvě. Iproto by zase chtěla mít podobného čtyřnohého společníka. „Sněmou tváří si mnohdy rozumím líp než sněkterými lidmi. Nebudete tomu možná věřit, ale sDanečkem jsem si opravdu povídala. Říkala jsem mu všechno, co dělám, co plánuji, co mě trápilo. Podle jeho reakcí jsem věděla, že mi rozumí,“ zvedá knebi oči zalité slzami.
Pro nic jiného už ale paní Sedlářová plakat nemusí. Splnila to, co si slíbila, ipřes pochyby mnohých lidí. Pomohli jí také čtenáři Šípu, kteří posílali seniorce na konto peníze. „Někdy to byla stokoruna, jindy tisícovka, ale všem jsem vděčná. Každému dárci jsem proto psala dopis sdíky,“ usmívá se paní, která jako bájný Fénix vylétla vzhůru zpopela spáleniště.
Vladislava Tomanová
5 
