V poslední době je toho na ni příliš. Prožívá neustálý stres, nejí, nespí a v krátké době zhubla o dvacet kilogramů. „Manžel Karel (62) dostal těžký infarkt, leží v Praze v nemocnici na koronární jednotce a já jsem na všechno zůstala sama,“ svěřila se Harigelová.
Pomalu přestávám mít sílu
Musela se postarat o chod útulku, kde žije nejen sedmdesát psů většinou velkých plemen, ale také ovce a kozy. Kromě neustálé fyzické námahy ji trápí i to, že teď už nemá na chod hospice ani korunu. „Každý den musím nakrmit a napojit všechny psy, obstarat je, zajistit provoz útulku a denně jezdím za mužem do nemocnice. Už pomalu nemám sílu,“ řekla zlomeným hlasem.
Psi denně spotřebují mimo jiné na 50 kg granulí, 25 kg pečiva a na 200 až 400 litrů vody, kterou je třeba přivézt autem v barelech a kanystrech z domova ve vedlejší obci, kde Harigelovi bydlí. To je měsíčně 1500 kg granulí, 750 kg pečiva a až 12 tisíc litrů vody!
Krysaříkovi vyřízli hlasivky
Majitelka útulku si dříve slušně vydělávala, protože jako krejčová doma šila pouzdra, batohy, krosny, sportovní tašky, péřové bundy, spací pytle a ložní prádlo. Peníze dostávali také od sponzorů. Teď už je ale trh zaplaven levným čínským zbožím a zakázky nejsou. Hlavní zdroj příjmů tedy vyschl. Manželův důchod mají na živobytí a dary od sponzorů na provoz útulku nestačí.
„Vše ještě zhoršil mužův infarkt. Nutně potřebuji peníze, krmení pro psy i někoho, kdo by pomohl při ošetřování zvířat,“ měla slzy na krajíčku Harigelová. Nyní už je situace tak zoufalá, že o osudu psů rozhodují jen dny a hodiny.
„Navíc až se manžel vrátí z nemocnice, budu se muset starat hlavně o něj, protože není pohyblivý“ tvrdila majitelka útulku. „Většina našich psů je starých, nemocných, po těžkých úrazech a vyžadují péči. Máme tady zvířata, která lidi vyhodili z auta na dálnici a jiné auto je přejelo a utrhlo jim nohu. Anebo nalezence, kokršpaněla, kterého jeho majitelé přibili v lese hřebíky za uši ke kmeni stromu a nechali ho tam umírat. Dalšího psa, krysaříka, někdo přivázal do křoví a vyřízl mu hlasivky, aby nemohl štěkat a výt,“ popsala neuvěřitelné osudy. „I staří, zranění a nemocní psi přece mají stejně jako lidé právo na život. Proto jsme se o problémová zvířata začali s manželem starat,“ doplnila Harigelová.
Přitom zhruba polovina svěřenců z útulku by podle ní byla schopná začít život jinde, u lidí a v rodinách, kde by o ně měli zájem. Ale vyžadovalo by to lásku a pochopení.
Utracení psů bych nepřežila
Nad vodou zatím hospic drží velká obětavost kamaráda Harigelových Jiřího Makala (59) z Líbeznice, který tam jezdí o víkendech pomáhat. Ale takových lidí je potřeba daleko více, jinak se útulek z problémů už asi nedostane. „Pak by nezbylo než většinu psů, anebo možná všechny, utratit. Zvěrolékař by jim musel dát injekci a poslat je na cestu do psího nebe,“ řekla se slzami v očích Harigelová. „Pak bych to ale já těžko přežila a odešla bych do toho psího nebe s nimi,“ dodala smutně.
Možná se ale začíná blýskat na lepší časy. První lidé již psům v útulku začínají pomáhat. V době, kdy jsme ho navštívili, přijel Jakub Kousal, vysokoškolský student ekonomie z Ústí nad Labem, a přivezl několik pytlů granulí. „Když jsem se o problémech útulku dozvěděl, nedalo mi to a musel jsem pomoci,“ řekl. Asi hodinu po něm přivezl Pavel Kopka z Prahy potřebné kartony psích konzerv. Od majitelky útulku jsme se dozvěděli, že je sponzoruje již několik let.
„Ozval se mi také jakýsi pán, který se nabídl, že mi bude v době, kdy můj manžel nemůže řídit, platit šoféra, který naší dodávkou odveze vše nutné pro útulek a mě doveze tam, kam potřebuji,“ trochu se usmála Harigelová s tím, že muž svůj slib dodržel, a tak má k dispozici řidiče Tomáše Golu.
Jako velice vstřícná se projevila i Vladimíra Venturová z Prahy, majitelka pozemku, kde útulek leží. Za pronájem vyžaduje jen symbolický poplatek.
Cesta do PSÍHO NEBE
Nikdo na to nechce ani pomyslet, přesto všem starým a nemocným obyvatelům hospice hrozí utracení místo poklidného dožití.
„Psa může utratit jen odborně způsobilá osoba. Obvykle přitom postupuje tak, že pejsek dostane dvě injekce. Ta první ho přivede do narkózy, aby nic necítil, a druhá ho odvede do psího nebe. Děje se tak většinou pro nevyléčitelnou nemoc zvířete, těžké po-ranění, celkové vyčerpání nebo stáří,“ řekl kladenský veterinář Karel Klaus. Majitel psa za smutnou službu zaplatí částku, která se odvíjí od hmotnosti zvířete. „Takové řešení by ale mělo být pro majitele zvířete vždy až zcela poslední možností,“ zdůraznil Klaus.
Budou moci žít dál, anebo je čeká smrt?
Bez hodných lidí se bude psí hospic stále potácet na kraji propasti. Mnoho času přitom nezbývá. Pomoci můžete i vy. Číslo účtu, kam můžete posílat finanční dary, je: 1730885001/5500. Jakoukoli další pomoc lze probrat přímo s Dagmar Harigelovou na telefonu 737 866 279.
5 
