Šíp.deník.cz

Malování a sex, to je moje!

Malíře Libora Vojkůvku zařazují odborníci na malbu mezi snové realisty, ale on nemá škatulkování rád.
Malíře Libora Vojkůvku zařazují odborníci na malbu mezi snové realisty, ale on nemá škatulkování rád.
Zdroj: Šíp
Sdílej článek:

SLiborem Vojkůvkou (64) ze Šternberka, svérázným malířem, cestovatelem, entomologem, sběratelem starých věcí, fotografem, spisovatelem, pěstitelem sukulentů, kytaristou, zpěvákem alidovým bavičem se nikdo nenudí. Na nedostatek legrace si nestěžuje ani jeho o38 let mladší partnerka Dáša. Oba nás súsměvem přivítali vateliéru svého domu se zahradou na kopci nad Šternberkem, kde právě malovali.

Tátu odtrhli v74 letech odženské!

Před třemi roky se rozvedl avté době měl prý problémy se srdcem. „To víte, citový chlap takovou věc těžce nese, měl jsem vté době snad 250 tepů za minutu, ale sotva jsem si pořídil novou ženušku, mladici Dášenku, tak srdíčko pookřálo adnes je všechno vpořádku,“ smál se auličnicky pokynul hlavou směrem ke své partnerce: „Jen se na ni podívejte, taková kočka by uzdravila imrtvého.“

Pak nám prozradil, že jim to spolu úžasně klape. „Kurňa, malování asex je kořením života, ato je moje! Obojí děláme spolu, není to úžasné?“ vykřikl avyprávěl dál: „Mého tátu nachytali vjedné vesnici na severní Moravě, jak tam vkřoví bere jednu ženskou, anemohli ho od ní odtrhnout. Ato mu bylo 74 let! Ajá jsem stejný, po promilované noci jsem jako čiperka, plný energie, aDášenka se sotva plouží. Vidíte, mám to vgenech, atak si to spolu ještě vživotě užijeme!“

#nahled|https://g.denik.cz/56/f8/malastjm01_denik-galerie.jpg|https://g.denik.cz/56/f8/malastjm01.jpg|Spokojený Libor Vojkůvka s Dášou a se psem Marcipánem#

Mamince zaskočila kost

Vojkůvka se pochlubil, že se sDášenkou už zasnoubili. Bylo to na sopce Krakatau na ostrově Anak Krakatau mezi ostrovy Jáva aSumatra. „Chceme se vzít, atak jsme pak byli za maminkou atatínkem Dášenky, kde jsem je na slavnostním obědě požádal, zda by mi dali dcerušku za ženu. Jedli jsme rybu. Když jsem žádost upřímně vyslovil, vzpříčila se náhle mamince vkrku kost azačala se dusit, tak nevím, jestli svatba bude tak rychle, jak jsme plánovali,“ vyprávěl malíř. „Já už mám zminulého manželství dvě děti, ale můj táta jich stihl za život šest, tak mám co dohánět.“

Malíř miluje kaktusy a sukulenty, ale už na ně nemá čas.

Marcipán je „kazišuk“

Vojkůvka vživotě namaloval na pět set obrazů. Nyní tvoří deset hodin denně, je velmi precizní avelký obraz se vjeho ateliéru rodí stovky, někdy itisíce hodin. Ojeho obrazy je ale takový zájem, že každé dílo je zamluveno, ještě než ho domaluje. „Moje Dášenka je povoláním restaurátorka, ale vateliéru už se mnou maluje plakáty asvé obrazy, nejčastěji portréty,“ řekl spokojeně aobjal partnerku kolem ramen. Jejich desetiletý pes Marcipán hned vycítil rodinnou pohodu askočil jim do klína. „Marcipán je antisexuální pes,“ stěžuje si Vojkůvka, „sotva večer vlezu do postele za Dášenkou, už je tam, štěká na mě avystrkuje mě zadkem ven.“

#nahled|https://g.denik.cz/56/f8/malastjm03_denik-galerie.jpg|https://g.denik.cz/56/f8/malastjm03.jpg|Partnerka Dáša je povoláním restaurátorka a v ateliéru maluje nejen plakáty, ale už i své obrazy, nejčastěji portréty. #

Teď malíř připravuje pro děti spolu sDášou astruhlářstvím Jana Podešvy zPaseky uŠternberka unikátní anádherné puzzle smotivy svých obrazů.

Lidé Vojkůvku vokolí znají, ale když zajede opár desítek kilometrů dál, nemusí to už platit. „Jednou jsem jel do Velkých Losin uŠumperku, které jsou asi 50 km daleko, ašel jsem tam do místní hospody,“ svěřil se nám súsměvným zážitkem. „Chlapi, co tam byli na pivu, se mě ptali, odkud jsem. Řekl jsem jim, že ze Šternberka. Atři znich se hned chvástali, že tam dobře znají malíře Vojkůvku, aptali se mě, jestli ho znám také. Tak jsem je chvíli napínal anakonec jsem jim řekl, že jsem to já. Koukali jako vejři,“ chechtal se muž.

#nahled|https://g.denik.cz/56/f8/malastjm04_denik-galerie.jpg|https://g.denik.cz/56/f8/malastjm04.jpg|Hajzlík pro Helenu Růžičkovou z filmu Trhala fialky dynamitem#

Hajzlík pro Helenu Růžičkovou

Malíř je celý život sběratelem starých věcí, akdyž někde vidí ruinu, nedá mu to, aby se nepodíval dovnitř, jestli tam náhodou nenajde starý obrázek, hrníček či hmoždíř. Ale takové poklady se prý už dnes nacházejí výjimečně. „Dnes je tam obvykle už jen suť,“ podotkl lítostivě.

Malíř má ale doma jiný poklad – dřevěný suchý záchod zfilmu Trhala fialky dynamitem, ve kterém hrála Helena Růžičková. „Maloval jsem ten hajzlík na filmování pro ni,“ chlubí se aukazuje nám pestře malované stěny idveře toalety, pak si sundává kalhoty abez rozpaků si sedá na suché WC.
Vojkůvka má bezpočet koníčků, má rád brouky irostlinky, pozoruje je ase zaujetím fotografuje. Na velkém balkoně dnes pěstuje už jen přes sto kaktusů asukulentů, protože jejich několikatisícovou sbírku zlikvidoval. Není na ně prý čas. „Dával jsem je postupně za branku snápisem, že si je každý může vzít, anež jsem se doma otočil, byly vždy pryč,“ popisuje, jak se jich zbavil.

Libor Vojkůvka maluje vsedě a někdy při tom používá speciální brýle.

Koncertuje vlese

Jeho velkým koníčkem je hra na kytaru azpěv. Když byl vNew Yorku, hrál tam jeden černoch na ulici na sladké dřevo. Před sebou měl klobouk na peníze, ale nikdo mu tam nic neházel. Vojkůvka mu vytrhl kytaru zruky, začal zpívat aza chvilku už pršely do klobouku dolary. „Na kytaru hraju dlouho arád si zazpívám izajódluju,“ vyznal se. „Koncerty nejraději pořádám vlese, kde si sednu na mech pod stromy, brnkám na plné pecky apěju. Jediným posluchačem je mi tam Dášenka. Ale jezdíme imezi trampy, kde snimi hraju azpívám utáborového ohně. Na koníčky mám ale málo času, protože celé dny jen maluju amaluju,“ vysvětlil Vojkůvka. „Neměl jsem čas ani na to, abych si zašel vyřídit důchod, přestože na něj mám už dva roky nárok,“ smál se malíř.

#nahled|https://g.denik.cz/56/f8/malastjm06_denik-galerie.jpg|https://g.denik.cz/56/f8/malastjm06.jpg|O jeho obrazy je takový zájem, že každé dílo je zamluveno, ještě než ho domaluje.#

Malíř cestovatel

Za život Vojkůvka navštívil už 115 zemí ateď prý cestuje sDášenkou, jak jen to jde. „Rádi chodíme vcizině do galerií ana výstavy obrazů, prohlížíme si památky, couráme se uličkami měst apoznáváme lidi.“ Dříve malíř navštívil na vlastní pěst imnoho exotických míst, kde to bylo nebezpečné aněkdy mu šlo ioživot. Létal letadly připomínajícími spíše vraky než stroje, ve kterých se místní cestující, převážející vbečkách domů často benzin anaftu, po přistání modlili radostí, že to přežili. Jezdil vautech po úzkých cestičkách nad horskými propastmi abrodil se vřekách plných krokodýlů, což obvykle zjistil, až když byl udruhého břehu, kde predátoři trhali lamu. „Nejkrásnější ze všech zemí je ale ta naše,“ tvrdí zkušený cestovatel, který zbalonu rád pozoruje Šternberk azápad slunce.

Je gurmán amusel začít pít

„Na jídlo, to mě užije,“ pochlubil se malíř. „Miluju řízky. Když jedeme do Vídně nakupovat barvy aštětce, tak se vždycky stavíme vrestauraci, kde mají pravý vídeňský, který byl zapsán do Guinnessovy knihy rekordů aje větší než talíř. Jím ho tam tak dychtivě, až říhám. Ale někdy máme doma tolik práce, že není čas na nákupy. To pak spasu izmrzlou klobásu atvrdý chleba, který si namáčím do vody.“

Pokud jde opití alkoholu, byl Vojkůvka donedávna naprostý abstinent. Pak měl problémy se srdcem alékař mu doporučil, aby pil každý večer dvě deci červeného vína. „Ukázal mi grafy astatistiky, ze kterých bylo zřejmé, že musím začít pít. Atak jsem ho poslechl,“ zakřenil se. „Adělá mi to moc dobře. Zlatý doktor!“

Duchovní vůdce

Duchovní vůdce

Malíř Libor Vojkůvka má vživotníchčárách na obou dlaních vyznačeno písmeno M. Je to prý nejlepší znamení, nositel M je duchovní vůdce, který lidem ukazuje směr života. „Když to viděli mniši na Srí Lance či vThajsku, nevěřili vlastním očím, hluboce se mi klaněli, klekali přede mnou anechali se se mnou fotografovat,“ tvrdí malíř. „Já jsem něco podobného viděl jen uněkolika mnichů vBangladéži avIndii.“ Znamená to prý také, že nositelé M mají velké léčitelské schopnosti. „Dříve, když jsem měl ještě více času, tak jsem energetickým působením dostal několik lidí ze závislosti na alkoholu,“ uvedl malíř. „Někde vpřírodě na vyvýšeném místě, třeba na vrcholu Bradla či na Rabštýnských skalách, jsem je za slunného dne požádal, aby se svlékli do půl těla, zavřeli oči apřijímali se mnou ze slunce azkosmu energii do svého pupíku,“ předvedl nám názorně ve svém ateliéru. „Aby tak vnímali jen to čisté, co jim vtékalo do těla, avšechno špinavé, tedy izávislost na alkoholu, odcházelo zčlověka pryč,“ líčil nám. „Ikdyž to nepotřebuji, já sám tak také někdy čerpám životní energii apodívejte se, jak jsem vyrovnaný aspokojený chlap.“

Sdílej článek:

Doporučené články

Partnerské horoskopy

Přehled partnerských vztahů