Na plese zazpíváte v doprovodu Orchestru Gustava Broma. Jak vznikla vaše spolupráce?
S orchestrem Gustava Broma jsem se poprvé setkal na natáčení Česko Slovenské SuperStar v jednom z kol. Zpívali jsme spolu skladbu Feeling Good a byl to pro mě velmi krásný zážitek. Po skončení jsme se domluvili na spolupráci a vystupujeme spolu na některých plesech.
Orchestr nedávno oslavil 70. výročí svého založení. Repertoár i „hudební tvář“ tělesa se od doby jeho vzniku výrazně proměnila. Jak to vnímáte coby mladý hudebník inklinující spíše k tradičnímu repertoáru?
Každá kapela se mění a já jen obdivuji, že za ta léta, co se proměňuje Orchestr Gustava Broma, si udržuje velkou kvalitu. Je to podle mě i díky dirigentovi Vladu Valovičovi, který orchestr skvěle vede.
Jaké písně jste si pro vystoupení na Metropolitním plese připravil a do jaké míry váš výběr ovlivnilo právě to, že se jedná o taneční večer?
Určitě zazpívám písně, které se na ples hodí. Zahrajeme písně swingové éry i písně popové. Jedno však budou mít písně společné – bude se na ně dát tančit !
Tančíte rád?
Musím přiznat, že tančit neumím. Na plesech se tanci zatím úspěšně vyhýbám, protože většinou zpívám. (úsměv)
Jako vítěz soutěže Česko Slovenská SuperStar za sebou máte důležité období, kdy jste mnohým dokázal, že to se zpěvem myslíte vážně. Zkuste být na chvíli kritikem sám sobě – jak jste obstál?
Myslím, že dobře. Nahrál jsem album, se kterým jsem spokojený, navíc jsem napsal všechny skladby a umístil se na čtvrtém místě ve Slavíkovi. Mám za sebou úspěšný rok, jen si přeju, aby ten stávající byl alespoň z části takový jako ten předešlý.
Vaše jméno si mnozí spojí především s písněmi Toma Jonese, Karla Gotta, Leonarda Cohena či Elvise Presleyho, které jste interpretoval v semifinálových a finálových kolech soutěže. Tam to snad ani nešlo jinak – vybíral jste z repertoáru jiných. Převzaté skladby však zpíváte stále. Obáváte se, že by se vaše autorské věci tolik nezalíbily?
Prezentuji se hlavně svojí tvorbou. Teď chystám nové album, které bude opět sestavené jen z mých písní. Na akcích společenského typu ale člověk musí hrát skladby, které lidé znají, protože jde hlavně o zábavu. Další věc je čistě praktická – mám zatím za sebou jedno album, které se nedá hrát celé živě. Proto občas sáhnu i ke skladbám jiných autorů. A proč taky ne? Dělá to většina zpěváků, i Karel Gott. Jsem pro to, aby skladby neumíraly po svém prvním nahrání, ale žily dál s dalšími umělci.
Prozradíte o novém albu něco víc?
Největší změnou bude čeština, v níž tentokrát bude celá deska. I styl nahrávání bude odlišný. Chci album nahrát ve studiu celé živě.
Ambice prosadit se v zahraničí nemáte?
Samozřejmě že ano, ale musím se prvně plně etablovat doma. Možná za pár let…
A co účast na muzikálových projektech? To vás neláká?
Upřímně řečeno, ne. Jsem rád sám sebou a hraní role opravdu není pro mě. Jak se ale říká, nikdy neříkej nikdy, takže možná jednou změním názor. Záleželo by určitě na příběhu.
Co vás za ten rok ve světě šoubyznysu nejvíce překvapilo? Ať už v tom dobrém, či špatném slova smyslu…
To, jak jsou lidé ve vrcholném šoubyznysu příjemní a lidští. Příkladem za všechny je Karel Gott. Je to opravdu příjemný pán, který si váží svého úspěchu i lidí okolo sebe.
Máte v úmyslu věnovat se hudbě profesionálně i nadále?
Rozhodně ano. Jsem přesvědčen, že mým úkolem je zpívat. Zpívat celý život a nikdy nemuset přestat.
Prožíváte někdy okamžiky, kdy si při nastudování některé skladby nejste úplně jistý? S kým se v takové chvíli radíte?
Zatím se mi to nestalo. Skladbu připravuji tak dlouho, až jsem si naprosto jistý tím, že výsledek bude dobrý. Oporou je mi má partnerka, které vždy nové skladby zazpívám a ona mi řekne, co si myslí.
Nakolik vám popularita ovlivnila život?
Ovlivnila jej silně, ale nikterak špatně. Rodina mě podporuje a je ráda za můj úspěch. Školu jsem ukončil, ale v podstatě se pořád učím při koncertech s muzikanty, jako je Oskar Rozsa, Martin Valihora i big band Gustava Broma. Je mi ctí, že můžu lidem nabídnout to, co mě baví nejvíce, tedy zpěv.