Narodila se do typické maloměšťanské rodiny. Otec pracoval jako úředník ve sladovně amatka šila vprostějovských závodech. Milena se měla stát zdravotní sestrou anastoupila na příslušnou školu. Osud jí ale naplánoval jinou životní dráhu.
Od rodičů brzy odešla
Vprostějovském divadle se setkala shostujícím Janem Werichem apo představení si kněmu šla pro podpis do programu. Mladičká akrásná dívka ho zaujala, však ji po letech označil za herečku snejkrásnějšíma očima. Nakonec se jí zeptal, jestli by chtěla hrát ve filmu, vzal si na ni spojení askutečně se zanedlouho ozval. Režisér Bořivoj Zeman se na něj totiž obrátil sprosbou, jestli nezná někoho šikovného do role princezny vchystaném filmu na motivy pohádky Sůl nad zlato. Milena odjela do Prahy auž tam zůstala. Bylo jí pouhých 15 let. Ve vztahu srodiči to zanechalo trvalý šrám, který se nikdy zcela nezahojil.
Vhlavním městě začínala úplně od nuly. Během natáčení bydlela vpodkrovním pokojíku ve vile Jana Wericha na Kampě, příliš dobře ji nepřijali ani kolegové na place. „Vyčnívala jsem mezi herci jako dřevěný panák. Vladimír Ráž si dokonce stěžoval, že neumím líbat,“ vzpomínala později už súsměvem.
Složitý vztah sdcerou
Vté době Milena potkala bulharského studenta Orfeie Cokova. Byla ztoho láska jako trám, akdyž se Orfei vracel domů, Milena odjela sním.
Následovala svatba, otěhotnění arychlé vystřízlivění. Herečka nechtěla žít vBulharsku, Orfei vČechách. Následoval rozvod. Milena odmítla potrat, přestože dítě vjejí situaci znamenalo značnou komplikaci. Dcerka Lucie nakonec skončila vpéči prarodičů vProstějově. Kmatce se natrvalo vrátila až ve třech letech. Ito je možná jeden zdůvodů jejich komplikovaného vztahu, který vyvrcholil vroce 1989. Tehdy Lucie utekla za zakladatelem sekty Janem Parsifalem Dvorským anatrvalo sním odjela neznámo kam. Přestože sním měla osm dětí, Milena je nikdy neviděla. Radost jí dělal pouze syn Jakub, kterého měla zdruhého manželství se zvukařem Josefem Krausem.
Když loni těsně před Vánocemi Milena nečekaně zemřela, Parsifal vzkázal: „Naše rodina prožila svátky zcelaběžně.Tak jsme se sobě odcizili, že její skon pro nás nehraje žádnou roli.“
(tom)
4 
