Nedávno jsme psali ozdevastovaném domě hrůzy vKyselce na Karlovarsku, jehož obyvatelé přes příšerné podmínky stále platí nájem abojí se, co snimi bude. Nyní přinášíme reportáž zdalšího podobně zchátralého domu, která má ale úplně jiné vyznění. Tamější obyvatelé si na způsobu svého bydlení všímají především těch pozitivních stránek.
Okna ischody chybí
Dům sčíslem 166 má oficiální název Dolní Kartouzy adříve vněm byly desítky bytů pro pracovníky nedaleké textilky, která zkrachovala. Dnes je dům nebezpečný, zloději vyřezali apoškodili krovy, střecha se může na některých místech každou chvíli zřítit. Místnosti na neobydlené straně domu už dokonce mají propadlé stropy, místo oken jsou jen díry do zdi, podlaha je vytrhaná stejně tak jako rozvody elektrického vedení avodovodní trubky. Zdruhé strany objektu je frekventovaná silnice apřímo před domem je semafor. Řidiči ve frontě aut ani netuší, vjak nebezpečné zóně právě stojí.
Žalostný stav domu dokreslují kupy nepořádku. Chybí dveře ischody. Raději nedomyslet, co by se mohlo stát, kdyby se sem dostaly děti. Vruinách ivokolí jsou hromady suti, zbytky nábytku, rozkládající se peřiny, staré hrnce apneumatiky, torza televizorů ivysavačů, lahve…
Obydlené místnosti dvou bytů na druhé straně mají ještě dveře iokna, za některými jsou dokonce cáry závěsů. Za jedním oknem na nás štěká pes Bobik. Tady žijí tři lidé, kteří nám povyprávěli ozpůsobu zdejšího života. Do svých bytů nás ale nepustili. „Nemusíte vidět všechno,“ mávl rukou Ruda.
Vodu máme, je tu pramen
Sousedka Vlasta Rudišová se vté chvíli právě vracela zlesa skošíkem plným hub aradostně volala na svého přítele Jirku: „Rostou! Bude polívka asmaženice. Musíme zatopit vkamnech, budu vařit.“
Před domem vede ze stráně trubka azní nepřetržitě vytéká voda. „Je tu pramen, tak jsme si vodu přivedli před dům. Je pitná,“ vysvětluje Ruda anapouští hrnec. Za minutku je plný. „Tady si ji čepujeme na vaření, mytí ina splachování záchodů,“ dodává. Pak se snámi dává do řeči iJirka. Vypráví, jak přišel před lety při nehodě na motocyklu onohu. „Sousedské vztahy máme dobré,“ dodává achlubí se, že mají doma ještě psa Šmudlu, který má rád všechny lidi.
Nájem nemůže nikdo chtít
Od Jirky se dále dovídáme, že má malý důchod anájem by vžádném pěkném domě nezaplatil. „Moje partnerka má už také nárok na důchod, říkám jí to pořád, ale ještě si to nebyla na úřadě vyřídit,“ stěžuje si. Vlasta ale mlčí ajen mávne rukou: „Však jo.“
Ruda, kterému se lísá kolem nohou kocour Miňa, je včástečném invalidním důchodu. Prý by nájem iplatil, ale není komu. „Majitele domu Petra Mikesku jsme tady vživotě neviděli,“ vysvětluje. „Apoplatky za vodu aelektřinu na nás nikdo nemůže chtít, když máme obojí odpojené. Mám rádio na baterie, baterku asvíčky, takže elektřinu nepotřebuju. Avoda je před domem,“ dodává.
Bezdomovci nejsme!
Pak se všichni usazují venku uprostřed neuvěřitelného nepořádku. Ruda, Vlasta iJiří tady tráví hodně času. Mají tu sedačky akřesílko, kde klábosí aobčas iněco oslavují, třeba narozeniny. Ruda popisuje, že dříve pracoval jako dělník vmístnítextilce, Jirka byl hromosvodář aVlasta dělnicí vbižuterním závodě. „Důležité je, že máme střechu nad hlavou. Bydlí se nám tady docela dobře, obchod je za rohem adoktor nedaleko,“ říká Jiří. „Občas sem přijde nějaká návštěva,“ doplňuje Ruda. „Chodí sem třeba bezdomovci pálit izolaci zkabelů, které pak prodají do sběrny. Udělají si oheň azase odejdou.“
Sami obyvatelé domu hrůzy se ale za bezdomovce nepovažují, dokonce se cítí takovou otázkou dotčeni. „Dekret na byt máme už asi propadlej, předchozí majitelka domu, paní zUkrajiny, nám ho před lety každým rokem obnovovala, ale máme tady trvalé bydliště, tak co.“ Ruda je přesvědčený, že dekret na byt má, vždyť tu bydlí už léta. Otázka ho trochu rovněž rozčilila: „Kam bych šel, vždyť jsem tady už zvyklej aje tady hezky. Jen se podívejte třeba dneska, když svítí sluníčko, no není to balada?“
Bude se dům bourat?
Zdevastovaný dům naopak dělá vrásky na čele starostovi Velkých Hamrů. „Objekt patří panu Mikeskovi, ale nyní je vzástavě uČeské spořitelny aje naděje, že banka by ho po exekuci prodala naší obci,“ říká Josef Pala. „Stavbu bychom srovnali se zemí apak bychom se rozhodovali co dál. Rozhodně bychom tam chtěli vybudovat zařízení, které by sloužilo našim občanům. Pozemky okolo domu nám patří,“ plánuje Pala.
„Tři lidé, kteří tam nyní žijí, nemají na byty žádné dekrety ajsou tam načerno. Jsou to ale zdejší dlouholetí obyvatelé, proto věřím, že bychom se ojejich provizorní ubytování nějak postarali,“ dodává starosta.
Dluhy zaplatila obec
Ještě loni prý vdomě hrůzy žilo více většinou romských rodin, aprotože neplatily poplatky, dodavatel jim zastavil přívod vody. Dluh tenkrát dosáhl výše 80tisíc korun, ale protože se blížily Vánoce, obec dluh uhradila stím, že jí peníze nájemníci vrátí. Vodu pak domácnosti přes svátky opět měly, než ji vodárny nakonec definitivně uzavřely. Rodiny se nakonec rozprchly neznámo kam azdluhu vybral městský úřad jen 30tisíc.
Svázané ruce má také majitel domu Petr Mikeska. Tvrdí, že sobjektem nemůže nic dělat. Nemůže ho prý ani zbourat, protože je to vázáno smlouvou se spořitelnou. Poslední tři obyvatelé domu hrůzy tedy zatím mohou žít dál vklídku apohodě. Jak dlouho jim to ale vydrží?
5 
