Petr Janda: Prožívám nejšťastnější životní období!

Máte devítiměsíční dceru Anežku, se kterou se vůbec neukazujete na veřejnosti. Máte k tomu nějaký důvod?

My jsme zalezlí na venkově a nechceme se moc angažovat v mediálním světě, aby nám to Anežka jednou nevyčítala.

Jak si užíváte roli tatínka?

Úžasně. Je to už počtvrté, ale teď prožívám hrozně šťastné životní období, protože na tohle děťátko mám čas, jsme skoro pořád spolu a málokdy spím mimo domov. Teď jsme byli měsíc v Austrálii, kde se Anežka chovala úplně skvěle. Jinak už se plazí, má vlastní ohrádku, kde samozřejmě nechce být. A už ji musíme hlídat, odstraňovat z cesty předměty.

Plánujete s manželkou Alicí ještě další dítě?

Nebráníme se tomu. Když se to stane, tak se to stane. Necháváme tomu volný průběh.

Co říkáte na přítele dcery Marty Viktora Mráze?

Já ho znám léta spíš jako kamaráda. Myslím, že věkově i postavením by se k ní hodil, protože je z branže, takže jí nebude zakazovat zpívat. Sám ví, co to všechno obnáší. Marta asi nehledá žádného zajíčka. Měla poměrně málo zkušeností, protože byla léta vdaná a pak vždycky s někým chodila několik let. Já jí strašně přeju, aby jí to vyšlo, protože biologické hodiny přesně v tomhle věku tikají hodně rychle a ona si je toho vědoma. A já bych také přivítal vnouče, protože třeba můj první vnuk už je ženatý. Vzal si Tchajvanku, kterou potkal někde v Tokiu. Tak jsem se nedávno z opatrnosti zeptal, jestli nebudou mít dítě, protože bych měl první pravnouče, ale prý zatím ještě ne.

Dokázal byste si Viktora představit jako svého zeťáka?

Samozřejmě. Nechci takhle spekulovat, protože je ještě ženatý a nebude to asi úplně jednoduché, ale chtěl bych věřit tomu, že Viktor bude pro Martu ten pravý.

A vaše prostřední dcera Eliška má také umělecké sklony?

Má, ale Eliška je typická sečtělá intelektuálka. Pořád čte, má samé jedničky, zbývají jí dva roky do konce gymnázia. Letos jede studovat na tři týdny do Oxfordu, a až odmaturuje, tak chci, aby jela na rok na univerzitu do Austrálie nebo do New Yorku. Zajímá ji scenáristika, ráda píše úžasné povídky a eseje, takže si myslíme, že to bude něco takového.

Před rokem jste si nechal implantovat vlasy. Jste spokojený s výsledkem?

To byla první várka, ale když se podívám do zrcadla, tak jsem sám se sebou spokojený. Nejdříve jsem si říkal, že už na to kašlu, ale když vidím, že by to ještě šlo zahustit, tak půjdu asi ještě jednou.

Ale říkal jste, že zákrok byl poměrně bolestivý…

Byl, byl jsem hodně oteklý. Ta operace sama o sobě nebolela, ale týden po tom jsem skoro neviděl, jak jsem měl opuchlé oči. Pro krásu se prostě musí trpět (smích). Ale pořád to ještě nemá na problémy se zuby. U mě to začalo paradontózou kolem třicítky a od té doby mám pořád nějaké problémy. Mám sice stále vlastní zuby, ale je to za cenu mnohdy velmi bolestivých operací.

Jaké jsou plány s Olympikem?

Máme nový program, kterému říkáme Dvacet deset, jako 2010. Je hodně rockový, i když tam jsou i akustické věci a nové písně. Samozřejmě zazní i staré hity, kterých je tak šedesát procent. Lidé to prostě mají lidé rádi.

A co soukromé plány v letošním roce?

Letos budeme s Alicí slavit deset let od seznámení a pět let od svatby, takže to poletíme oslavit na tři dny do Paříže. Poletíme sice i s malou, takže po večerech budeme v hotelu, ale jinak si to určitě užijeme. A léto strávíme u nás na Propasti.

S Karlem Šípem připravujete muzikál Ať žije rockenroll! To mě u vás docela překvapuje. Jak vás to napadlo?

Není to až tak překvapující. Je to už třetí muzikál, který jsem napsal, ale žádný z nich se zatím nerealizoval. Jednou jsme dokonce na stejné téma napsali muzikál s Jankem Ledeckým, ale chlapsky jsme si řekli, že to rovnou hodíme do kanálu. Čekal jsem, až budu mít jistou smlouvu s nějakým producentem, protože jsem na tom pracoval rok a půl a zanedbal jsem všechno ostatní. Třeba Olympic nevydal desku, protože jsem to nestíhal. Ale nakonec jsem se do toho dal hlavně z toho důvodu, že ten námět je mi strašně blízký.

O čem muzikál bude?

Je to o rokenrolovém zpěvákovi, který se bohužel narodil na špatném místě a ještě v horší době. Je to celé na bázi legrace, ale na konci to pak poměrně zhořkne.

Pořádáte konkurz. Co od něj očekáváte?

Máme šest rolí, které hledáme přes konkurz. Snažíme se najít jiné typy, protože mám pocit, že se teď všechny role točí kolem těch samých lidí. A hlavně potřebujeme někoho hodně mladého.

Počítáte třeba i s vaší dcerou Martou?

Marta tam má roli danou, pokud projeví zájem, bude hrát sekretářku.

Nebál byste se spolupráce s vlastní dcerou?

Vůbec ne. My jsme s Martou kritičtí sami k sobě. Já jí ukazuji svá nová dílka a ona zase svá mně a povídáme si o tom bez nějaké velké diplomacie, poměrně rockersky tvrdě, klidně mi řekne tati, to se mi nelíbí, a jí to můžu říct taky.

Čím myslíte, že váš muzikál přitáhne lidi?

Bude tam živá kapela, která bude dokonce na jevišti a bude spolupracovat, nebude tam žádný playback. A naprosto původní muzika.