Roald Amundsen. Nejslavnější polární výzkumník všech dob. Byl to právě on, kdo 14. prosince 1911 jako první člověk stanul na jižním pólu.
Svou pozornost sem zaměřil poté, co mu prvenství na severní točně v roce 1909 vyfoukl Američan Robert Edward Peary. Tehdy ještě nikdo netušil, že za půl století bude jeho primát silně zpochybněn.
Nejmodernější oděvy
Pokusy o proniknutí do hloubi Antarktidy na jižní polokouli podnikali Britové ještě před polovinou 19. století. Tehdy se výprava Jamese Rosse pokoušela na dvou speciálně upravených lodích dosáhnout jižního magnetického pólu. Postup jim ale zahradila přes 50 metrů vysoká stěna, svou rozlohou největší stěna šelfového ledu na světě. Plocha tohoto plovoucího ledu je jako Francie a Belgie dohromady. Ross se přesto dočkal nehynoucí slávy. Ledová bariéra dnes nese jeho jméno.
První vážně míněný pokus o dosažení jižního pólu se uskutečnil v roce 1901. Podnikl ho Robert Falcon Scott. Přestože měl rozsáhlé prostředky, velké zásoby potravin, nejmodernější oděvy a obuv a také speciálně postavenou loď, výprava skončila nezdarem. Příroda byla silnější.
Scott se ale nevzdal a v listopadu následujícího roku se do země věčného ledu vydal znovu. Výpravu vedl spolu s Ernestem Shackletonem. Jejich psí spřežení se dostala 768 kilometrů od pólu, ale pak se muži museli kvůli hladovění a sněžné slepotě vrátit.
V červnu roku 1907 se do Antarktidy vydal sám Shackleton. Scott jen se smíšenými pocity pozoroval, jak se jeho přítel a chráněnec pouští plnou silou za jeho cílem. Shackleton však neuspěl, i když se dostal hodně blízko. Se třemi společníky musel otočit jen 180 kilometrů před cílem.
Cesta dlouhá 2880 km
Dobytí jižního pólu se postupně stalo prestižní soutěží a honbou za slávou. Expedice chystali Skotové, Němci i Švédové. Dva muži ale měli přece jen náskok. Koncem roku 1910 se ke břehům Antarktidy opět vydal Scott na lodi Terra Nova a v McMurdově úžině čekal řadu měsíců na vhodný okamžik k zahájení pokusu o dobytí točny.
Počátkem roku 1911 k Antarktidě připlul na lodi Fram i Amundsen a vyčkával na druhé straně Rossovy bariéry.
Scott o něm dobře věděl a chtěl k cíli vyrazit co nejdříve. S devíti muži opustil základnu 1. listopadu, tedy v době, kdy v Antarktidě začíná léto. Čekala ho cesta k pólu a zpět, zhruba 2880 kilometrů.
Stany plné mrtvol
V tu dobu už byl Amundsen se čtyřmi kolegy také na cestě. Jejich saně táhlo celkem 52 psů, což se ukázalo jako dobrá volba. Scott netradičně vsadil zejména na poníky. Ti ale extrémní podmínky nevydrželi, a tak muži museli saně táhnout sami. Když 16. ledna 1912 konečně dorazili k pólu, třepetela se tam norská vlajka. Amundesem se tam dostal už 14. prosince 1911. Scottovo zklamání muselo být obrovské. Zatímco norského hrdinu na cestě zpět hřál pocit vítězství a v pořádku se vrátil domů, Scottova výprava takové štěstí neměla. Provázely je bouře, muži ztráceli orientaci a trpěli omrzlinami. Všichni nakonec zemřeli hladem a vyčerpáním. Stany s jejich zmrzlými těly i podrobnými deníkovými záznamy posledních dnů se podařilo najít až po půl roce.
Roald Amundsen (1872 –1928): LETĚL POMÁHAT, SÁM ZAHYNUL
Narodil se v norském městě Borge do rodiny námořního kapitána a majitele loděnice jako čtvrtý syn. Jeho celé jméno znělo Roald Engelbregt Gravning Amundsen. Matka z něj chtěla mít lékaře a snažila se jej držet mimo námořnické řemeslo. To se jí dařilo, ale když bylo Roaldovi 21 let, zemřela. Chlapec se hned poté přihlásil do služby na lodi.
Jeho životní dráhu silně ovlivnil jiný slavný polárník Fridtjof Nansen (1861-1930), kterému se v roce 1888 podařil první úspěšný přechod Grónska.
Amundsen později získal jeho loď Fram, kterou chtěl použít na cestu k severnímu pólu. Když ho předběhl Američan Peary, obrátil svou pozornost na jižní točnu. Po jejím úspěšném dosažení hledal další výzvy. Pokoušel se proplout Severním ledovým oceánem, kde jeho loď několikrát uvízla v ledu. V roce 1925 se snažil obletět severní pól letadlem. Stroj se ale kvůli poruše na jednom z motorů musel vrátit. Amundsen nakonec koupil vzducholoď, pojmenoval ji Norge a s ní se 12. května 1926 na severní pól konečně dostal.
Když o dva roky později při podobném pokusu ztroskotala vzducholoď Italia pod velením Umberta Nobileho, zapojil se do pátrací akce. Se svým hydroplánem odstartoval ze severu Norska, ale nikdy se nevrátil. Stroj se patrně zřítil do vln Barentsova moře.
Robert Falcon Scott (1868–1912): NAVŽDY DRUHÝ
Na svět přišel v anglickém Plymouthu a stejně jako Amundsen udělal kariéru v námořnictvu. Do armády ale vstoupil už ve 13 letech, jak mu to přikazovala rodinná tradice. V roce 1897 mu velel bývalý arktický badatel George Egerton, který v něm probudil zájem o polární kraje.
Když v roce 1899 předseda Královské zeměpisné společnosti Clemens Markham sehnal od státu i bohatých mecenášů dostatek peněz na průzkum Antarktidy, jmenoval velitelem expedice právě Scotta. Na ledovém kontinentu strávil dlouhá léta, projezdil ho křížem krážem, získal spoustu poznatků o geologii, fauně, podnebí a doma se stal hrdinou, přesto stále nebyl spokojený. Toužil jako první stát na jižním pólu. Za svou snahu zaplatil životem.
5 
