Před dvěma týdny jste se vrátil zturnaje ve Francii. Kolik času vlastně tráví profesionální šachisté na cestách?
To je odvislé od každého hráče, ale obecně platí, že ti silní, kteří se šachem živí, cestují hodně. Výhoda je, že centrum šachu stále leží vEvropě, takže evropští hráči nemusí jezdit tak daleko. Pokud se tedy nekonají turnaje třeba vIndii či Rusku. Já toho vposledním období nalétal také dost, během měsíce jsem odehrál čtyřiadvacet partií na turnajích vPolsku, na Kubě apotom ve Francii. Ale to nebylo zrovna typické období, jinak tolik nejezdím.
Kolik lidí se unás živí hraním šachů?
To je těžké spočítat. Těch, kteří jenom jezdí po turnajích, je kolem deseti, ovšem pak je řada dalších, kteří si vedle turnajů přivydělávají třeba trénováním, publikováním nebo vedením šachových kroužků. Takže to celkové číslo bude tak mezi deseti apadesáti.
Pořád jste hodně mladý, máte ambice stát se nejlepším šachistou světa?
Vůbec ne. Na tohle se dívám realisticky, dnes je spousta mladších hráčů, kteří hrají lépe. Moje ambice jsou držet se vširší světové špičce nebo na dosah té užší, ale jsem smířený stím, že mezi nejlepších pět hráčů se nedostanu. Možná kdybych do toho investoval hodně peněz, zasvětil tomu celý život aměl štěstí…
Takže ido šachů je třeba investovat?
Samozřejmě. Čím je hráč silnější, tím větší nároky si klade na trenéra atím víc ho to logicky stojí. Ušpičkových trenérů se ty sumy pohybují hodně vysoko, ale nejlepší hráči si to zase mohou dovolit, protože mají sponzory ana turnajích vydělávají vysoké cifry.
Ivšachách tedy platí – jako vostatních sportech – že čím větší hvězda, tím tučnější konto?
Určitě, rozdíl mezi prvním astým šachistou světa může být třeba desetinásobek výdělku, možná ivíc. Amezi stým atisícím může být rozdíl tak trojnásobný. Ale nechci se pouštět do detailů anějakých konkrétních sum, vtomhle se tolik nevyznám. Na dobře honorovaných turnajích se hlavní ceny pohybují kolem deseti tisíc eur, ale takové sumy si já domů nevozím.
Existuje něco jako česká šachová reprezentace? Amá každá země svou ligu?
Ano. Ale ve světě šachů se slovo hranice moc nepoužívá. Každý může hrát třeba vsedmi ligách vsedmi různých státech, což je vjiných sportech nepředstavitelné. Ale je to logické, člověk nepotřebuje znát řečtinu, aby mohl hrát vŘecku, všude se tahá figurami stejně. Ale pochopitelně je to omezené, třeba unás můžou vjednom zápase nastoupit maximálně tři cizinci.
Iza ligové zápasy se fasují odměny?
Také, ale ligová utkání jsou pro profesionály zajímavá itím, že se tu dávají peníze za pouhou účast.
Kolikátý jste vlastně ve světovémšachovém žebříčku?
Momentálně čtyřicátý první, ale doufám, že opár míst postoupím. Hodně kolísám, byl jsem už třináctý, ale také devětadevadesátý.
Slavíte nějak triumfy na turnajích?
Nejsem člověk, který by se zradosti opil nebo si třeba šel koupit něco drahého. Přece jen mívám náklady, takže peníze se snažím spíš šetřit. Někteří sovětští hráči mají ve zvyku se po turnajích opít, ale to není pro mě.
Co musí udělat rodič, který chce, aby se zjeho dítka stal šachový velmistr?
Vprvní řadě musí mít člověk talent. Pak je potřeba píle adobré podmínky. Mnoho lidí si myslí, že nejlepší šachisté jsou géniové, ale tak to není. Třeba já rozhodně génius nejsem. Jsem nadprůměrně inteligentní člověk, který měl ěstí, že se už vdětství začal věnovat něčemu, na co měl talent. Měl jsem podporu okolí, rodičů adobrého trenéra. Nespadl jsem znebe, nejsem zázračné dítě. Ktalentu jsem přidal píli, což znamená několik hodin tréninku denně, avýsledek se dostavil.
Děláte ijiné sporty?
Nejsem líný na krok, ale co se sportovních výkonů týče, maximálně tak doběhnu autobus. Na škole ve mně učitelé vybudovali komplex ztělocviku, dostával jsem i pětky, takže aktivním sportovcem nejsem.
ŠTĚPÁN ŠIMŮNEK
4 
