Sama neměla nikdy dobrý vztah s matkou. Možná proto ji to táhne pomáhat dětem bez rodiny. V dětském domově tráví až šestnáct hodin denně. Jakmile nemá na starosti syna Theodora, jde tam.

„Tím, že máme s Petrem syna ve střídavé péči, tak každý druhý týden. Pak jsem tam skutečně čtrnáct až šestnáct hodin denně a nevadí mi to,“ řekla Bára Basiková v rozhovoru pro Blesk pro ženy.

Přiznává, že byly chvíle, kdy si chtěla vzít dítě domů. Byť jen na chvíli. „Měla jsem tendenci vzít si na víkend nějaké dítě domů, ale pak jsem to zavrhla. Bojím se té citové vazby, kterou bychom si spolu vytvořily. Pak třeba nebudu mít čas, a nakonec bych mu tím víc ublížila, než pomohla,“ tvrdí Basiková.

Dítě z domova nakonec zavrhla

„Během společného víkendu bych mu dala něco, co třeba, chudinka, nikdy nepoznalo, a pak bych ho tam vrátila? To nejde,“ myslí si. Přiznává, že k nové práci ji přinutil i nedostatek peněz. Finanční rezervu na více než rok už prostě neměla.

„Přesto mě lidi na sociálních sítích kritizovali. Prý co jsem to za finančně negramotnou k…, když si neumím ani našetřit. No, pár měsíců vydržíte, to jsem zvládla i já. Začalo to loni v březnu a do léta jsem ještě měla z čeho žít, ale pak jsem musela sáhnout do úspor,“ prozradila.

Basiková se ráda cítí užitečná

„Tak jsem šla do domova důchodců a bylo to hrozně fajn. A teď jsem si hledala práci znovu. Původně jsem chtěla jít do kojeneckého ústavu, protože mám strašně ráda miminka, ale chybí mi k tomu potřebná kvalifikace,“ vysvětlila umělkyně.

„Mohla bych tam dělat nejvýš uklízečku, a já jsem chtěla být víc v kontaktu s dětmi. Nakonec přišla nabídka z dětského domova. Chyběly jim další ruce, tak mě vzali. Když nemůžu zpívat, snažím se být užitečná jinak,“ řekla Basiková, která je ráda, že se jí to povedlo.