Novinka
Přihlaste se k odběru našich novinek ještě dnes!
V osmnácti mu šlo o život. Opilci před hospodou ho nutili, ať si klekne a řekne, že se stydí za svoji barvu pleti. Pak už si Ben Cristovao pamatuje jen příjezd policie. Dnes je to jeden z nejpopulárnějších zpěváků u nás, který se snaží šířit osvětu. Rasizmus se mu sice vymýtit nepodaří, ale může k tomu přispět.
Ben Cristovao je jedním z nejpopulárnějších zpěváků u nás. Fanynek má tisíce a kdyby nebyla pandemie, má jeden koncert za druhým. K úspěchu ale vedla trnitá cesta. Hodně trnitá… Prožil si šikanu, která by mnohé srazila nadobro na kolena.
I přesto, že se mu v dětství neděly příjemné věci, Ben Cristovao se snažil si život užít. Byl velmi sportovně nadaný a soustředil se na to, co ho baví. „Na co sáhnul, to mu šlo. Bylo to dítě, u kterého se nedalo poznat, co bude dělat,“ prozradila jeho babička v pořadu 13. komnata.
Nejvíce byl nadšený do zimních sportů. V devatenácti se stal nejlepším snowboardistou v České republice. Na to Ben vzpomíná rád. Je ale spousta okamžiků, které by z paměti nejraději vymazal. Nastaly i situace, kdy mu šlo o krk.
„O život jsem se bál v osmnácti, kdy mě před hospodou zastavili pánové. Když jsme odcházeli, řekli nám, že nás pustěj jen když si kleknu na kolena a řeknu, že se stydím, že jsem černej. Končilo to tak, že po mně skákali a šlapali, dokud nepřijela policie,“ svěřil se zpěvák se strašlivou historkou.
Nebylo to však zdaleka poprvé, kdy se setkal s rasizmem. V raném věku se zamiloval do Natálie. Jeho první lásky. Ona do něj také, ale trávit čas s ním nemohla.
„Natálce táta zakázal, aby se mnou chodila, protože nemůže chodit s černochem. Bylo to období, kdy jsem chodil stínama,“ řekl Ben s tím, že se záměrně vyhýbal slunci, aby se moc neopálil.
„V některých etapách svého dětství jsem se styděl za to, že jsem černej. Chtěl jsem být jako normální děti. Kupoval jsem si opalovací krémy, abych se tolik neopaloval,“ přiznává. „Vždycky mě šokovalo, když vyprávěl, že musel jít ze školy velkou oklikou, že na něj někdo někde číhal,“ vzpomínala učitelka z jeho školy.
Naštěstí měl v životě hodně přátel, kteří ho podrželi. Jeden z jeho nejlepších kamarádů však spáchal sebevraždu skokem z Nuselského mostu.
„Chodil jsem psychoterapeutce, aby mi pomohla poskládat tu hlavu zpátky. Aby se mi nehnaly hlavou špatný myšlenky. Vracel jsem se k tomu v rámci svý tvorby,“ popisuje Ben temné období. Nuselský most se pro něj stal navždy zvláštním místem.
„Je to takový místo, na kterém se zastaví čas, protože tam nesmím používat telefon, nesmím tam mluvit. Jen koukám dopředu a mlčky přemýšlím nad životem. Říkám si pak, jaký by to bylo, kdyby tady byl taky,“ myslí na svého kamaráda Ben, který se postupně vypracoval na jednoho z nejposlouchanějších zpěváků u nás.
Zpočátku kariéry měl silné odpůrce. Opět kvůli barvě jeho pleti. „Na Slovensku po nás vystřelili z plynovky. Ten výstřel zní stejně. Pak mě zasáhla ta vlna. Myslel jsem si, že jsem umřel,“ vzpomíná Ben. Dnes je z něho vyrovnaný člověk, který šíří osvětu a snaží se rasizmus alespoň z části vymýtit.